Je opravdu tolik milionářů, kteří chtějí platit vyšší daně? |

Sdílet článek:

Každý rok několik hlasitých multimilionářů a miliardářů veřejně prohlásí, že by si nic nepřáli víc, než konečně platit vyšší daně. Každé takové prohlášení přitáhne velkou pozornost médií. Koneckonců, jedno pravidlo se novináři naučí velmi brzy ve své kariéře: “Pes kousl pošťáka není zajímavý příběh, pošťák kousl psa ano.”

Milionáři, kteří žádají vyšší daně, jsou typickým příběhem typu “pošťák kousl psa”.

V posledních dnech se v médiích takové příběhy objevily opět. BBC v článku s titulkem “Milionáři žádají platit vyšší daně” uvádí , že skupina více než 100 milionářů z devíti zemí vyzvala vlády, aby je přinutili platit vyšší daně. “Zdaňte nás, bohaté, a to hned,” žádaly skupiny Patriotic Millionaires, Millionaires for Humanity a Tax Me Now podle levicové organizace Oxfam.

Dlouhá léta jsem jako podnikatel a investor do nemovitostí v Německu vydělával slušné peníze, ale mé daňové zatížení z podnikatelských aktivit bylo každý rok téměř 50 procent. Také se nevyhýbám placení daní a nesnažím se “oklamat” systém, ačkoli právě to o bohatých lidech mnozí lidé tvrdí. Ani jedna studie však nikdy nedokázala, že by se bohatí lidé vyhýbali placení daní častěji než lidé, kteří bohatí nejsou. Co mě opravdu rozčiluje, jsou multimilionáři, kteří sami nadměrně využívají množství opatření daňového plánování a poté veřejně prohlašují, že by chtěli platit vyšší daně.

Znám stovky multimilionářů a množství miliardářů a se 45 z nich jsem vedl hloubkové rozhovory pro svoji doktorskou práci The Wealth Elite („Majetková elita“). Ještě jsem se však nesetkal s nikým, kdo by měl pocit, že neplatí dostatečné daně. Těch 100 milionářů a miliardářů z devíti zemí, kteří podepsali nejnovější dopis se žádostí o placení vyšších daní, se může zdát mnoho, ale na světě je 2755 miliardářů.

Na světě je také více než 20 milionů milionářů, takže 100 z nich odpovídá 0,0005 procenta. Toto jsou ti pošťáci, kteří koušou psy.

V mnoha případech jsou signatáři dědici, kteří peníze nezískali sami. Mnozí z nich (z různých důvodů) mohou mít výčitky svědomí, a proto cítí nutkání všem říci, že cítí jakousi povinnost platit vyšší daně. Někdy jsou to superbohatí lidé, kteří si už dávno nacpali vlastní kapsy. Zatímco hlasy antikapitalistů, jakými jsou George Soros a Warren Buffett, kteří vehementně prosazují, aby bohatí platili vyšší daně, je slyšet nahlas, ti, kteří jsou přesvědčeni, že daně jsou příliš vysoké, se na veřejnosti ozývají jen zřídka. Benjamin Page a Martin Gilens, dva levicoví politologové, kteří jsou sami velmi kritičtí vůči bohatým, hovoří o “veřejném mlčení většiny miliardářů”.

„Veřejné mlčení většiny miliardářů,“ píší Page a Gilens ve své knize Democracy in America („Demokracie v Americe“), „výrazně kontrastuje s ochotou malé, neobvyklé skupiny miliardářů – včetně Michaela Bloomberga, Warrena Buffetta a Billa Gatese – vyjádřit se veřejným politikám… Všichni tři upřednostňují výraznou síť sociálního zabezpečení, progresivní daně a mírnou regulaci ekonomiky Běžný Američan, který by se snažil posoudit, co si američtí miliardáři myslí a co dělají v oblasti politiky, by se velmi mýlil, kdyby si názor vytvořil posloucháním Bloomberga, Buffetta nebo Gatese.”

Tento postřeh je správný a poukazuje na podstatu problému: veřejný tlak na kritiku kapitalismu je tak velký, že umlčuje dokonce i miliardáře, zatímco bohatí lidé, kteří hájí vyšší daně pro bohaté a více vládních regulací, mohou bez obav mluvit své názory.

Velkou ironií je samozřejmě to, že účet státní pokladny, na který lze dobrovolně převést peníze , zůstává rok co rok téměř prázdný.