Když chybí plán B

V kritické části veřejnosti probíhá spor o charakteru současné české vládní koalice. Zatímco jedni tvrdí, že premiér a jeho ministři žijí zcela mimo realitu, druzí se domnívají, že tato vláda záměrně poškozuje lidi, snaží se zničit zbytky suverénního státu a v cizích službách provádí to, co jí kdosi zvenku diktuje.

Je docela možné, že pravdu nemají jedni ani druzí. Nelze vyloučit, že také členové vlády, a dokonce i premiér vědí leccos o problémech naší země. Existuje i možnost, že opravdu nestojí v cizích službách a nevykonávají poslušně něčí příkazy. Hodně lidí si takovou možnost nepřipouští, to však neznamená, že by nestála za úvahu.

Co když je to ve skutečnosti tak, že naše politické elity velice dobře vidí, jakou ekonomickou, sociální i politickou spoušť páchají, a jsou okamžiky, kdy je to všechno doopravdy mrzí. I při nejlepší vůli však nemohou dělat věci jinak. Chybí jim plán B.

Vezměme jen několik příkladů. Všichni dobře víme (a dost možná si to uvědomují i někteří ministři), že ceny energií pro naše domácnosti jsou silně přemrštěné a pro mnohé firmy jsou dokonce likvidační. Vláda si však nedokáže představit, že problém by šlo řešit i jinak než přesunem nákladů na nemravné zisky výrobců a distributorů na spotřebitele. Z jistých důvodů naši činitelé nabrali určitý kurs a jsou příliš opatrní, než aby si ho troufali změnit. Přitom je jim opravdu líto všech domácností a také krachy firem je velice mrzí. Nevyčítejme jim hned nelidskost. Snad jen nedostatek fantazie.

Nebo tady máme ceny potravin. Ty jsou u nás vyšší než kdekoliv u sousedů, koupíme je obvykle v menším balení a nejednou také v nižší kvalitě. To ale rozhodně nebylo a není záměrem vlády. Každému, kdo viděl pana premiéra zkormouceného při nákupu Nutelly, musí být jasné, že to nedělá schválně. Určitě ještě před Vánoci napíše obchodním řetězcům, že by bylo hezké, kdyby své zboží prodávaly u nás v takové láci a kvalitě jako všude jinde. Toužebné vánoční přání je prostě podle naší vlády jediná možnost, jak zasáhnout do cenotvorby. A proto této možnosti pan premiér se vším důrazem využije.

Podobné je to s penzijní reformou. Nemají pravdu ti, kdo tvrdí, že vládě jsou senioři lhostejní a že jim s velkým gustem (coby povětšině svým nevoličům) zaškrcuje příjmy. Politici, kteří momentálně řídí stát, pouze nevidí jinou cestu. Tvrdost vůči generaci, která už si svoje odpracovala, je pro ně jedinou možností, jak projevit náklonnost a přímo vzornou péči o generace, které se ještě nenarodily a které se v důsledku neexistence prorodinné politiky vlády snad už ani nenarodí.

Mohli bychom dlouze pokračovat. Na některé třeba působí poněkud zvláštně snaha Fialova vládního týmu, jeho poradců a jeho mainstreamových médií autoritativně určovat, co se říkat má a co se říkat nesmí. Co jiného ale dělat v situaci, kdy pravda a láska prokazatelně bojuje se lží a nenávistí? Má snad vláda tento boj hanebně vzdát tím, že pustí ke slovu někoho s odlišným názorem? Takový plán B by byl přece zradou našich nejvyšších hodnot, ať už jsou jakékoliv.

Žádný plán B nemá současná vláda zcela principiálně ani v zahraničně politických otázkách. Patříme jednoznačně k Západu, takže je naprosto zbytečné spekulovat o tom, jak bychom se mohli chovat, kdybychom nikomu nepatřili. Hájení národních zájmů není z tohoto pohledu alternativním plánem. Našim národním zájmem vždycky bylo, je a bude někomu náležet. Minulost, jejíž interpretaci jsme už tolikrát změnili, nás tomu přece zcela jednoznačně učí. Kdo si to neuvědomuje, zrazuje naše nejbytostnější národní zájmy. Co je na tom nesrozumitelného? Vždyť i Petr Pavel to pochopil.

Dospíváme k závěru. Nemají pravdu ti, kdo se domnívají, že naše současná vláda žije v jakési bublině, že neví nic o stavu země, kterou se domnívá řídit, že vůbec nevnímá realitu. Nemají ovšem pravdu ani ti, kdo tvrdí, že tato vláda je jen vládou loutek poslušně sloužících cizím zájmům. Máme nefalšovanou českou vládu, která velice dobře ví, že mít jakýsi plán B by bylo v situaci, do které nás dovedla, jen zbytečným plýtváním silami.