Když evropská jednota znamená protlačování francouzských zájmů |

crop-1255581-macron-liewig-christianabaca-ctk-ap_960x540

Sdílet článek:

GRZEGORZ ADAMCZYK

Prosazování vlivu Francie v Evropské unii často usiluje o upřednostňování přínosů pro její vlastní ekonomiku na úkor dalších členů, jako třeba Polska, píše polský sloupkař Piotr Gabryel.

Podle Francie jsou nejlepší zájmy Evropské unie neoddělitelně spjaty se zájmy francouzskými. Nic, co neslouží Francii, tvrdí, nemůže sloužit EU, n’est-ce pas.

Proto, když se před dvěma desetiletími rozšířila EU, aby zahrnula i středoevropské země, a Francouzi začali „polského instalatéra“ – tj. polské dělníky – vnímat jako hrozbu pro Francii a tudíž i pro EU, tak vyvinuli značné úsilí, aby zkomplikovali život všem pracovníkům přicházejícím z naší části Evropy, tj. nejen Polákům.

Během následující dekády se úsilí Francie (ač ne jen její) zaměřilo na boj s polskými dopravními společnostmi, které začaly rychle dominovat značné části trhu EU. K válce vedené proti našim logistickým firmám patřilo uvalení omezujících a těžké břemeno uvalujících regulačních předpisů, zvláště na tzv. vyslané pracovníky. To se realizovalo s bezohlednou úporností, takže nakonec mnoho polských společnost z trhu vyhnali.

Teď, jak hlásí jeden business portál „Puls Biznesu“, otevřela Francie novou frontu ve svém ekonomickém boji proti Polsku, které se zvolna vynořilo jako globální mocnost ve výrobě baterií. Je teď po Číně druhým největším dodavatelem, který se pyšní největší továrnou na lithium iontové baterie v Evropě, tj. LGEnergy Solution v Biskupici.

K tomuto francouzskému útoku na polský sektor výroby baterií patří i lobování za evropské regulace baterií, v nichž by se stanovilo, že by se ta absurdní „uhlíková stopa“ neměla měřit u každé konkrétní továrny na baterie, nýbrž spíše podle země, kde továrna leží, jako celku. Vzhledem k tomu, že přes 60 procent polské elektřiny je z uhlí, by byl tento návrh pro Polsko zvláště poškozující, přičemž by z něj nesmírně profitovala Francie, která 70 procent své elektřiny získává z jaderné energie.

To je nejspíš ten pravý výsledek, o který Francii jde, když ho protlačuje pod pláštíkem starostí o životní prostředí v rámci evropského Green Dealu: tedy zase jde o to vytlačit polskou konkurenci, stejně jako to dělali s těmi „polskými instalatéry“ a dopravními společnostmi – a nejspíš by se tato regulace měla rozšířit i na další obory, takže by se to potenciálně mělo zaměřit na více sektorů, aby si je převzala Francie.