Ladikova glosa: Česko koupí za půl miliardy elektromobily z Japonska, aby vyhovělo předpisu EU

11. prosinec v dějinách:

• V roce 1911 se narodil Nagib Mahfuz, egyptský spisovatel, nositel Nobelovy ceny: „Podle odpovědí poznáte, zda je člověk chytrý. Podle otázek poznáte, zda je člověk moudrý.“

   

• V roce 1973 byla podepsána Smlouva o vzájemných vztazích mezi ČSSR a Spolkovou republikou Německo, v níž byla mnichovská dohoda prohlášena za nulitní.

Echo24: U vstupní brány se ozvaly výstřely, následovalo několikahodinové rabování a později také hořela vstupní hala. Krátce poté, co syrský diktátor Bašár Asad uprchl ze země, povstalci vtrhli do jeho paláce v Damašku, zpustošili ho a vyrabovali, přičemž se dostali i do jeho soukromých pokojů, informoval deník Bild s odvoláním na agenturu AFP. Ozbrojení bojovníci ze skupiny Hadžat Tahrír aš-Šám vnikli ráno do areálu paláce a křičeli „Bůh je veliký“. Na videu zveřejněném na sociálních sítích lze vidět, jak několik ozbrojených mužů střílí do vzduchu u vstupní brány, kde pravděpodobně začíná areál paláce. Zpravodajský kanál Al-Arabija ukázal záběry, na nichž povstalci prozkoumávají místnosti a zahrady paláce a pořizují fotografie. Na sociálních sítích jsou vidět nenechavci, kteří si odnášejí luxusní předměty značky Louis Vuitton.

Tuž, neda se nic robit. Možeme enem konstatovat, že opice po celem světě se chovaju furt stejně…

První zprávy: Kaddáfího prorocká slova se naplnila: Oznámil hrozný osud arabských vůdců! A Asad se mu smál. Kaddáfí ve svém projevu kritizoval arabské vůdce za jejich pasivitu, zatímco cizí mocnosti ničí arabské země a odstraňují jejich vůdce. „Přijde cizí mocnost, okupuje arabskou zemi a svrhne jejího prezidenta a my všichni sedíme stranou a smějeme se,“ řekl Kaddáfí s odkazem na osud Saddáma Husajna.

Libyjský vůdce připomněl osud Jásira Arafata, který, jak řekl, byl otráven, zatímco arabské země pokojně přihlížely. „Proč jsme neodmítli uspořádat summit, dokud nebude Arafat propuštěn? Proč jsme nepožadovali vyšetření jeho vraždy? Nebo o oběšení Saddáma Husajna? Jak může být pověšen prezident arabské země jako válečný zajatec, a my neuděláme nic?,“ pokračoval Kaddáfí. Kaddáfí varoval tehdy současné vůdce: „Všichni jsme pod útokem. Dnes to byl Saddám, zítra to může být kdokoli z nás. Ano, Amerika byla spojencem Saddáma Husajna v boji proti Chomejnímu. Byl to jejich přítel. Nakonec ho však zradili a oběsili. Dnes jsme přáteli Ameriky, ale jednoho dne můžeme být příští obětí“

iDNES: Ministr kultury a místopředseda ODS Martin Baxa navrhl zrušit povinnou registraci youtuberů a influencerů u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. A to jako pozměňovací návrh, který má být součástí vládní novely zákona o televizních a rozhlasových poplatcích, která poslance zaměstnala v úterý na celý den.

Reakce lidu: Vyrobí problém a pak ho vítězoslavně vyřeší. Skvělá práce. Něco užitečného by mohlo být také?

Přidají to k zákonu o zvýšení a rozšíření TV poplatků a pak budou tvrdit, že kdo je proti zvýšení poplatků, tak chce registrovat youtubery. Na jejich adresu mne napadá jenom jedno slovo od Foltýna.

Zdeněk Koudelka na Radiu Universum: V době, kdy byla válka v Jugoslávii, jsme v podstatě měli stejné skutkové podstaty trestných činů, jako dnes, i když v dnešní době formálně platí nový trestní zákoník. Když bylo v roce 1999 bombardování Jugoslávie, tak byla ve společnosti zcela svobodná diskuse, a veřejně prezentovali své názory jak zastánci tohoto amerického – a některých dalších států – útoku na Jugoslávii, tak odpůrci tohoto útoku.

A nyní máme v podstatě stejné právní předpisy, stejný trestní zákoník, sice formálně nový, ale obsahově stejný, jako tehdy, a najednou, když se diskutuje o válce na Ukrajině, jíž nejsme účastníky, vystoupilo státní zastupitelství – v čele s člověkem, který bojoval za komunistické právo, a byl před rokem 89 komunistickým vojenským prokurátorem, který najednou ví, kam fouká vítr – s prohlášením, a státní zastupitelství a policie začaly kriminalizovat určitá jednání. Někdy to bylo až směšné, kam jsme se dostali. Pamatuji si, že někdo vyrobil chlebíčky, kde byl sýr srovnán do písmene Z. Mě by ani nenapadlo při pohledu na takový chlebíček zkoumat, co to vlastně připomíná, ale někdo si dal tu práci, a policie vyšetřovala, jestli to není symbol nějaké podpory Ruska ve válce na Ukrajině.

A chci říci, že z hlediska práva nejsme účastníky této války, a Petr Fiala, předseda vlády České republiky lhal, když říkal, že jsme ve válce. Nejsme ve válce. Je to válka, kde nejsme účastníky, a mohli bychom o tom také svobodně diskutovat.

Za činy v době Covidu nebyl nikdo potrestán, a to považuji za velmi špatné. Velmi cením, že na Slovensku vznikla vyšetřovací komise, nebo skupina, která má vyšetřit, proč na Slovensku byly přijaty i tvrdší opatření než u nás. Za Matovičovy vlády se Slovensko v podstatě přeměnilo téměř v polodiktaturu tím, jak se vynucovaly zákazy cestování mezi okresy, jak se tam policie chovala k lidem, jak se snažili likvidovat opozici, zavřít Roberta Fica za to, že svolal protivládní demonstraci, prostě něco, co je v demokracii běžné. Tam to bylo mnohem tvrdší, a oceňuji, že se to nyní na Slovensku vyšetřuje.

A něco podobného by mělo být u nás. Já to ale od vlády Petra Fialy neočekávám z jednoho prostého důvodu, a to, že oni sice mají plná ústa antibabišismu, ale když šlo o věc, tak pro nouzové stavy, až na výjimky, hlasovali i oni. I oni, když nastoupili do vlády, ponechali ještě určitou dobu v platnosti vyhlášku o tom, že se povinně musí očkovat vojáci, hasiči – a zase nesmyslně. Covidem byli ohroženi především starší lidé, kteří mají i více dalších nemocí, a tady se nařídilo povinné očkování vojáků, hasičů, policistů, což jsou zpravidla mladší lidé, fyzicky zdatní, protože by jinak tuto práci nemohli vykonávat. Takže současnému ministrovi zdravotnictví z TOP 09 trvalo určitou dobu, než zrušil tuto hloupou vyhlášku, a přitom to mohl zrušit podstatně dříve, a tím přivedl spoustu vojáků do tíživé situace. A to proto, že zatímco u hasičů a u policie se povinné očkování nevymáhalo, tak u vojáků se to vymáhalo s tím, že už musí být naočkovaní před tím, než tato vyhláška nabude účinnosti. Tedy, že ke dni účinnosti vyhlášky musí být naočkováni. Ministr Válek s tím velmi dlouho otálel, a způsobil tak těmto lidem škodu.

Společnost pro obranu svobody projevu: Také máte pocit, že čísla, kterými se ohánějí budovatelé Dobra na podporu svých tvrzení a dokládají je různými „analýzami“, jsou vycucaná z prstu? Pak vás tušení neklame. Čím jsou totiž daná čísla překvapivější, tím větší je pravděpodobnost, že opravdu zfixlovaná jsou.

– „Existuje 99 % vědecký konsenzus na tom, že příčinnou klimatické změny jsou emise CO2 vypouštěné člověkem.“

– „Uzákonění stejnopohlavních manželství bude mít ekonomický přínos ve výši 37 miliard.“

– „četné studie dokazují, že firmy mající více žen ve vedení mají vyšší zisky“.

„Myslím, že všechny tři výše uvedené příklady tuto definici naplňují a tedy, že jde vesměs o dezinformace. Proto je na místě otázka, co dělají fact-checkeři. Proč ještě nevydali upozornění,..? A byli by stejně zticha v případě těchto výroků: „Existuje jen 1 % vědců, kteří považují za příčinu klimatických změn emise CO2 vypouštěných člověkem“, „Uzákoněním stejnopohlavních manželství přijde naše ekonomika o 40 miliard“ nebo „Firmy s větším zastoupením žen ve vedeních dosahují menších zisků v porovnání s těmi, kde ženy ve vedení nejsou“?

Pavel Kamas: Izrael se v těchto dnech zbavil své dlouholeté překážky na cestě k Velkému Izraeli (a zničení Edomu!) – Asadova režimu v Sýrii. Situace má několik rozměrů. Tento krátký postřeh reflektuje pouze to, co mě pálí každý den u mě doma – v Evropě. Opět se jako na podnose ukazuje, jaký destabilizační potenciál má tzv. „migrace“ coby zbraň hromadného ničení namířená proti bílému (evropskému) člověku a jeho kulturně-civilizačnímu prostoru.

Asadův pád okamžitě vyvolal (a ještě bude vyvolávat) vášně u Syřanů a jejich ostatních náboženských, kulturních a rasových soudruhů. Podotkněme, že v našich, evropských městech! Říkám našich, protože největší výzvou současné epochy NEJSOU nějaké spotřebitelské ceny. (I když chápu, že to konzumní vepře trápí nejvíc – nedej Bože, aby místo čtyřech exotických dovolených za rok byly jenom dvě…) Největší výzvou současné epochy je holé přežití bílého člověka a tím pádem i toho, co tu za těch pár tisíc let vytvořil.

Tak jako nedávno v případě Palestinců po útoku Izraele na Gazu, si hordy cizokrajců opět řeší SVOJE orientální problémy v našich evropských městech za naše peníze a na úkor našeho životního komfortu a naší bezpečnosti. Demonstrují u nás svojí kolektivní sílu, způsobují dopravní chaos a vyřvávají tou svojí hatmatilkou pro nás nesrozumitelná, bůhví co znamenající hesla. Naši lidi je musí obcházet obloukem a policajti mají co dělat, aby udrželi situaci alespoň trochu pod kontrolou, aby to tu nevypadalo, jako u těch zulukafrů doma, odkud (za lepším, evropským) utekli.

Vždy, když vidím davy orientálních naplavenin, jak v ulicích Vídně, Berlína atd. řeší jakési svoje orientální záležitosti, otvírá se mi závěr Sturmgewehru 44 v kapse.

Zvlášť, když vím, kdo je sem migračním hovnocucem přečerpává, koho jsou to „přirození spojenci“ a jaký je jejich konečný úkol, aniž by to oni sami – zulukafři z Orientu – tušili. Ať už se děje KDEKOLI NA SVĚTĚ COKOLI, na prvním místě jsou naše vlastní zájmy! Je nejvyšší čas skoncovat s protipřírodním altruismem, falešným „humanismem“ a sebevražednou dobroserskou morálkou. Je nejvyšší čas vrátit se k selskému rozumu, který říká: Já, moje rodina, moje větší rodina, můj kmen, můj národ – a v kontextu dnešních hrozeb volně pokračujme: moje kultura, moje civilizace, zkrátka: MOJE EVROPA! A všichni ostatní: Adieu!

Eva Filipi: „Zatím nevíme, co se tam bude dít. Vždyť třeba v neděli (povstalci) vletěli do italské rezidence. Chodí po domech, berou věci, peníze. Zatím to není o tom, že nějaká krásná skupina demokratů teď přebírá moc po Asadovi a všechno to teď už bude nádherné,“ zdůraznila Filipi.

Mchal&Petr: Iránští bezpečnostní analytici včera varovali svoje vládnoucí ajatolláhy, aby pečlivě udržovali vzájemně výhodné vztahy s Ruskem, protože pád Asada v Sýrii ukázal, že pragmatický Putin podporuje a chrání své spojence pouze do té doby, dokud jsou pro Rusko “pozitivně užiteční”. Putin podle iránských analytiků nikdy nebyl skutečným příznivcem Asada, a jeho korupční kliky, ale výjimečné vztahy Ruska s Asadovskou Sýrií sdělil po Sovětském svazu, a z historicko-geopolitických důvodů je pragmaticky udržoval, ovšem pouze do okamžiku, než se letos proměnily v absolutní poškozování ruských zájmů a pověsti. Podle profesora Nadera Entessara z University of South Alabama je nyní hlavním cílem izraelských sionistů, kteří stáli za svržením Asada, srazit Irán na kolena, a ovládnout celý Blízký východ. Realita odražení plánů sionistů v Sýrii je však taková, že Irán sice může politicky, ekonomicky i vojensky vzdorovat, ale pokud se Rusko aktivně nezapojí do událostí na jeho straně, nemá šanci. Irán proto musí s Ruskem nadále mluvit “velmi upřímně“, konstatovali analytici, a vyvarovat se hlavní chyby při vztazích s Putinem – “typicky Asadovsky neupřímného jednání”.

Vidlák: Jediný, kdo se ze syrské situace moc neraduje, je Izrael. Ten okamžitě po prozápadním syrském Majdanu spustil speciální vojenskou operaci. Ani na minutu nevěřil v nějaké minské dohody se syrskými Banderovci, prohlásil všechny staré dohody za mrtvé a poslal své tanky přes hranici, protože prostě nechce dopustit, aby tento nový prozápadní režim měl v dostřelu Tel Aviv. Naopak, snaží se, aby Izrael měl v dostřelu Kyjev… totiž Damašek. Izraelský vpád do Sýrie se samozřejmě neomezuje jen na pohraničí, ale po celé Sýrii dochází k bombardování vojenských kapacit nového režimu, které zdědil po starém režimu. Proč to Izraelci dělají? Preventivně. Prostě nevěří v evropské hodnoty tohoto nového režimu. Nevěří v jejich dobrou vůli, nevěří že dodrží svoje současné sliby, nevěří pravdomluvným mééédiím, které už všechny ty hrdlořezy očistily. A tak tento nový prozápadní majdanovský syrský režim nevyprovokovaně napadli. Už kvůli tomu zemřely desítky ba stovky civilistů a arabská média líčí krutosti, kterých se izraelští vojáci dopouštějí, které nemusejí být úplně vycucané z prstu, protože si všichni pamatujeme zcela autentické video, jak izraelští vojáci znásilňovali zajatce z řad Hamásu. Když mohli dělat taková zvěrstva, mohli dělat i jiná, že? Kdo to dnes rozsoudí?

Izraelci prostě nevěří, že syrské obdoby praporů Azov a Ajdar se doopravdy změnily, nevěří, že jim jde o syrskou budoucnost a naopak si myslí, že jim půjde o zatlačení nebo rozparcelování Ruska… totiž Izraele. Oni se tím totiž nikdy netajili.

A to je ten hlavní rozdíl mezi Netanjahuem a Putinem, milé děti! Netanjahu se nezdržoval nějakými mírovými dohodami v Minsku a zbombardoval Sýrii dřív, než se vzpamatuje a vybuduje vojenské kapacity proti Rusku… Totiž, proti Izraeli. Netanjahu si nedělal žádné iluze, nevěřil ani Kallasové, ani Bidenovi a pro jistotu ani Trumpovi. Nevěřil v žádnou dobrou vůli a už vůbec nevěřil svým „evropským přátelům.“ Prozápadní režim ještě ani není ustaven a Izrael si už dělá nárazníkové pásmo… a na nějaké mezinárodní právo zvysoka kašle, protože cár papíru nemá zuby a Tel Aviv neochrání.

Putin prostě dlouho Evropanům věřil. Dlouho s nimi dělal dohody a dopustil, aby si Ukrajina vybudovala vojenské kapacity, díky kterým teď proti ukrajinskému režimu vede nákladnou a náročnou válku. Neudělal to hned, když došlo na upálené v Domě odborů. Nezaútočil na Ukrajinu, když utekl Janukovyč… mimochodem… také do Ruska. Nevybombardoval ukrajinské sklady munice a techniky pomocí Iskanderů a Kinžálů, když byly prapory Azov a Ajdar ještě na americkém seznamu teroristických organizací, nerozmlátil celou Ukrajinu, když ukrajinští vojáci stříleli ostrými do lidí, kteří chtěli referendum o odtržení ruskojazyčných regionů.

Jasně… Putin věděl, že kdyby to udělal, přišly by všechny ty sankce o deset let dřív, kdy na ně ještě Rusko nebylo připraveno. Ještě neměl dobudované vztahy s Čínou či Indií. A tak teď vede Rusko drahou válku proti režimu, který se od první minuty netajil svým antisemitismem… , totiž rusofobií.

Izraelci, jak vidno, tyto problémy se Západem nemají. Nikdo na ně neuvaluje sankce, nikdo nesvolává Radu bezpečnosti OSN, nikdo se nesnaží Tel Aviv mezinárodně izolovat a nikdo v europarlamentu nepřijímá rezoluce, aby Izrael okamžitě, ale okamžitě přestal s bombardováním proevropské země řízené proevropským džiáhádistou. Nikdo izraelské banky neodstřihává od platebního systému a nikdo jim nevyhazuje do povětří produktovody. Žádné pravdomluvné médfium nepoužívá démonizující slohotvorné prostředky, které mají ukázat, že Izraelci nejsou lidé. Nikdo jim neříká Orkové, ani militanti, ani okupanti.

A jestli se nějaký liberál bude ptát, kde je v tom nějaké mezinárodní právo, tak nikde. Řád založený na pravidlech skončil bombardováním Jugoslávie a kdo to tehdy ještě nepochopil, mohl se o tom přesvědčit ještě v Afghanistánu, Iráku, Gruzii, Libyi, Náhorním Karabachu, teď nově v Rumunsku a samozřejmě na Ukrajině.

Tehran Times: Írán odsoudil útoky militantů jako flagrantní porušení Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích (1961) a Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích (1963), které zajišťují ochranu diplomatických misí a jejich zaměstnanců. „Tyto akce porušují základní principy mezinárodního práva, které vyžadují, aby byla za všech okolností respektována posvátnost diplomatických a konzulárních zařízení a zástupců.“ Vyzval OSN, aby porušování práv jednoznačně odsoudila a přijala okamžitá opatření k ochraně diplomatického personálu a zařízení. „Žádný jednotlivec, skupina nebo stát nemá právo spáchat nebo umožnit takové přestupky,“ uvedl a zdůraznil potřebu předcházet podobným incidentům v budoucnu.

Napětí eskalovalo, když se v neděli objevily on-line záběry, na nichž je vidět, jak ozbrojenci hyzdí íránskou ambasádu v Sýrii a strhávají plakáty zesnulého generálporučíka Kásema Solejmáního a vůdce Hizballáhu Sayyeda Hassana Nasralláha. Útočníci poničili ambasádu, rozbili okna a vyplenili kanceláře. Poškození zahrnovalo krádež citlivých archivů a dokumentů, čímž byla mise vážně ohrožena.

Zvědavec: Západ poprvé úspěšně odrazil „ruskou agresi“ proti zemi NATO. Vítězství bylo vybojováno na virtuálním bojišti. Před ruským medvědem bylo zachráněno Rumunsko, a to bez jediného výstřelu – stačilo rozhodnutí ústavního soudu, který zrušil výsledky prvního kola prezidentských voleb.

Ano, je to tak jednoduché – dva dny před druhým kolem hlasování soudci volby jednoduše zrušili: nyní se budou muset konat znovu. Důvod je prostý – do voleb zasáhli Rusové prostřednictvím TikToku a zajistili vedení Calinu Georgescuovi, pravicovému nacionalistovi, který kritizuje NATO. EU a prosazuje menší podporu Ukrajině v ukončení konfliktu s Ruskem. Nyní mohou Rumuni a Západ klidně spát – Moskva nebude moci dostat svého člověka k moci v Bukurešti.

Vážnější je, že NATO a EU se v pátek střelily do nohy, a to bez vážného důvodu. Škody na pověsti Západu budou obrovské. Svět uvidí, jakou cenu mají všechny argumenty o demokratických hodnotách, na jejichž obranu je třeba s Ruskem na Ukrajině bojovat až do konce. A nejzajímavější je, že okázalé ignorování výsledků lidového hlasování nejenže nebylo ospravedlněno žádnými geopolitickými úvahami, ale povede k přesně opačnému výsledku pro Západ – až k triumfálnímu vítězství „špatného“ kandidáta v nových volbách.

Deník: Ministerstvo obrany podepsalo před několika týdny smlouvu s brazilskou společností Embraer na nákup dvou středních transportních letounů C-390 Millennium. Stejně jako v mnoha předchozích případech však cena výrazně přesahuje hodnoty, za které nakupovaly jiné země.

Mi je už tak nějak jedno, že ta cena je předražena, bo dobře vim, že korupci je potřeba přiživovat. Enem by mě zajimalo, k čemu vlastně ty transportni letadla potřebujem, když nemame žadne vojaky…

Novinky: Česko koupí za půl miliardy elektromobily z Japonska, aby vyhovělo předpisu EU. Zelená opatření se dotýkají i státních nákupů. Ministerstvo financí pro státní organizace dojednalo koupi stovek osobních elektromobilů za takřka 512 milionů korun. Nejnižší cenu v soutěži nabídla firma, která zprostředkuje koupi japonských vozů Toyota BZ4X. Cena je od 654 000 korun za jeden vůz.

Už chapete, k čemu by bylo dobře obnovit trest smrti?

Jiří Weigl na Protiproudu: Sýrie vždy patřila ke kulturně a vzdělanostně nejvýznamnějším částem arabského světa. Silná a početná křesťanská populace od křižáckých válek udržovala intenzívní vazby na Francii, která byla v osmanských dobách spolu s Ruskem ochránkyní tamějších křesťanských komunit. Proto právě Sýrie a Libanon byly i v éře největší stagnace a úpadku Blízkého východu místem, kam přicházely kulturní a společenské impulsy ze Západu a kde se rodily snahy o arabské obrození. Francie také po první světové válce dostala do mandátní správy jak Libanon, tak Sýrii, což vzájemné vazby dále posílilo.

Tehdejší arabští intelektuálové si byli vědomi fatální rozrůzněnosti arabského světa, a proto akcentovali nikoliv islám, ale arabský nekonfesijní nacionalismus, založený na jazyku a velké historii. Islám byl v jejich pojetí pouze jedním z důkazů arabského génia. Moderní arabský nacionalismus měl od počátku panarabský charakter a jeho ideology byli především křesťané. Postupně byl vedle dalších evropských vlivů ovlivněn i evropským socialismem.

Výsledkem toho byl po druhé světové válce vznik panarabské Socialistické strany arabské obrody ( Hizb al-baath al-arabí al- ištirákí), která hlásala velké vize o vyhnání koloniálních mocností a sjednocení arabského světa pod světskou socialistickou ideologií. Strana se rychle rozdělila na vzájemně soupeřící a nevražící regionální organizace. V Sýrii měla vliv především mezi inteligencí a vojáky.

Po neúspěšném pokusu o sjednocení s násirovským Egyptem v letech 1958-61 se v roce 1963 dostala strana Baath v Sýrii k moci a po prohrané tzv. šestidenní válce s Izraelem se v roce 1970 dostal nekrvavým převratem do čela strany i země voják Háfiz al-Asad, který svým původem patřil k minoritní náboženské komunitě alavitů, pohybující se na okraji ší ´itského islámu.

Za třicet let své vlády se Háfiz al-Asad prezentoval jako velmi tvrdý, ale pragmatický vládce, který tvrdě pronásledoval sunnitskou islamistickou opozici, byl zapřisáhlým, ale vypočitatelným nepřítelem Izraele, opírajícím se o SSSR a východní blok. K USA a Západu se choval ostražitě, neboť věděl, že skrytě podporují Muslimské bratrstvo a další radikální islamistické skupiny, které považovaly za protiváhu šíření sovětského vlivu.

Jeho režim jako příslušníka náboženské minority byl navenek přísně sekulární, ve skutečnosti se však opíral o koalici všech ostatních nesunitských menšin, především křesťanských. To bylo v éře narůstajícího vlivu islamismu velmi významné. Tuto politiku udržoval i poté, co vzhledem k náboženské blízkosti navázal spojenecké vztahy s teokratickým Íránem, čímž si Západ dále odcizil.

Háfiz al-Asad zemřel v roce 2000 a moc předal svému synovi Bašárovi. Ten – na Západě vzdělaný původním povoláním oční lékař, kultivovaný člověk s britskou manželkou – se v minovém poli, které Blízký východ trvale představuje, pohyboval v otcových stopách a přežil u moci téměř čtvrt století.

Ovšem situace se začala horšit poté, co se Sovětský svaz rozpadl a Izrael se po několika kolech mírových dohod s Palestinci a jejich podporovateli přesvědčil, že tato politika k trvalému míru nevede. Stejné stanovisko zaujaly i USA a další západní země.

Západní velmoci se rozhodly radikálně přeformátovat Blízký východ, značně již rozložený americkou válkou v Iráku. Začaly podporovat islamistické síly, s nimiž jejich tajné služby udržovaly dlouhodobé vztahy, a své staré spojence v arabských zemích hodily přes palubu. Po Tunisku, Egyptě a Libyi se zdálo, že v Arabském jaru je na řadě Sýrie a Bašárův osud je zpečetěn.

Bašár zareagoval na demonstrace odpůrců tradičně tvrdě, ale osvědčený model „barevných“ revolucí se v Sýrii úspěšně aplikovat nepodařilo. Asadův režim nebyla diktatura jednotlivce, proti níž stojí celý národ. Stála za ním velmi široká koalice všech menšin, které měly hrůzu z nastolení fanatického islamistického režimu sunnitské většiny a očekávaných perzekucí. Asad měl pevnou oporu ve svých alavitech v armádě a dostalo se mu silné podpory od Íránců i libanonského Hizballáhu. Proč náhle armáda nebojovala?

Přesto by zřejmě sunnitští islamisté podporovaní Západem, Tureckem, Katarem i Saúdskou Arábií byli nad jeho síly, kdyby situace nevyužilo putinovské Rusko. Jeho letectvo svými údery dokázalo zasadit rebelům zničující údery. Asad občanskou válku vyhrál a stabilizoval svou pozici. Přestože islamisté ovládali provincii Idlíb a Turci a Kurdové pohraničí, zdálo se, že režim v Damašku přežil. Asad byl dokonce znovu přijat do Ligy Arabských států a i Západ začal vztahy s ním postupně normalizovat.

O to překvapivější je vývoj posledních dvou týdnů, kdy islamistická Fronta za osvobození Sýrie (Haj´at at-tahrír aš-Šám) zahájila ofenzívu. Měla podobný průběh jako slavné tažení Napoleona na Paříž po útěku z Elby – jedno město za druhým se vzdávalo, Asadova armáda nebojovala, Rusové a Íránci nepomohli. Osmého prosince režim v Damašku padl a Bašár odletěl s rodinou do Moskvy.

Část pozorovatelů u nás jásá, jak proruský tyran slavně prohrál a jak Putin utrpěl zásadní porážku. Rozumnější komentátoři se ptají – proč zkušené vojsko, které celou dekádu vzdorovalo islamistům, náhle bez boje kapitulovalo? Proč Rusové nic nepodnikli, ačkoli jejich letectvo nepochybně bylo schopno tak jako v minulosti lehce vyzbrojené islamisty těžce masakrovat? Proč také Írán mlčel a nechal svého spojence padnout?

Můžeme si sice namlouvat, že trvale ustupující ukrajinská armáda působí Rusku takové starosti, že už nemá žádnou sílu a jen tak za nic obětuje i strategické pozice, o něž ve Středomoří tak dlouho a usilovně bojovalo. Nebo že nálet izraelských letadel učinil z Íránu beránka, který se už neodváží nikdy nic podniknout. Ale nic z toho příliš pravděpodobné není.

V důsledku Asadova pádu hrozí zásadní destabilizace celého území Sýrie, hrozí nová občanská válka všech proti všem, hrozí nové vzepětí islamistického džihádu, hrozí vlna masové migrace a terorismu. Rizika jsou obrovská. Přesto zřejmě takový vývoj odpovídá zájmům jeho hybatelů.

Náhlé zvraty situace mívají obvykle zásadní příčiny. Nacházíme se v předvečer změny americké administrativy ve chvíli postupující politické a ekonomické krize v Evropě, v okamžiku izraelského brutálního řezu na palestinských územích a v Libanonu. A ve chvíli blížícího se rozuzlení na Ukrajině.

Bašár Asad byl zjevně obětován. V pozadí je velká velmocenská hra o nové bezpečnostním uspořádání v Evropě i na Blízkém východě. Kdosi vynesl syrskou kartu. Uvidíme, čím bude hra pokračovat, a co za tuto oběť kdo dostane.

Je ale zřejmé, že nikoliv jen Blízký východ, ale celý svět čeká dramatický vývoj.

Richard Perman: Gruzínskému ministerstvu vnitra trvalo pět dní, než neutralizovalo schopnost opozice páchat násilí, což pomohlo zastavit pokus o „Majdan“ v zemi. Uvedl to gruzínský premiér Irakli Kobachidze. Gruzínská státní bezpečnostní služba uvedla, že organizátoři shromáždění plánovali „zabít dva nebo tři lidi“, aby zhoršili situaci v zemi. Údajně se tak mělo stát již tento týden, aby byly narušeny prezidentské volby plánované na 14. prosince.

„Těmito oběťmi se budou snažit posílit protestní náboj, povzbudit radikální nálady, které by podle jejich plánu měly přerůst v nekontrolované procesy, z nichž budou vinit vládu. Realizaci těchto procesů zajišťují místní aktéři za koordinace speciálních služeb cizích zemí,“ uvedla Státní bezpečnostní služba.

Ladik Větvička, Manohar, Goa