Ladikova glosa: Nejsou-li instrukce, nezbývá než mít vlastní názor. S tím se ale v Evropě nepočítalo

25. únor v dějinách:

• V roce 1943 se narodil George Harrison, anglický skladatel: „Co je důležité, je bytí teď a tady. Není žádná minulost, ani žádná budoucnost. Čas je velmi zavádějící věc. Vše, co je, je přítomnost. Z minulosti můžeme získat zkušenosti, ale není možné ji změnit, a mohli bychom doufat v budoucnost, stále však nevíme, zda tu nějaká vůbec je.“

   

• V roce 1956, v závěrečný den 20. sjezdu KSSS první tajemník Nikita Chruščov přednesl projev, ve kterém odsoudil Stalinovo zneužívání moci a kult jeho osobnosti.

Vědecký popis jevu zvaného Fialův paradox: Je to situace, kdy český senior ze svého důchadu přispívá na třikrát vyšší německé důchody placením emisních povolenek za elektřinu vyrobenou v elektrárně, kterou vlastníma rukama postavil.

POZNÁMKY KE STAŽENÍ UČEBNICE SOUDOBÉ DĚJINY

Před časem proběhla v médiích hlavního proudu zpráva, že plzeňské nakladatelství Fraus stahuje z veřejného prostoru badatelskou učebnici dějepisu Soudobé dějiny, kterou vypracoval kolektiv autorů pod vedením Mgr. Jaroslava Pinkase, Ph.D. a jež byla určena pro 9. ročník základních škol a víceletá gymnázia. Vedení Ústavu pro studium totalitních režimů, které učebnici podrobilo kritice, přijalo prý toto rozhodnutí s potěšením. Není divu. Učebnice ho totiž traumatizovala především v těchto aspektech:

    1. Učebnice zpochybňuje oficiální dogma o socialistickém období československých dějin coby době zločinné a zavrženíhodné. Kupříkladu na str. 89 je žákům podána tato informace: „Normalizovaná KSČ nabízela „obyčejným lidem“ zlepšování životní úrovně. Podporovala výstavbu nových bytů, poskytovala mladým rodinám výhodné půjčky, budovala jesle a mateřské školy, podporovala televizní zábavu atd.“ Na str. 92 pak charakteristika života za „normalizace“ pokračuje: „Životní úroveň v Československu stoupala… Komunistický režim se navíc snažil po materiální stránce zlepšovat kvalitu života obyvatel. Výstavba bytů v kombinaci s dalšími sociálními opatřeními (např. prodloužení podpory na mateřské) vedla k růstu porodnosti. I když ne v takové míře jako na Západě, přece jen více a více lidí dosáhlo možnosti vlastnit osobní automobil, barevnou televizi atd. Režim tak nabízel jistou míru „sociálního pohodlí“ a jistoty, které se části obyvatelstva dnes nedostává. To s sebou nese stále se vracející otázku: Jaký vlastně byl život za „normalizace“?“ Na str. 91 je pak zveřejněn úryvek z rozhovoru s vedoucím směny v továrně Spolchemie (44 let), zaznamenaný žákem Základní školy Ústí nad Labem, SNP 2304/6, při školním projektu Velké a malé příběhy moderních dějin (2011):

„Jak na tebe působila tehdejší doba (před rokem 1989)?

Bylo mi 15 až 20, takže jsem do politiky vůbec neviděl, ale připadal jsem si hrozně omezeně, každý nás kontroloval, kde, kdy a co děláme (jezdil jsem trampovat, hraní na hudební nástroje atd.). Ale v porovnání s dneškem jsme měli mnohem více svobody a byli jsme mnohem méně omezovaní. Na ulicích bylo bezpečno, drogy, to byl téměř neznámý pojem, a když se objevil nějaký narkoman, tak pro nás byl naprostým exotem. Bezdomovci a nezaměstnaní nebyli, protože každý měl právo a povinnost pracovat. Lidé měli k sobě blíž a v sociálním směru jsme měli jistoty, které dnes nemáš.

Jak se ti tehdy vlastně žilo?

Měli jsme touhy jezdit na Západ, mysleli jsme si, jak to tam není skvělé, ale když to k nám potom dorazilo, zjistili jsme, že to takový přepych není. Žilo se beze strachu ze ztráty práce, že vůbec omarodíš. Uznávám, že někteří lidi režim odsuzují, protože je nějak postihl (ač už z politických důvodů, tak i z jiných), ale naše rodina žila v poklidu, protože v naší rodině nebyl nikdo postižený znárodňováním a nikdo „nebojoval“ proti režimu.“

2. Učebnice marginalizuje úlohu disidentů a chartistů v životě socialistického Československa i jejich úlohu na státním převratu roku 1989. Na str. 89 se lze dočíst: „Lidí, kteří setrvávali v odporu proti režimu, nebylo mnoho a byli rozděleni do mnoha proudů. Ty spojila až v roce 1977 Charta 77. V témže roce se k ní podpisem přihlásilo 242 lidí… Tito lidé byli označováni jako disidenti… Většina „obyčejných lidí“ se k tomuto protestu nepřipojila (do roku 1989 podepsalo Chartu jen kolem dvou tisíc lidí). Existence disentu vyvolávala a dodnes vyvolává řadu otázek.“ Socialistický režim tedy neohrožovaly aktivity domácích disidentů, nýbrž vnější faktory. To potvrzuje i citace britského historika Erica Hobsbawma na str. 95: „Režimy ve sféře sovětského vlivu nejvíce ohrožovala Moskva, protože dala jasně najevo, že je již nezachrání…“ Vnější faktory tak sehrály rozhodující roli ve státních převratech u nás i v dalších zemích střední a jihovýchodní Evropy na sklonku osmdesátých let dvacátého století.

Badatelská učebnice dějepisu Soudobé dějiny se tedy stahuje z veřejného prostoru. Nehrálo se v ní všude podle předepsaných not. A to se v současné „pseudodemokracii“ neodpouští.

Jan Zahradil: K německým volbám:

1) Pan Merz “utrpěl” vítězství, ale nedostal se ani přes 30% (kde jsou doby, kdy blok CDU/CSU míval přes 40%). Bude sice kancléř, ovšem na základě se socialisty uplácané koalice kompromisů z kompromisů, která Německo těžko někam posune. Takže po Francii další “lame duck”. Předpokládám, že duo Merz-Pistorius případné neshody přikryje zesílenou válečnou psychózou a také pojede na vlně současného evropského antiamerikanismu. Navíc Merze paradoxně zachránil pouze propad levičandy Sahry Wagenknecht – kdyby udělala 5% (měla 4,97%) a získala pár křesel v Bundestagu, tak by neměl většinu ani se socialisty a těžko by to lepil.

2) Zajímavé jsou preference nejmladší voličské skupiny 18-25 let. Vévodí jim Die Linke s 27%, druhá AfD s 21%. CDU, SPD, Zelení se u této mládeže motají kolem 10%. Dobrá zpráva je, že Zelení už netáhnou ani mladé. Stala se z nich proválečná partaj establishmentu a zpovykaných bohatých liberálů. Snad to bude pokračovat a časem budou následovat FDP.

3) Opět se potvrdilo, že 35 let po sjednocení tu definitivně máme dvě Německa: Západní, kde tentokrát vyhrála CDU/CSU a Východní (s výjimkou Berlína), kde dominuje AfD, všude přes 30%. Ta země vůbec nedrží pohromadě, rozkol je hluboký a nevím, co s tím chtějí dělat.

4) Pro AfD nejlepší z možných světů: budou nejsilnější opozicí, pojedou dál protimigrační a protiválečnou rétoriku a budou zasévat na příští úspěch, s půdou zkypřenou polovičatými kroky vznikajícího vládního eintopfu.

Ivan Hoffman na Radiu Universum: Už je to nějaký pátek, kdy Robert Fico, coby host na sjezdu ČSSD dobromyslně radil partnerským českým politikům, že když nefunguje bordel, je třeba vyměnit děvčata, ne nábytek. Nefungující bordel je ovšem problematická metafora. Je to protimluv. Kdyby dnes takto Fico zavtipkoval v Bruselu, nikdo by se nezasmál. Evropská unie je bordel, který už nejde napravit obměnou prodejných politiků. Jednodušší je ho zrušit a sjednotit evropské národy v organizaci, která nebude stavět na politické nemravnosti. Evropa jednoduše nepotřebuje politický bordel. Potřebuje koordinovat zájmy jednotlivých národů v instituci úctyhodné, ctnostné, která budiž něco mezi univerzitou a kostelem.

Že se EU jako politický bordel přežila, a z EU již není pro evropský lid užitek ani potěšení, se naplno projevuje právě nyní. Prodejná parta eurounijních politických diletantů se nechala vmanévrovat do bezvýchodné situace, kdy současně vrcholí nejméně tři zásadní krize. Krize ekonomická, krize migrační a krize bezpečnostní. Ve všech případech byli pasáky v unijním politickém nevěstinci globalisté. Byli to globalisté, kdo zinscenovali klimatický podvod, a napakovali se na prosazování tak zvané bezemisní ekonomiky. Globalisté stojí za masivním ředěním původního evropského obyvatelstva kulturně a nábožensky nekompatibilními imigranty. I v případě války s Ruskem jsou to globalisté, kteří profitují z válečného chaosu, přičemž Černý Petr poražených válečníků zůstal Bruselu.

Americký viceprezident J.D.Vance upozornil evropskou vrchnost, že ve městě je nový šerif, kterého nezajímají noty jeho předchůdce. Politici, uvyklí přitakávat Washingtonu, zjišťují, že si přitákáváním bývalému šerifovi zavařili u toho nového. Bidenova Amerika zmizela v mlze, a když se teď vynořují kontury Ameriky nové, trumpovské, co bylo, už se nepočítá, anebo je to rovnou k tíži. Nejhorší ale je, že nejsou-li instrukce, nezbývá než mít vlastní názor. S tím se ale v Evropě nepočítalo. Proto jsou vazalové tak bezradní a vyděšení. Měli by si něco myslet, ale nevědí co.

Petr Bošnakov pro Deník TO: Před ratifikací vstupu Maďarska, Polska a Česka do NATO americkým Senátem v roce 1998 napsal list The New York Times: „Nejdůležitější zahraničně politické rozhodnutí, kterému Amerika čelila od konce studené války… se může ukázat jako chyba historických rozměrů.“ Dále se v textu uvádí, že „je klamné věřit, že Rusko nebude považovat rozšiřování NATO za nepřátelský akt.“

Americký diplomat George F. Kennan, jehož dílo dalo podnět ke vzniku Trumanovy doktríny, bývalý velvyslanec v SSSR a jeden z největších odborníků na Rusko, v roce 1997 prohlásil, že rozšíření NATO „bude největší chybou americké politiky v éře po studené válce.“ Odpůrci rozšiřování argumentovali oslabením ruských reformátorů, povzbuzením zastánců tvrdé linie, podkopáním dohody o strategických zbraních a možné eskalací napětí mezi Východem a Západem. Rovněž poukazovali na to, že se Moskva postaví na nohy a začne chovat jako velmoc.

Přitom v 90. letech nepředstavovalo Rusko pro Západ žádnou hrozbu. Jak ovšem varoval v roce 1996 redaktor National Interest Owen Harries, „pokud bude Rusko nadále ponižováno, stane se nebezpečným jako zraněné zvíře.“

Petr Drulák pro Parlamentní listy: Všichni asi pamatujeme na Fialovo heslo z billboardů „Vrátili jsme Česku respekt v zahraničí“. Říkali také, že díky principiální podpoře Ukrajiny si u partnerů zajistíme úctu a respekt. Teď vidíme, že nic z toho neplatí. V USA nemají žádné vztahy, Macron Fialu do Paříže nepozval ani po naléhání. Kde je ta úcta a respekt?

Nikde. Je to dané tím, že politický utopismus se v zahraniční politice nikdy nevyplácí. Nevyplácí se ani lokajství. I když nasednou na správnou vlnu, všichni ostatní v mezinárodním společenství daný stát vnímají jako nesvéprávný. Utopismus ani lokajství není cestou k respektu. Tato vláda začala jako lokajové a končí v utopii.

Richard Perman: Německo dopadlo přesně jak se dalo očekávat. AfD přidala, nicméně na takové vítězství, aby mohla vládnout to nestačí, a ještě dlouho stačit nebude. Němci ze západu zřejmě AfD za svou stranu nikdy nepřijmou. Pro ně se musí objevit na scéně, nejlépe znovu bavorské, nový Hitler, který bude schopný západní Němce oslovit a dát jim to, co chtějí. Moc času ale již Německu nezbývá. Merkelová odvedla vskutku dobrou práci a Německo, alespoň to západní nasměrovala na cestu islámu. Východní Němci, pokud se budou chtít zachránit, tak musí brzy začít pracovat na odtržení.

Vlk: Dějiny, ani ty rusko ukrajinské, nezačaly ani náhodou 24. února 2022. Za první uchopitelné datum moderních vztahů mezi oběma státy lze považovat rozpad Sovětského svazu a vznik samostatné Ukrajiny, která nikdy před tím neexistovala.

Leonid Kravčuk, bývalý vrchní ukrajinský komunista a pak první ukrajinský prezident, moc dobře věděl, proč do první ukrajinské ústavy zakotvil paragraf o tom, že Ukrajina je NEUTRÁLNÍ stát, stojící mezi bloky! A kdyby to Juščenko nebyl v ústavě zrušil a Západ do ukrajinských dějin nezasahoval, dnes by Ukrajina disponovala stejnými hranicemi jako k datu svého vzniku. Totéž by fungovalo, kdyby nedošlo k Majdanu, kdyby Porošenko nezačal válku proti vlastnímu obyvatelstvu, následně kdyby Ukrajina a Západ dodržely, co podepsaly dvakrát v Minsku. Ovšem oni, jak víme díky Merkelové, volili radši cestu vědomého podvodu!

Tohle všechno vedlo k dnešní krvavé ukrajinské lázni! 24. únor 2022 byl jen výsledkem těchto kroků a podvodů.

Ani tohle nemuselo být fatální. Vítal jsem s nadšením zahájení rozhovorů obou válčících stran hned po prvních výstřelech, které probíhalo v Bělorusku, později v Turecku. Tam v dubnu 2022 se už Kyjev s Moskvou téměř dohodl. Stačilo pramálo a válka skončila. Ovšem pramálo je jen pramálo. Jednání skončila v troskách , když přijel do Kyjeva lhář sedmilhář a podvodník Boris Johnson a sdělil Zelenskému, že Západ NENÍ připraven na mír, a že pokud smlouvu s Ruskem uzavře, nedostane od Západu žádné záruky.

Stačilo tehdy dojednat pár paragrafů a válka by skončila. Rusové byli ochotni se stáhnout na hranice z 23.2.2022, pokud Ukrajina se vzdá členství v NATO a přijme redukci armády. Z dnešního pohledu super nabídka. Minimum mrtvých a zraněných, žádná rozbitá Ukrajina, žádné zábory ukrajinského území, žádné miliony mrtvých a zmrzačených, žádná ztráta nerostných surovin, žádné zbankrotování, žádných více než 10 milionů Ukrajinců v zahraničí.

EuroAsia Daily: Maďarská europoslankyně Zsuzsanna Borvendegová prohlásila v Evropském parlamentu:

„Ukrajina porušuje práva maďarských menšin tím, že je posílá na jatka ve válce, která se jich netýká. V zákulisí probíhají mocenské hry, existují globální kapitalistické zájmy, které válku již tři roky účinně podporují. Mezitím mírumilovní Maďaři dál umírají. Nezapomínejme, že západní část Ukrajiny patřila tisíc let k Maďarskému království, dokud nebyla v roce 1920 zbavena suverenity a odňata mé vlasti. Žijí tam Maďaři a Rusíni, kteří byli zataženi do války z důvodů, který se jich netýkají.

Ladik Větvička, Poruba, Knížectví slezské