Liberálně demokratický vabank

Jak se pozná, že někdo opravdu chce ztlumit napětí ve společnosti? Pozná se to podle toho, že vyzývá ke smířlivosti vlastní stoupence.

Kdy lidé chtějí tlumit napětí a kdy naopak eskalovat? Eskalovat chtějí, když cítí dostatečnou převahu, aby v případě eskalace zvítězili a sami nebyli nepřiměřeně poškozeni.

Liberální (globalistická) strana v České republice i na Slovensku se rozhodla po atentátu na Roberta Fica přitvrdit. Postoj, který se od té doby vytvořil, lze shrnout takto:

• Jsme proti politickému násilí
• Fico (případně Babiš) svým nepřijatelným chováním, programem atd. politické násilí přivolává. Nemůžou se divit, když se jim dostává zasloužené odplaty.
• Obětí jejich hanebného jednání jsme my, liberální demokraté.
• Nezbývá nám tedy než ještě více přitvrdit, ještě více je démonizovat, ještě více omezit jejich občanská práva atd.

Jestli mi nevěříte, pusťte si jakýkoliv pořad České televize nebo se podívejte do Respektu, Svobodného fora či jiného fašistického plátku. A jestli máte opravdu hodně silné nervy, podívejte se, co píšou jejich redaktoři na sociální sítě.

V českém prostředí jim ta strategie nejspíš vyjde. Střelba na jejich protivníka bude paradoxně záminkou k prosazení tyranských opatření, která zvýší riziko střelby na jejich další politické protivníky.

Na Slovensku to ale vyjít nemusí. Mocenská situace je nejasná. Národovci mají vládu a prezidenta, mají na své straně veřejné mínění a mohou počítat s lidovou podporou v případě zásahu proti veřejnoprávním médiím, možná i dalším médiím, a možná i dalším mocenským strukturám, které globalisty podporují, včetně tajných služeb a bank.

Chybná kalkulace? Nikoliv. Primitivní davové jednání založené na momentální emoci. Takhle vyvolali válku s Ruskem, i když si mohli předem spočítat, že ji nedokážou vyhrát. A takhle si počínají i ve všem ostatním.

O prodlužování života

Před pár dny jsem tu psal o prodlužování lidského života a o případné změně životních strategií. K tomu je ale zapotřebí dodat, že se to týká jen části společnosti. Po desetiletích, kdy na Západě vznikala v zásadě rovnostářská společnost, opět směřujeme k rozdílům středověkého typu, a to včetně délky života a zdraví. Nejde o to, že pár magnátů si může zaplatit úžasnou péči a případně překonat nemoc, na kterou by jiný umřel. Jde o to, že dolní polovině společnosti je upírána základní zdravotnická péče a především prevence. Protože když se zaplatí aktivity, na kterých vydělává nejhornějších pár procent, už nezbývá dost peněz na zajištění toho nejzákladnější. Nejhorší, že to jen málokomu připadá špatné.

Petr Hampl