Liberálové si vehementně kopou hrob |

Sdílet článek:

PZ/VIDLÁK

V Moldávii proběhla volba hlavy státu a Moldavané též rozhodovali o ústavním zakotvení cesty do Evropské unie. Výsledky referenda zprvu vypadaly pro EU nepříznivě, ale nakonec hlasy ze zahraničí, převážně z USA a Kanady, stav obrátily. Na průběh voleb přišla řada stížností. Například Rusové tvrdí, že pro půl milionu Moldavanů žijících v Rusku byly pouze dvě hlasovací místa a vydáno jen 100 000 volebních lístků.

Je podle Vás korespondenční volba skutečně „volebním podvodem a manipulací“ a může se podobný „obrat“ výsledků voleb na „poslední chvíli“ díky korespondenčním hlasům ze zahraničí za rok stát i u nás?

Těm liberálům se podařilo rozvrátit úplně všechno. Tradiční rodinu, vztahy, pohlaví… a teď to úspěšně dělají i s volbami. K čemu jsou volby, když je rozhodují lidé žijící v cizině? K čemu jsou volby, když je rozhodují korespondenční hlasy u kterých nevíte, jestli k jejich vyplnění nedošlo pod nátlakem? Stane se jedna jediná věc. Důvěra se smysl demokracie se zase sníží.

Liberálové si vehementně kopou hrob. Usilovně pracují na tom, aby přestali mít pro vládu souhlas ovládaných. Ničí společenskou úmluvu. Jednoho dne to prostě přeženou. Já osobně bych to neriskoval, protože to mívá velmi drsné následky.

Ano i u nás se za rok může stát, že se výsledek otočí díky nějakým hlasům z USA a Kanady. A proto je zapotřebí tady doma zvítězit tak drtivě, aby na tom ani korespondenční hlasy nic nezměnily.

Již za několik dní (5. listopadu) si Američané zvolí novou hlavu státu. V prezidentských volbách se utkají republikánský kandidát a bývalý šéf Bílého domu Donald Trump a demokratická kandidátka a současná viceprezidentka Kamala Harrisová. To, kdo zvítězí, ovlivní nejen dění v Americe, ale i světovou politiku. A za zmínku stojí, že už i Amerika má špatné zkušenosti s korespondenční volbou. Jaký očekáváte výsledek a kdo podle Vás vyhraje?

Upřímně… nevím. Nejsem do detailů obeznámen se situací a nevím, jak moc se mohou opakovat “bidenovské křivky.” Pokud mohu soudit, lidé jsou i v USA už unavení. Ten náboj, jaký měly předchozí volby, ten je pryč. Kamala je něco jako naše Danuše Nerudová, Trump už má svůj věk. Navíc, v USA nevolí prezidenta ani tak lidé, jako spíš jednotlivé státy a o výsledku rozhodne nějaký Wisconsin o velikosti Slovenska, přičemž výsledek se upeče v několika okresech.

S trochou nadsázky lze říct, že volby rozhodne, jestli někde nad Pensylvánií bude pršet a lidé půjdou k volbám, místo aby šli na ryby.

Jak moc je podle Vás společnost v USA rozdělena a ať už vyhraje kdokoli, myslíte si, že se s tím „druhý tábor“ smíří, nebo je podle Vás pravděpodobnější „názorová eskalace“, která by mohla přerůst i v občanské nepokoje?

Ať do dopadne tak či onak, nejsem si jistý, že se s tím poražená strana smíří. Už minule volby způsobily “útok na Kapitol.” Tentokrát by to mohlo být horší. Drze řeknu, že korespondenční volby nás třeba příští rok trápit nebudou, protože v USA bude občanská válka.

Zůstaňme ještě na chvíli u voleb, tentokráte těch našich. Krajský soud v Brně zamítl stížnost lékařky Dagmar Simonidesové, aby byly zneplatněny hlasy, tedy i sebrány mandáty kandidátům SPD v krajských volbách kvůli kampani, jakou hnutí vedlo. Zároveň si však ale soudkyně Zuzana Bystřická neodpustila rozsudek okomentovat a vyjádřit svůj soukromý politický názor, když napsala, že kampaň SPD je i podle ní „jednoduše pitomá, morálně pokleslá a xenofobní“. Vyjadřovat politický názor ale přeci soudcům nenáleží a není to v jejich kompetenci. Je chování soudkyně podle Vás v pořádku, nebo jsme svědky „politizace soudů a celé české justice“?

Paní soudkyně si zřejmě nepřipouští, že velké společenské změny jsou nedaleko a tak si nedovede představit, že právě takováto soukromá hodnocení jednou mohou být tím argumentem, proč je třeba soudnictví zreformovat a ji konkrétně ze služeb spravedlnosti propustit. Volby rozhodují občané. Tečka. O směřování státu rozhodují občané. Tečka. K čemu jsou volby, když o výsledku má rozhodovat nikým nevolený soudce?

Tohle prostě špatně dopadne. Není nic horšího než zpolitizovaný soud. Zpravidla pro ty soudce to pak mívá poměrně dalekosáhlé důsledky.

Nedávno jsme byli svědky velkého “přiznání” vlády z úst Marka Bendy, který nedávno v rozhovoru pro Echo prohlásil, že za dob předsednictví České republiky v EU “odkývali řadu blbostí z nepozornosti” (např. rozšíření emisních povolenek na topení a pohonné hmoty, migrační pakt apod.). Podle Bendy toho ale bylo prostě “moc” a tak jim to “uteklo”. To jako vážně? Prostě a jednoduše se stačí za veškerou tu bídu, co tu způsobili, omluvit s tím, že toho na ně bylo prostě „moc“ a „odkývali řadu blbosti z nepozornosti“… a teď už ale zase jedou s tou svou „nepozorností a blbostí“ vesele dál?

Vidíte, Benda na tohle musel sedět celý život ve Sněmovně. Já jsem to v Europarlamentu zjistil za několik dní. Takhle přesně to funguje. Přehlcením jednotlivce. Prostě nemáte šanci vědět o všem, co se dělá, nemáte šanci v tom najít všechny hnidy a když je náhodou najdete, tak vám to pro příště rozdělí do čtyř různých předpisů a jste namydlení.

Mě na tom děsí ta Bendova bohorovnost… prostě jsme to přehlédli… sorry občané. A teď nás zase zvolte! Ale při trošce štěstí se Marek Benda do sněmovny už nedostane.

Benda ale není sám, kdo se svými výroky “vyznamenal”. Rok před sněmovními volbami napsal premiér Petr Fiala komentář o tom, jak se „Evropa musí probudit, jinak končí“, jak se musí podpořit české firmy a že jeho vláda celou dobu klimatickou politiku Bruselu mírnila. Také zdůrazňoval, že je potřeba Green Deal radikálně změnit. Co říkáte na tento Fialův „názorový veletoč“?

Fiala to říká špatně. Správně mělo být, že buď se Evropa probudí, nebo on končí! Což je přesně to, co se našemu premiérovi nejpozději za rok stane. Fiala za tři roky nedokázal nic, než servilně přikyvovat. Teď za poslední rok se na tom už nic nezmění.

Ve veřejném prostoru také zarezonovala zpráva, že slovenské ministerstvo vnitra uznalo, že český expremiér Andrej Babiš (ANO) byl v dokumentech československé tajné policie StB neoprávněně evidován jako její agent a vědomě s ní nespolupracoval. Úřad s Babišem uzavřel smír ve sporu o ochranu osobnosti týkající se neoprávněné evidence ve svazcích StB a soud jej schválil. Premiér Petr Fiala se s tím ale nehodlá smířit a ve Sněmovně prohlásil, že smírné řešení sporu o evidenci předsedy ANO Andreje Babiše jako agenta komunistické tajné policie mohlo být “slovenskou protislužbou“ za to, že šéf ANO otevřeně podporoval nynějšího slovenského premiéra Roberta Fica. To vážně nemá premiér a celá ODS žádný jiný program než „antibabiš“? Navíc premiér jaksi zapomněl řešit minulost komunistického rozvědčíka na Hradě…

Vidíte… a já mám naopak pocit, že tato zpráva vůbec nezarezonovala. Zabývalo se jí pár libtardů na twitteru a pár režimních novinářů. Že by to řešili i běžní lidé, to jsem tedy nezaznamenal. Fiala prostě přišel o jeden klacek, kterými realizoval svůj program Antibabiš a jiný program nemá. Tak je z toho poněkud rozčilen.
Ale na volební preference to nebude mít vliv. Stejně tak by se nic nezměnilo, kdyby celý případ skončil rozsudkem, že Andrej Babiš spolupracovníkem STB byl.

Když už jsme u prezidenta Pavla, tak za zmínku stojí i jeho nedávný výrok o tom, že „neziskovky patří k pojistkám demokracie a že stát hřeší na dobrotu lidí“. Nemáte pocit, že nikým nevolené „neziskovky“ mají v dnešní době stejnou (ne-li větší) moc jako politické strany?

Ano, přesně tak to je. Dneska se lidé už nesdružují v politických stranách, ale v politických neziskovkách. Všechny strany u nás nemají ani zdaleka tolik členů, kolik lidí pracuje pro pro různé Rozoumky a Pánky. Takhle to prostě je.

Musíme také mít naše neziskovky. Musíme mít naše spolky, naše společnosti pro obranu svobody projevu, naše blogery, naše noviny, naše televize. Nadáváním na politické neziskovky nezvítězíme. Musíme se také sdružit, protože to evidentně funguje.

Vypadá to, že vrchní vládní cenzor plk. Otakar Fotlýn si teď dal poslední dobou s kádrováním a nadáváním tak trochu pauzu, zato však o něm bylo slyšet ve Štrasburku. Tam prohlásil, že se podle něj snaží Rusko nabourat do fungování naší demokracie a součástí toho je podle něj „permanentní kritika vlády a toho, co dělají politici“. Také se mu zdá nová unijní regulace digitálních služeb příliš mírná. Proč se podle Vás plukovník objevil ve Štrasburku? Snaží se tam najít si nějaké další „teplé místečko“, když mu pomalu bude končit ten jeho půlroční zkušební mandát, nebo tam jen chystá další kroky, jak před sněmovními volbami nastolit tu „správnou atmosféru strachu“, která by udržela současnou vládní garnituru u moci?

Foltýna do Štrasburku pozval europoslanec Ondřej Kolář, protože vrána k vráně sedá. Nic jiného za tím nehledejte. Foltýn mlel jako obvykle ty svoje cypoviny, čímž zase o procento snížil preference SPOLU a zase další přesvědčil o tom, že je TZLD. Ale jinak žádnou strategickou komunikaci ten jeho úřad stejně nedělá. Teď nedávno propagovali Den stromů. Nekecám… Oni prostě nevědí, jak na to. A tak se prostě jen hemží a sdružují se stejně hloupými lidmi.

Chystaná novelizace mediálního zákona, která počítá se zvýšením poplatků za Českou televizi a Český rozhlas, budí stále větší vášně a jak se zdá, zákonodárci mají další problém. Soukromá rádia se totiž začala bouřit a spustila kampaň nazvanou “Dopis poslanci”, jejímž cílem je vyburcovat veřejnost k vyjádření nesouhlasu s navrhovanými změnami. Kampaň se opírá o nově vytvořený web, prostřednictvím kterého mohou občané odesílat poslancům a senátorům předem připravené e-maily s protesty proti novele. Do této iniciativy se zapojila široká škála rozhlasových stanic včetně známých rádií jako Evropa 2, Frekvence 1, Rádio Bonton, Kiss Radio, Rádio Beat, Country Rádio, Rádio Impuls, Rádio Blaník, Hitrádia, Fajn rádio a Rock Rádio. 10. Co na tuto „protivládní“ iniciativu soukromých rádií říkáte a když jsme u tohoto tématu, co je nového ve Vašem projektu Nekrm hydru… podpora veřejnosti evidentně roste (za krátkou dobu vás podpořilo přes dvacet tisíc lidí)?

Ano, projekt Nekrm hydru se odbrzdil a lidé začínají koncesionářské poplatky řešit. Jsem rád, že se v této zemi našlo dvacet tisíc statečných. Vzhledem k tomu, jak to tady vláda vede, myslím, že jejich počet bude nadále růst. A samozřejmě jsme rádi za jakoukoliv další iniciativu. Nikdy jsme netvrdili, že Nekrm hydru je jediná cesta. V této chvíli jednoznačně platí, že nepřítel našeho nepřítele je náš přítel. Takže soukromým rádiím držíme palce.

Náš rozhovor vychází v „Den české státnosti“, kdy si připomínáme vznik samostatného československého státu. Jak na tom podle Vás Česká republika dnes s tou „státností“ je a co byste naší republice a lidem v tento sváteční den popřál?

Češi už v dějinách měli více státnosti, ale měli také méně státnosti. Byly doby, kdy Češi dávali panovníky sousedním zemím, ale také doby, kdy sousední země dávaly panovníky nám. Naše hlavní město byla Praha, ale i Vídeň. Tento národ přežil čtyři století pod Rakouskem. Ale byli jsme před ním a byli jsme i po něm. Přes to všechno jsme se udrželi v historických hranicích, udrželi jsme si národní povědomí a udrželi jsme český jazyk. Nepřišli jsme sami o sebe za Ferdinanda Habsburského, nepřijdeme sami o sebe za Uršulky Leyenové.

Kdybych dneska stál někde na tribuně řekl bych lidem, že národ jsou oni. Oni jsou první i poslední příčinou, oni jsou důvodem, oni jsou smyslem. Ať se nebojí, protože když lidé něco chtějí, tak to také dostanou. Řekl bych jim, že jme jako národ dlouho spali, ale teď se probouzíme. A až se probudíme, tak si naši zemi vezmeme zpátky.