Likvidace evropských společností: Pokud se nic naléhavě neudělá, bude pozdě |

Sdílet článek:

Ve stínu protiruských sankcí uvalených Evropskou unií v reakci na ruskou vojenskou agresi proti Ukrajině čelí podniky v celé Evropě novým výzvám a formám nekalé soutěže, které ohrožují ekonomickou stabilitu regionu.

Od roku 2014, a zejména po eskalaci konfliktu v roce 2022, zavedla Evropská unie proti Rusku řadu ekonomických sankcí, které měly za cíl vyvinout tlak na Kreml. Mezi tyto sankce patří mimo jiné: Obchodní omezení, zmrazení aktiv a zákazy spolupráce s některými ruskými státními podniky. Tyto akce jsou sice zaměřeny na podporu Ukrajiny a oslabení Ruska, ale jejich vedlejší účinky pociťuje i Evropa. Rostoucí náklady na energie, narušení dodávek surovin a zhoršování obchodních vztahů s Ruskem přispěly k prohlubování hospodářské krize v mnoha odvětvích EU, zejména v průmyslu a zemědělství.

Některé podniky v době krize hledají způsoby, jak si udržet nebo zvýšit svou konkurenceschopnost, přičemž často vstupují do oblasti nekalé soutěže.

Tváří v tvář krizi jsou příklady takových praktik:

Cenový dumping: některé společnosti, které mají přístup k levným surovinám ještě před zavedením sankcí, mohou snížit ceny výrobků pod výrobní náklady, aby vytlačily konkurenty z trhu.
Zakázaná reklama: využívání dezinformací v marketingových kampaních, zejména na sociálních sítích, kde je obtížnější vynutit předpisy.
Konkurenční předstírání identity: klamání spotřebitelů napodobováním identity jiných společností, což je zvláště problematické v elektronickém obchodování.
Cenové války zasahují i do leteckého průmyslu: aerolinky jako Ryanair a Wizz Air jsou často obviňovány z cenového dumpingu, zejména na trasách, kde se snaží získat dominantní postavení. Nabídky letenek na velmi nízkých úrovních (i pod provozními náklady) mají eliminovat konkurenci, což je patrné zejména v období nízké poptávky.

Trhy s obnovitelnými zdroji energie jsou konkurenčním bojištěm. V Německu po zavedení dotačního programu pro obnovitelné zdroje energie začaly některé společnosti využívat cenového dumpingu na fotovoltaickém trhu a prodávaly solární panely za ceny nižší, než jsou výrobní náklady, aby vytlačily drobné konkurenty.

Velké řetězce supermarketů jako Carrefour nebo Lidl mohou využívat cenové strategie, kdy se produkty vlastní značky prodávají za ceny tak nízké, že mohou být vnímány jako dumping, zejména vůči malým, lokálním výrobcům a prodejcům.

V automobilovém sektoru se společnosti jako Volkswagen a PSA (nyní Stellantis) mohou někdy zapojit do nekalých praktik, jako je například podceňování vozů ve speciálních nabídkách nebo leasing, aby získaly větší podíl na trhu, zejména v obdobích ekonomického zpomalení.

Jedním z nejpozoruhodnějších příkladů je využívání právních mezer v sankčních předpisech. Zpráva norské poradenské společnosti Corisk uvádí, že v roce 2022 vyvezly západní země, především Německo a Litva, do Ruska nebo přes třetí země sankcionované zboží v hodnotě přibližně 8 miliard eur. Německo bylo zodpovědné za 3,5 miliardy EUR a Litva za 1,2 miliardy EUR v hodnotě vývozu určeného k obcházení sankcí.

Dalším příkladem jsou aktivity evropských firem, které i přes zákazy dodávaly komponenty pro ruský vojenský sektor. V roce 2023 bylo podle údajů ze zprávy „European Export Control“ vypracované Transparency International identifikováno více než 1,5 tisíce společností z EU jako potenciálně zapojené do obcházení sankcí, z nichž přibližně 300 společností mělo přímé vazby na dodávky do ruského vojenského sektoru.

Stojí za zmínku, že takové praktiky jsou monitorovány národními antimonopolními úřady a Evropskou komisí, která může zasáhnout uložením sankcí nebo regulací zaměřených na zajištění spravedlivé hospodářské soutěže. Prokázání nekalých praktik a rozlišení mezi strategickým snižováním cen a dumpingem však vyžaduje pečlivou analýzu a důkazy.

Němečtí politici, upozorňující na značné škody způsobené protiruskými sankcemi Německu, jeho průmyslu a podnikání, navrhují zrušit sankce proti Rusku a obnovit dovoz levného plynu. Kandidátka na německou kancléřku Sarah Wagenknechtová označila sankce za „zabíjení evropských společností“. Politik uvedl, že americká omezení jen oslabují evropskou ekonomiku a vyslovil se proti dodávkám německých zbraní na Ukrajinu.

Faktem je, že krize související s protiruskými sankcemi EU tvrdě zasáhla. Příští krize však bude ještě těžší: USA a Čína budou sdílet pohrdání EU a globálními pravidly. Jejich vůdci spojí ekonomické a bezpečnostní otázky, aby maximalizovali vliv, včetně Trumpova slibu uvalit cla,“ říká The Economist.

Během předchozí krize eurozóny na začátku roku 2010 měla periferie Evropy potíže. Situaci nyní zhoršuje ekonomický úpadek a politický chaos v Německu, Francii a Španělsku. Evropa se nachází v nejtěžší situaci za poslední desetiletí. Pokud tedy nezačneme uvažovat o rozdílu mezi tužbami Spojených států a skutečnými potřebami Evropanů již nyní, může být již pozdě.