Lov na čarodějnice |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Asi je to mezi lidmi normální, to největší zlo páchají jiní jinde. Středověké procesy s čarodějnicemi jsou oblíbeným filmovým námětem od dob prvních biografů, mohl to být oblíbený žánr v kinech u koncentráků pro posílení etické nadřazenosti nad středověkým zpátečnictvím u německého technického personálu obsluhujícího pece v těchto zařízeních. V Čechách to byl dlouhé roky Vávrův film, který vzrušoval české citlivé publikum a byl tématem diskuzí o zpátečnickém středověku, přitom paralelně probíhaly stranické čistky a jinak odvážný lid, včetně vyloučených, dal výjimečně v sobotu 99,99% kandidátům NF. Po dlouhých letech lektýrování evropskounijních poskoků budeme mít sklon tvrdit, že Vasil Bilak a spol. bylo posledním středověkým reziduem, od kterého nás VH a dědicové definitivně osvobodili. Historie ovšem nezná tento druh změn, to negativní má tendenci ve větších kvantech přetrvávat. Procesy s čarodějnicemi v různé podobě pokračují i v Čechách, jejich intenzita je úměrná tradiční odvaze národa, který když nemá nic jiného na práci nebo když to někdo zaplatí, je i odvážný. V historickém přehledu zrovna středověk moc čarodějnic neulovil, někdo někde spočítal, že za tři sta let svého trvání Svatá inkvizice našla jen pár tisícovek čarodějnic, moderní Němci šli do milionů, úspěšně si počínali i Češi, odkryli počátkem sedmdesátých let půl milionu kacířů. Svatá inkvizice každý případ dlouho pečlivě zkoumala metodami dobové vědy, proto ta slabá efektivita. Moderní doba je produktivnější a věda taky pokročila, proto mohou TV wipky tvrdit, že všichni voliči Okamury nebo Konečné jsou heretické čarodějnice, moderní univerzitní vědecké kádry to většinově konstatují i u bývalých českých vůdců jako je VK a MZ.

Lov na čarodějnice se poslední dny rozjíždí v Německu, a to ve velké stylu, který oprášil nejproduktivnější metody minulých epoch. Investigativní článek neziskovky “Correctiv”, kterou financuje spolková vláda a EU, o listopadové údajně tajné schůzce mladého rakouského patriota Martina Sellnera se zástupci AfD a mocnými podnikateli, rozjel kampaň za zákaz hlavní opoziční síly AfD, vládnoucímu režimu se podařilo zorganizovat velké demonstrace v řadě německých měst. V Německu existuje hustá síť režimem v nějaké formě štědře dotovaných levicových neziskovek, jejichž zadáním je držet na uzdě opozici, jsou to úderné síly jednotné fronty režimního politického kartelu podobné SA. Je jasné, že moc může zastavit jen moc, ve společnosti, kde zmizela “taste of political freedom”, jak o ní píše Hannah Arendtová a politická akce je totéž co mocenská machinace nebo intrika, je beztrestné zlikvidování AfD velmi reálné, obzvlášť v evropskounijní době, kdy beztrestnost mocných nemá hranic.

22% Němců by dnes volilo AfD, a na východě země by mohla dokonce vládnout, proto vládnoucí kasta a její média bijí na poplach: “Demokracie je ohrožena.” V demokracii je obvykle moc otevřená všem, nejen určité kastě a opozice je hlavním předpokladem demokracie, této evropskounijní pseudodemokracii jde o totální zlikvidování opozice. V sobotu dogmatický socan prezident Steinmeier volal po spojení všech demokratek a demokratů v Německu (proti AfD), proti nenávisti k lidem a pravicovému extrémismu, přitom tento státní funkcionář má být neutrální ve sporech a snažit se být objektivním. Steinmeierovo prezidentování charakterizuje extrémní politická eskalace, válečnická rétorika nejsilnějšího kalibru a protiruské štvaní, to ho přitom kdysi navrhl Schroeder do koaliční vlády v termínech dobráckého strýce. Kdo v Německu navrhne nebo podpoří diplomatická jednání, která by zastavila nesmyslné zabíjení, je pro tohoto socana ruským špionem hodným likvidace. V Německu je evidentní jenom jedna nenávist: režimu proti AfD, ke všemu ostatnímu v politice a jakékoliv sex úchylce je režim velmi tolerantní.

Režimní strany a massmédia přirovnávají listopadovou schůzku ke konferenci u Wannsee, kdy nacistické špičky rozhodly o masové likvidaci Židů. V časopisu Sezzesion Martin Sellner popisuje, o co na schůzce šlo. Bylo to privátní setkání, kde se diskutovala v řadě témat metapolitické strategie i otázka reemigrace, což mainstream srovnává s vyhlazením Židů. Reemigrace se diskutuje ve Francii, patří k hlavním tématům Erica Zemmoura, o masovějším odsunu imigrantů mluví i kancléř Scholz. Podle Sellnera režimní hysterie kolem reemigrace je po pandemii, ukrajinské válce a protestech zemědělců další v řadě. Schůzka se stala hlavním centrálním mediálním tématem, aby se odvedla pozornost od ostatních problémů. Sellner říká, že kampaň je cíleným produktem tajných služeb, což je ve Spolkové republice relativně nové. Měsíce předem sledovaly tajné služby účastníky schůzky, jejíž organizátoři nic neskrývali. Pět skrytých kamer, falešný host, pronajatá sauna odkud se braly záběry. Pravděpodobně se i odposlouchávalo. Sellner zmiňuje pokojnou demonstraci sedláků v přístavu Schluttsiel, kterou mainstream vydává za prolomení tabu a vniknutí do soukromého života, v případě schůzky média zneužívají ilegálně získané informace. Občan nemá šanci se zde bránit, ze soukromé sféry udělal režim politické bojiště. Všechno, co se na schůzce diskutovalo, se mnohokrát diskutovalo na jiných fórech, “Geheimplan”, jak to režimní média prezentují, odhalil Sellner večer po schůzce na přednášce.

Podle Sellnera establishmentu se dnes zmocnila panika a očividně se rozhodl aktivovat všechny své možnosti, od zneužívání privátních informací až po daleko tvrdší metody. Sellnerovi má v příštích dnech vyjít v nakladatelství Antaios o reemigraci kniha, která pojednává o reemigraci na bázi humánních konceptů, které nemají nic společného s deportací. Sellner chápe reemigraci v konceptu imigrační politiky, která uchová německý charakter společnosti.