Mutace |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

V dobové sugesci se domníváme, že politický řád, který je ozvěnou amerického politického systému by měl mít legitimitu diktovat celému světu. V Čechách má tato ozvěna až prokurátorskou sankci a státní a mediální aparát v zásadě slouží této ozvěně. Náš politický systém je dnes už doslovně založen na větě Václava Havla, kterou asi nemyslel úplně vážně, “každý člověk má dvě vlasti, kde se narodil a USA.” USA nejsou žádným zřídlem svobody, pravdy a lásky, jak se domníval. Jsou pro to stejné důvody jako je oprávnění potomků Habsburků na českou korunu. Člověk se rodí svobodným i bez USA, ovšem nic není absolutní, člověk se narodí do světa omezení a limit, které často omezují jeho svobodu, jak ji chápe západní civilizace. Předně musíme přijmout fakt, že místo a poměry našeho narození jdou mimo naši vůli a není v tom nic spravedlivého, ani nespravedlivého. Do hry vstupují jiné akcenty než svoboda, které rozhodují o naši emancipaci v prostoru daných limit. Americký model je navýsost nespravedlivý, bezostyšně diktuje celé planetě a z důvodu vlastní prosperity nedovolí ostatním vymanit se z limit svého předurčení, tj. USA blokují svobodnou soutěž mezi národy, USA jsou planetárním tyranem i když jejich propaganda skloňuje ve všech pádech termíny liberální a svoboda člověka.

Osvícenecký liberalismus, tj. svoboda od státních zásahů a odstranění donucování, otevřel lidstvu moderní pokrok ve vědě a v ekonomice, zdálo se, že iluze liberální svobody má universální platnost, v další vývojové fázi tento koncept celkem oprávněně dal do uvozovek sociální emancipace Karel Marx. Kombinace svobody a liberalismu se dnes zbortila do neoliberalismu, což už úplně bez masky neznamená nic než apendix trhu, který pronikl do nejposlednějších vrstev lidské existence. Neexistuje žádná souvislost mezi dnešní epochou a osvíceneckou epochou lidstva. Člověk té epochy dostával závrať z možností, které se před ním rýsovali, faustovské doba chtěla odkrýt všechna tajemství universa, člověk v horečce tvoření a práce objevoval možnosti lidského mozku, domníval se, že rozum dovede člověka ke svobodě a ke štěstí. Dvacáté století lidstvo ukázalo, že i mozek potřebuje limity. Neoliberalismus kromě odstranění tržních bariér ignoruje širší předpoklad liberálního pojetí svobody: odstranění bariér bránící lidskému vzestupu. V osvíceneckém liberalismu se ekonomický pokrok a ideologie rozvoje člověka a svobody vzájemně potencovaly. Pro neoliberalismus s absolutně prioritním diktátem trhu, je objektivní ideologie vzestupu člověka zcela sekundární, odtud realitu protiřečící woke ideologie, ideologie boje s bílými privilegii, prosazování ochrany infantilizovaných společenských skupin atd.

Současná západní společnost jen obtížně a vyumělkovaně staví svobodu člověka do středu společenského života z prostého důvodu, protože ji nepotřebuje, nebo by dokonce mohla limitovat neoliberalistickou expanzi. Liberální svobody spočívaly na celém širokém spektru osvícenecké kultury, bez tohoto základu ztrácí vitalitu, jsou velmi omezené s problematickými možnostmi. Neoliberalismus je prioritně ekonomickou doktrínou, která formuje svobodu člověka ke svému obrazu. Osvícenecký člověk byl vyzbrojen empirickou racionalitou, která mu otevírala cestu ke svobodě, dnešní člověk rezignoval na tento typ racionality a nahradil ji vědeckou pověrou a mytologií. Dnešní člověk je zranitelnější, svobodu nejen nepotřebuje, ale ani nechce, potřebuje být chráněn. Dnešní západní člověk bere pravidla vycházející z cizí vůle jako samozřejmý předpoklad své existence, naše demokratická vůle je podřízena vůli technokrata a experta. Původní liberální projekt byl úplně o něčem jiném. Ovšem liberální projekt ani v nejsvětlejších dobách své existence nemohl nahradit proces přirozeného vznikání vyvíjejícího se řádu, tím spíš ve své závěrečné neoliberální mutaci.