Imigrace a imigrace |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Pomoc ekonomice je zástupným důvodem masové imigrace do západní Evropy a v posledních letech i do Česka, hlavním důvodem je viditelně rozředění a oslabení evropských národů, definitivní sražení na kolena již tak ustrašeného a konzumem zesláblého národního ducha. Člověk bez národní opory je otrokem, posthavlovci se Masarykem zaříkávají, ale jeho odkaz zradili. Masaryk napsal, že idea národní a idea humanitní splývají; humanitní myšlenka není kosmopolitní a pro malý český národ, národní splývá s otázkou mravní. Tedy národ a ne nadnárodní EU, kde mravní splývá s perverzní ideologii globálního kýče. Jak lze pozorovat v západní Evropě, je masová imigrace, obzvlášť ve variantě Evropě antagonistického náboženství, velmi účinným nástrojem likvidace Evropanovy přirozené morálky a hodnot a konsekventně jeho sebevědomí. Masová imigrace do té míry destruovala v Evropě politiku, že ta se dnes utápí v neplodných verbalizacích úplně odřezaná od možnosti smysluplného činu, to je asi důvod proč Evropan ignoruje volby a politiku chápe jako absolutní zbytečnost.

Masová imigrace není jenom evropským problémem, v posledním roce se tímto problémem trápí i v Rusku, kde se bez imigrantů, ne z politických důvodu, jako v Evropské unii, ale z tvrdé ekonomické nutnosti neobejdou. V Německu se odhaduje, že pracuje pouze polovina práceschopných imigrantů, ostatní tyjí ze sociálního systému, v Rusku až na imigranty v base, musí pracovat všichni. Rusko má velké problémy s muslimskými imigranty ze střední Asie, podobně jako v západní Evropě se jejich odlišnost ventiluje ve větším podílu na kriminalitě především vůči ženám. V Rusku se problém ze všech možných úhlů velmi obsáhle diskutuje, ale na rozdíl od EU s cílem najít řešení a problém řešit k národnímu prospěchu, ruská politika má sílu být v tomto smyslu efektivní. V Rusku má gubernátor velmi silné pravomoci, pokud se mu daří, má větší pravomoci než předseda zemské vlády v Německu, pokud ovšem v ratingu gubernií figuruje někde dole, hrozí zásah Kremlu. Obzvlášť v případě imigrace, gubernátor ji může velmi rychle téměř úplně zastavit, ovšem pak musí být schopen najít jejich záměnu v pracovním procesu. Dokonce ani ruské občanství nemusí být kriminálnímu imigrantovi nic platné.

Incidenty mezi ruskou a imigrantskou mládeží, která vyrůstá vně ruské civilizační a vzdělávací sféry, jsou velmi časté a dnes mají v některých oblastech hromadný charakter. Po rozpadu SSSR se země střední Asie, které stopadesát let Rusko civilizovalo, vrátily do své archaické středověké minulosti s klanovou společenskou strukturou. V Rusku se píše, že imigranti z těchto oblastí znají pouze zákon síly a podle toho se s nimi musí jednat. Dnešní Rusko se odklání do liberální imigrační politiky, kterou kopírovali v devadesátých letech jeho liberálové od západní Evropy. Ruské centrum vidí řešení v proaktivní demografické politice, sází na povýšení porodnosti ruského etnika a na obnovu a posílení tradičních národních hodnot, které mohou část imigrantů integrovat do ruského etnika.

Možná nejkritičtější vztah k imigrantům ze střední Asie mají v oblasti, kde je jich nejvíc a kde je taky nejvíc potřebují, v Moskvě a moskevské aglomeraci. Vlivný ruský publicista Petr Akopov komentuje v Izvestijích výsledek průzkumu o hodnotové škále středoasijských imigrantů a moskevských obyvatel. V principiálních postojích není velký rozdíl, většina imigrantů i Moskvanů chce žít v míru, cítit se bezpečně a žít v materiálním dostatku. Pro obyvatele Moskvy je důležité mít možnost rozvíjet svůj talent a pracovně se realizovat, zde se muslimští imigranti odlišují, jejich civilizace jim tuto kvalitu nevtiskla do vínku.

Což samozřejmě není nic vadného, naopak Evropan puzen individualistickým egoismem se musí za každou cenu seberealizovat. Muslimský imigrant vidí ve velké většině nejvyšší prioritu ve vlastní rodině a dobrých dětech, tuto prioritu vyznává o 30% méně Moskvanů. Žít v pravdě a spravedlnosti a mít dobrou pověst považuje za žádoucí 27% muslimů ze střední Asie a 15% Moskvanů. Národní a etnické tradice mají prioritu pro 80% muslimů a 64% Moskvanů, náboženské tradice si cení 74% muslimů a 43% Moskvanů.

Na Západě se stále omílá tvrzení o nějakých universálních západních hodnotách, přitom se dá předpokládat, že šetření podobného typu by dalo podobné výsledky, tj. muslimská populace se víc než evropská ztotožňuje s nejvyššími universálními hodnotami. Petr Akopov logicky dovozuje, že se nesmí zaměňovat dvě roviny. Hrozba vytěsnění kořenového obyvatelstva nově příchozími a hodnotová škála. Masový příliv cizích imigrantů není vítán nikde v rozumném světě – od Japonska po Maroko, i uměle vytvořená etnika (USA, Brazílie) nejsou nakloněna masové imigraci, nemluvě o takových silných národech jako je Rusko. Podle Akopova diskomfort Moskvanů není spojen s tím, že jde o etnika jiné civilizace a kultury, ale s tím, že ani jedna strana nehodlá měnit svůj životní styl a civilizační návyky. Středoasijští muslimové nejsou v ničem horší nebo lepší než Rusové – jednoduše jsou jiní. Rusové si chtějí uchovat ve své zemi svůj jazyk a kulturu a proto mají plné právo ohraničit masový imigrační přítok do té míry, jak považují za užitečné. Islámský vklad Kyrgyzů, Uzbeků, Tádžiků do světové civilizace není v ničem horší než Rusů, pro obě strany bude lepší, když budou rozvíjet své země a na této úrovni vzájemně spolupracovat. Životními hodnotami se Rusové a středoasijští muslimové moc neliší, ale vyjadřují je v různých jazycích a kulturách, které se nedají sjednotit.