Mají být „oblíbení“ kandidáti ve volbách zvýhodněni? |

Sdílet článek:

IVO STREJČEK

Minulý týden jsem se ve své glose zamýšlel nad neblahou realitou, ve které politická moc v dnešní České republice leží nebezpečně nízko a ve které překročit ji snadno mohou dokonce i účelově vzniklé subjekty, které si na „politiku“ jen hrají. Tvrdil jsem ve své glose, že jednou z příčin tohoto stavu je dlouhodobé oslabování kdysi silných politických stran – ideové i personální. Pár dnů po zveřejnění mého textu se objevila informace, která, myslím, moji obavu jen potvrzuje.

Na návrh některých senátorů má být totiž upraven volební zákon ve prospěch „oblíbených“ kandidátů. Navrhovatelé tvrdí, že jejich návrh „skoncuje s neoblíbenými politiky“, navodí stav, ve kterém „hlas pro oblíbené a populární kandidáty bude mít dvojnásobnou váhu, čímž se významně omezí vliv stranických sekretariátů“ a současně tvrdí, že „když už se nedaří uzákonit přímou volbu starostů, mohl by tento návrh být kompromisem“. Pod návrhem jsou podepsaní senátoři z ODS, KDU-ČSL a STAN.

Ponechme stranou směšný argument o „oblíbenosti“ kandidátů. Oblíbenými zpravidla bývají ti, kteří nic vážně nehájí a kteří se proto „umí s každým domluvit“, nebo ti, kteří jsou známými sportovci, místními učiteli či vyhlášenými lékaři. Ze zkušenosti a s jistotou lze však říci, že žádná z těchto „oblib“ vůbec neznamená, že takoví lidé budou i dobrými správci věcí veřejných.

Podstatný argument předkladatelů však vychází z jejich přesvědčení, že „stranické sekretariáty“ jsou z podstaty věci škodlivými produkty svých stran a jejich vliv je třeba zásadně omezit. Je pozoruhodné, že návrh spolupodepsali i ti, kteří po dlouhá léta stojí v čele oněch stranických sekretariátů a mohou tedy být považováni za lidi, kteří s voliči „manipulují“. Některé z autorů návrhu znám a vím, že by se obviněním z jakýchkoli úmyslných „čachrů“ s pořadím na kandidátních listinách cítili dotčeni.

Lidem, kteří nikdy v žádné politické straně nebyli, je snadné namluvit, že o pořadí na kandidátkách velkých silných politických stran rozhoduje jeden nebo jen několik „vyvolených“ lidí. U malých účelových subjektů tomu snad tak být může, u velkých stran to je nepravděpodobné. O pořadí kandidátů tam zpravidla rozhodují primárkové sněmy, na které jsou zváni všichni členové politické strany v daném místě, na kterých se kandidáti představují, a kde o jejich pořadí většinou rozhoduje tajná volba. Dá se takový mechanismus nazvat „manipulací stranickými sekretariáty“. Jistě ne.

Vzpomínám si, že o nominacích se v čerstvě polistopadových měsících rozhodovalo v Občanském fóru v jeho centru v Praze a vzpomínám si také, jak moc nám to vadilo. Ostatně jeden z motivů, proč OF opustit či transformovat v politickou stranu byla silná vůle lidí „zdola“ si o svých politických nominantech rozhodovat sami v místech, kde se lidé navzájem znají. Jistě, politika jsou zájmy a jejich obhajoba, leckdo se mi líbit nemusí, pokud ovšem získá většinovou podporu spolustraníků, dělat se s tím nedá nic.

Výběr politických individualit z množiny členů politické strany je princip správný a zdravý. Pěstuje-li politická strana vnitřní diskusi na rozmanitá společenská témata, tato diskuse nejen pomáhá hledat řešení a přispívá k tříbení názorů, pomáhá vyhledávat politické talenty. Vnitrostranická diskuse tak zpravidla vylučuje pozdější překvapení, kdože to za politickou stranu mluví.

Hledat způsoby, jak upřednostnit „oblíbené“ na úkor ostatních, je popření vnitrostranického mechanismu výběru a českým Senátem určitě snadno projde. Měl by však narazit v dolní komoře českého parlamentu, kde se – na rozdíl od Senátu – politika skutečně tvoří.

Snad si to české politické strany ve vlastním zájmu uvědomí.