Málokdy položené a nikdy nezodpovězené ekonomické otázky

Varování: Otázky zde jsou, ale odpovědi chybí. Úvaha na hranici mezi satirou a „ekonomickou analýzou”.

Dva konkureční systémy

Společnost se skládá z lidí různých. Mohou být pracovití, líní, odvážní nebo bojící se rizika, čestní, vypočítaví, prostě taková normální všehochuť.

Systém A se ani nesnaží předstírat, že by je mohl změnit. Nechá lidi být a umožní jim, aby se snažili svým spoluobčanům nabídnout nějakou službu nebo výrobek. Ti, kteří se odváží se do něčeho pustit a mají dostatek píle nebo je prostě jen políbí štěstěna, se stanou bohatými se vším, co s tím souvisí. Třeba se občas projedou v placatém voze po městě.

V tom okamžiku se objeví zastánci systému B. Bohatství a sláva v systému A jsou nespravedlivé, a proto je čas na změnu.

Systém B ovšem musí pracovat s úplně stejnou skupinou lidí, která je kombinací hříchu a ctnosti. V systému B rozhoduje o tom, kdo se stane vlivný a úspěšný, skupina byrokratů a úspěch přinese ne ochota riskovat a schopnost sloužit lidem, ale oddanost momentálně oblíbené ideologii, znalost, které pozadí stojí za pozornost, a nástěnkářské umění.

Otázka:

• V čem je systém postavený na oddanosti ideologii lepší než systém založený na službě pro lidi, ve kterém může být vítězství občas nezasloužené, ale je minimálně spravedlivé v tom, že zahrát si mohl každý?

Abstinenční příznaky

Dojdou-li kuřákovi v pátek večer cigarety, jsou jeho abstinenční příznaky silné, protože ví, že někde v blízkosti musí být otevřený alespoň jeden krám, kde je prodávají. Dojdou-li mu na horské túře v Alpách, jsou abstinenční příznaky výrazně slabší, protože ví, že se jen tak ke své dávce nikotinu nedostane. To potvrdí devět z deseti kuřáků.

Touha dostat něco zadarmo se podobá touze po nikotinu. Může se silně projevovat pouze tehdy, když je něco zadarmo „na každém rohu”.

Otázka:

• Proč není politikou sebevědomého státu snížit abstinenční příznaky po „něčem zadarmo” tím, že to „něco zadarmo” je stejně vzácné jako otevřená trafika s cigaretami na horské stezce v Alpách?

Bordel versus pořádek

Pokud člověk vejde do domu s více byty, pozná s vysokou pravděpodobností během několika málo minut, zda v domě žijí lidé, kteří byty vlastní, nebo lidé, kteří je mají pouze pronajaté. To platí pro 99 domů ze 100. V tom jednom případě, kdy to neplatí, žijí v domě nájemníci příliš krátce.

Otázka:

• Proč nepořádají školy exkurze do domů s majiteli a domů s nájemníky, aby dětem ukázaly, že soukromý majetek vede k pořádku a společný majetek k nepořádku, který často přechází v bordel?

• Oprava, pardon. Proč ty exkurze nepořádá úřad vlády pro vybrané ministry?

Férový podíl

Podle statistik z USA, které mají více dat, má nově založená firma zhruba padesátiprocentní šanci na to, že přežije prvních pět let. Ne, že se bude topit v penězích, ale že přežije. Pravděpodobnost jackpotu, tedy velkého výdělku na konci, statistiky neuvádějí.

Otázka:

• Pokud někdo přežije prvních pět let a pak se mu nějakou kombinací úsilí a štěstí podaří vydělat větší peníze, jaký je „férový podíl”, který by měl odevzdat ostatním, kteří riskovat nechtěli, nebo těm, kteří stáli od začátku s nataženou rukou?

• Na základě jakých argumentů je takto stanovený podíl férový?

• Je-li daň z výhry v loterii, tedy daň ze „štěstí”, 15 %, proč by měla být daň z ochoty riskovat vlastní úspory, pracovat více než ostatní, dávat lidem práci a platit státu jiné daně dlouhé roky výrazně vyšší než daň ze štěstí?

Konkurence

Jediným lékem na lidskou lenost je konkurence. Proto trénují sportovci v týmech, aby mohli porovnávat svoji výkonnost a vzájemně se hecovat. Proto skoro každý amatérský běžec přidá, když ho předbíhá někdo zhruba stejného věku nebo když muže předbíhá žena bez ohledu na věk obou. A ten co nepřidá, má prokazatelně nastupující infarkt.

Otázka:

• Proč vláda nevystaví svoji přesvědčovací lenost konkurenci jiných názorů, když by ji to s vysokou pravděpodobností vytáhlo k lepším výkonům?