Metamorfóza (ideologie) |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Znakem vyčerpání systému je kolaps politických partají, sjezdy českých mainstreamových partají nebo jak tomu říkají, působí dojmem konferencí lidové strany v sedmdesátých letech. Stejný jev nesvéprávné, pasívní organizace jako tenkrát, o podstatném rozhodoval někdo jiný, lidová strana byla nemaskovanou kamufláží komunistické mocenské struktury v pozadí. Dnes jde o stejnou kamufláž a stejně jako tenkrát o dobře zaplacenou servilní klaku, politická strana skomírajícího politického systému je šklebem lži-demokracie, na rozdíl od komunistické epochy je tato kamufláž mocenské struktury excelentně maskovaná. I důvody dnešní významové krize politických partají se mohou blížit minulým, na prvním místě je to totální vítězství ideologie. Tenkrát komunistické, posledních dvacet let se zdálo, že usurpující ideologií, stravující rozum evropských národů, je evropskounijní bigotnost, což nemusí být nic negativního, prostě triviální forma nereálného dobra praktikovaného triviálními lidmi, které si vybral evropskounijní sen o věčně plných levných regálech.

Současná trapná sestava českých vládnoucích po parlamentních a prezidentských volbách celkem legitimním způsobem vyplula na hladinu moci, když odmyslíme propagandistické podvody velkých rozměrů české televize a rozhlasu a Fialův předvolební podvod koaličních manipulací. Uvěřil by někdo v devadesátých letech, že Fiala má schopnost vést vládu a Stanjura může řídit české finance? Volil by někdo Pavla a Adamovou? Tenkrát bylo všem jasné, že transformaci státu musí řídit schopní a národ se v tom orientoval. Tehdejší političtí vůdci i lid přehlédli jeden fakt, nezávislost národní banky a státní televize nejsou moc významné, dokonce údajná nezávislost televize může být velmi škodlivá, ale nejcennější a nejvýznamnější po přirozeném rozměru svobody člověka je nezávislost státu. Zašmelit státní nezávislost je zločin proti dějinám. Nejdřív nedobrovolné odevzdání české nezávislosti Adolfu Hitlerovi, pak ne úplně dobrovolné, implikované Jaltskou dohodou, odevzdání nezávislosti Stalinovi a nakonec absurdně dobrovolné totální předání české nezávislosti fašizoidní Evropské unii v rozsahu, který hluboce předčí předchozí. Nakonec zjišťujeme, že evropskounijní iluze se čím dál víc odhaluje jako maska amerického imperialistického hegemona.

Vítězství evropskounijní uzurpátorské ideologie nebo ideologie lásky k NATO promítnuté do společenských sfér jako jsou média, kultura a školství má hlavní podíl na zploštění a trivializaci politiky. Můžeme najít řadu dalších sekundárních důvodů jako je korupce, vliv oligarchických skupin, neexistuje otevřený demokratický systém, který by formoval a identifikoval osoby schopné vládnout a neexistuje vnitrostranická demokracie v politických partajích. Politické strany ztratily sociální zakořeněnost do populačních vrstev. Politika v dnešní mediální deformaci nenabízí společnosti žádné vývojové vize.

Bigotnost má tendenci se rozplozovat a samovolně udržovat při životě, navíc pokud je spojená s příjemnou konzumní drogou. V posledních letech, a začalo to covidovou pandemií, se ozřejmilo, že evropskounijní bigotnost je jedním z projevů skutečné ideologie v pozadí. Vše usurpující ideologií je právo amerického hegemona vládnout nad světem. Lidská práva, propagandou deformovaná liberální demokracie i evropskounijní bigotnost jsou peripetie americké univerzální ideologie. Poslední tvrdou formou americké ideologie je ideologie universálních hodnot NATO, v Čechách se na tyto hodnoty velmi rychle adaptoval soudní aparát, jsme ve stádiu, že oponování lásky k NATO nese riziko soudního postihu.

Evropskounijní bigotnost by neměla v Česku šanci, pokud by neobloudila národ vizí levných regálů v marketu a mořských pláží, druhou vizí byly unijní dotace, jaksi jsme nepostřehli, že dotace nikdy nešly do výroby. Po evropskounijní triviální bigotnosti nastupuje vyšší ideologický stupeň, tvrdě se vysvětluje, že čas hojnosti vystřídala hubená léta, přichází utahování opasků a vychladlá kamna, přichází čas válek. Co bychom nechtěli, chápeme přece, že universální americké hodnoty to vyžadují, proto jsme si taky zvolili jejich místodržící.