Mýtus se vyčerpal |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Koncem září tradičně zasedá v New Yorku Valné shromáždění OSN a obvykle je to příležitost pro setkání lídrů z celé planety, na letošní zasedání přiletěla vysoká státní delegace vedená mladým předsedou vlády Irakliem Kobachidze z Gruzie, její pobyt doprovázel skandál. Předseda vlády nejdříve promluvil na plenárním zasedání VS, řekl, že jeho země chce obnovit mosty s odštěpenými republikami Abcházií a jižní Osetií, a skutečně, Gruzie pod jeho vedením projevila vstřícnost k mírovému urovnání a přestala vinit Rusko z vyvolání konfliktu 2008, který vedl k odštěpení autonomních republik. Ovšem kdosi v pozadí je na slova o míru na území bývalého SSSR velmi alergický. Předseda vlády se společně s dalšími lídry měl účastnit tradiční večeře pořádané prezidentem USA, navíc formální pozvání Kobachidze dostal tři dny před večeří, ale na poslední chvíli mu bylo sděleno škrabáky Bílého domu, že na večeři není zván. Setkat se s předsedou vlády odmítl i velmi horlivý intrikán v kavkazské oblasti americký bezpečnostní šéf Sullivan. Dodatečně odůvodnilo postup pohlavárů Bílého domu americké velvyslanectví v Gruzii, jsou znepokojeni rostoucím antidemokratickým počínáním gruzínské vlády a negativní rétorikou směrem k USA. Na večeři s Bidenem přišli lídři ze sto padesáti států, polovina z nich jsou větší menší diktátoři. Proč něco takového neudělají v případě Alžírska, Číny, Iráku, většiny latinskoamerických zemí atd., jejich rétorika k USA je podstatně tvrdší a ani zdaleka nedodržují Západem vnucované “demokratické” principy jako gruzínská vláda.

Důvod amerického počínání může být příkladem v učebnici psychologie, americkým šmejdům uniká kořist, kterou už dlouho považovali za svou, to dovede do nepříčetnosti i jinak soudného dravce. Americkému prezidentovi a poradcům nezkazí chuť večeře s krvavými diktátory, ale při pohledu na Kobachidzeho by jim zaskočilo. Gruzie před dvaceti lety byla zemí plnou amerických a evropských ideálů, koho z toho jímala hrůza, raději mlčel. USA a unijní vládnoucí kliky se domnívaly, že tomu tak bude věčně, tato země do konce světa zůstane protiruskou pevností, která na pokyn z Washingtonu půjde do války. Západní chuť vládnout všem a kořistit svět je bez nuancí, Gruzínci jsou přece jenom víc duchovně sofistikovanější. Dnes je situace v Gruzii jiná než před dvaceti lety a západní ideál je v jejich národní fantazii přesně tam, kam patří.

Nechvalně proslulý gruzínský exprezident Saakasvilli prohlásil, že USA chtějí naznačit gruzínskému lidu, že s vládou a její politickou stranou nechtějí mít nic společného. Za měsíc budou totiž v Gruzii parlamentní volby a pokud se Kobachidzeho Gruzínský sen udrží u moci, Gruzie se definitivně vymaní z americké a evropskounijní obruče a naladí vztahy ke svému severnímu sousedovi. Opoziční vůdkyně Salome Samadasvilli prohlásila, že USA zařadily Gruzii mezi země jako je Rusko, Írán a Venezuela. Něco o tom asi ví, protože gruzínskou opozici financuje a řídí americká ambasáda a Soros Open. Jsou signály, že pokud opozice prohraje, což průzkumy naznačují, chystá se sametová nebo podle potřeby sekyrová revoluce. Této půvabné zemi přece nemůže svět západní svobody jen tak lehce dát svobodu. Předseda gruzínského parlamentu Papuasvilli řekl, že Washington podpírá opozici, jejíž situace je natolik k pláči, že americké administrativě nezbývají než nestandardní postupy. USA spoustu let nazývají Gruzii strategickým partnerem a za ty roky mohly od Gruzínů trochu pochytit, jak se chovat, komentoval předseda parlamentu vulgární počínání proti předsedovi vlády.

Gruzínská opozice politicky slábne, spouštěčem se staly nedávno přijaté zákony, zákon o zákazu propagandy LGBT a zákon o registru zahraničních agentů, kdy se povinně musí zaregistrovat všechny organizace, které jsou většinově financované ze zahraničí. Tento celkem přirozený a pochopitelný zákon vyvolal ze strany USA a Evropské unie nenávistnou kampaň spojenou s vměšováním a vyhrožováním. Lid se přece nesmí dozvědět, že západní centrály financují opoziční politické aktéry a vlivové organizace. Opozice se postavila proti oběma zákonům, které lid favorizuje. Kromě těchto zákonů vztah mezi Západem a Gruzií komplikuje skutečnost, že Gruzie se nepřidala k protiruským sankcím a v poslední době jsou signály o začínající normalizaci rusko-gruzínských vztahů.

Americká a unijní drzost a neomalenost k této malé zemi je pozoruhodná, USA dokonce vyhlásily sankce proti desítkám politických činitelů včetně poslanců parlamentu. Washington zmrazil 100 milionovou pomoc a zastavil společná vojenská cvičení. Politolog Arcil Sucharulidze říká, že problémem sporu Západu s Gruzií je fakt, že vládnoucí strana se řídí zájmem země a ne přáním kurátorů ve Washingtonu a Bruselu. Západ se usilovně snaží podminovat pozice vládnoucí strany právě před volbami, politolog se domnívá, že zrovna Gruzínům se tyto machinace nemusí líbit a opozice dostane méně než by mohla mít.
Valerij Kvaratskchlia na blogu Geworld píše, že gruzínští politici často žonglují s myšlenkou, že by se země měla vrátit do Evropy. “Vrátit se někam sémanticky znamená, že Gruzie někdy byla součástí Evropy, ovšem o tomto nemluví žádná fáze gruzínských dějin. Gruzie měla svazky s Řeckem, římskou říší, Byzancí, ale nikdy nebyla součástí Evropy. Evropa a Gruzie mají společnou křesťanskou minulost, ale dnes Evropa a křesťanství jsou neslučitelné pojmy. Uchopením pojmu evropská rodina může být pouze dnešní Evropská unie. Po rozpadu SSSR vybuchl proevropský gruzínský entuziasmus, protože evropská kultura zde byla od dob bájné Kolchydy, starého Říma a Byzance zakořeněná. A v sovětském období, ať se to zdá podivné, pronikala přes železnou oponu do Gruzie evropská kultura a europeismus. Obecně nikdo nebránil sovětskému publiku seznamovat se na vysoké překladatelské úrovni se západní literaturou, která se publikovala v tlustých časopisech, nejlepší americké a evropské filmy se promítaly v sovětských kinech atd. Po rozpadu SSSR všichni byli pro NATO a Evropu. Západ dlouho kalkuloval, jak je mu vlastní, bude-li z našeho členství v těchto organizacích profitovat, nebylo to tak poprvé, v dvacátých letech Západ nepodpořil národní vládu a daroval zemi bolševikům. Dnes už národ pochopil, že Gruzie má pro Evropu a celý Západ pouze geostrategický význam, gruzínský stát a lid je nezajímají. V jejich očích máme význam jako ropný a plynový transportní koridor a jsme dobrou arénou provokací proti Rusku a perspektivní druhou frontou. Jinou hodnotu pro západní svět nemáme, protože k jejich vlastní škodě jsou neschopni pochopit to, čím se po právu chlubíme – jsme proniknuti humanismem a vysokými ideály východní renezance, dílem Petra Ibera (Pseudo-Dionisius Areopagita), nedosažitelnými výšinami vepsanými v “Baladě o tygrovi a člověku”, gruzínskou polyfonií a mnohem dalším vytvořeným talentem, myslí a rukama gruzínského lidu. Nyní se Západ odkryl, na nesmělý protest gruzínského lidu, který se odvážil bránit státní suverenitu, národní identitu a historické hodnoty reagoval Západ represí a přípravou převratu v zemi. Možná se mu podaří vyhrát v této špinavé hře, protože jeho převaha je kolosální, ale v Gruzii se mýtus o Západu a jeho demokracii vyčerpal.”