Nakažte včas naše krávy! |

Sdílet článek:

PERGILL

Světem se šíří opičí neštovice. Soudruzi nám opět vyhrožují totalitními lockdowny, násilnou aplikací zabijáckých sajrajtů na bázi mRNA a podobnými opatřeními, na nichž vydělá pár “vyvolených”, ale celá společnost drasticky zchudne (nemluvě o obětech na životě). Přičemž skutečný dopad oněch opatření na průběh epidemie bude v lepším případě nulový, v horším budou zvyšovat počet nakažených i zemřelých. Jak jsme tomu byli svědky v případě COVID 19.

Opičí neštovice

Opičí neštovice jsou vyvolány virem, patřícím do stejné čeledi (poxviry), jako virus pravých neštovic. Onemocnění se podobá velmi mírnému průběhu pravých neštovic, někdy se připodobňují k planým neštovicím, s jejichž původcem ovšem nemá původce opičích neštovic prakticky nic společného.

Onemocnění začíná horečkami, zimnicí, bolestmi hlavy a pohybového aparátu..03 O tom, že to není “nějaká chřipka” svědčí otoky lymfatických uzlin. 1 – 3 dny (vzácněji později) po nástupu horeček dojde k výsevu vyrážky, která má charakteristický “neštovičný” průběh (a velmi podobný i s planými neštovicemi), tj. na kůži se objeví skvrnky, případně rovnou puchýřky vyplněné čirou tekutinou, která se později zakalí a přemění na cosi hodně podobného hnisu, což je označováno za vřídek. Potom se vřídek přemění na stroupek. Odpadnutím posledního stroupku přestane být nemocný infekční. Výsev vyrážky charakteristicky začíná na hlavě a od ní se šíří dolů na tělo a končetiny. U G osob může být první výsev v oblasti genitálu (příčiny nejsou úplně jasné).

Všechny prameny, které se mi podařilo dohledat, píší o jediném výsevu (jaký je u pravých neštovic), zatímco plané neštovice mají výsevů vyrážky více po sobě, nejčastěji tři. Takže s výjimkou samotného začátku a konce nemoci planými neštovicemi vidíme na těle vedle sebe různá stádia vyrážky. U opičích neštovic patrně budou stádia vyrážky vývojově posunutá jen v souvislosti s oním časovým průběhem jejího výsevu po těle, jak bylo uvedeno výše.

Patrně je nutno zamezit, podobně jako u planých i pravých neštovic, rozškrábávání puchýřků a vřídků, protože právě to vyvolá vznik viditelných jizev. Součástí odborné léčby pravých neštovic bylo i svazování pacientů, aby si nemohli afekce v obličeji rozškrábat. Obsah puchýřků a vřídků, i stroupky, by se neměl dostat do očí.

Průběh je většinou lehký, úmrtnost zdravých osob je malá, celkové úmrtnosti v dolních jednotkách procent zahrnují i osoby s oslabenou imunitou, u nichž je vyšší pravděpodobnost fatálního průběhu. Jsou to jistě osoby s infekcí HIV, s různými nádory, vč. leukémií a nejrůznějšími závažnými chronickými chorobami. Jiné zdroje uvádějí úmrtnost kolem 1 % ve vyspělých zemích a kolem 10 % v zemích třetího světa.

Nemoc se šíří přímým kontaktem se sliznicemi nemocných, případně s obsahem puchýřků / vřídků a stroupků po nich. V uzavřených prostorách se může šířit i jako kapénková nákaza. Průšvih je, že nemoc mohou přenášet zvířata, vč. petů. Jsou sice pojmenovány po opicích, ale kromě primátů mohou napadat i hlodavce a další skupiny savců. Proto je také nelze, na rozdíl od pravých neštovic, které jsou výlučně lidským onemocněním, snadno eradikovat.

“Černé neštovice” jsou zvlášť těžce (a zpravidla s fatální prognózou) probíhající pravé neštovice, u nichž dochází ke hlodání spodiny puchýřků a jejich naplnění se krví. Nicméně existuje i “černá” varianta planých neštovic a rovněž signalizuje těžký průběh s možností ohrožení života (tj. samotný výskyt černých puchýřků a vřídků není stoprocentním diagnostickým znakem pravých neštovic). Ohledně krvácení do puchýřků a vřídků opičích neštovic se mi nepodařilo najít rozumné informace, ale bral bych je rovněž jako příznak závažného průběhu s rizikem smrti (byl by to zcela jistě důvod nasadit antivirotika).

Základní informace lze najít na Wikipedii:

Prevence

Kromě zásad hygieny (vč. větrání) při kontaktu s pacientem je asi nejlepší prevencí očkování. K dispozici je klasická vakcína na bázi viru kravských neštovic (latinsky vaccinia [čti vakcinia], odtud pojem “vakcína”). Tedy klasické očkování, které je stovky let (od konce 18. století) vyzkoušené, jehož vedlejší následky jsou známé a zhodnocené (a většinou málo závažné). Chrání tedy nejen proti pravým neštovicím (a samozřejmě i těm kravským), ale i proti opičím.

Narození před rokem 1980 jsou očkováni proti pravým neštovicím a jsou tudíž chráněni, pokud jejich imunita neprodělala nějaký závažný lapsus, jaké byly uvedeny výše.

Důsledkem je, že očkovaní dědečkové a babičky se mohou starat v rodině o nemocné, protože, pokud mají imunitu v pořádku, by onemocnět neměli, případně jen lehce.

Samo očkování má velmi vysokou účinnost (uvádí se 85 %, ale patrně to zahrnuje i případy, kdy se očkování “neujalo”, tj. nevznikl vřídek, odpovídající kravské neštovici) a s výjimkou stavů devastujících imunitu by měla být ochrana doživotní.

Oněch 85 % odpovídá tomu, že se lidé, jimž se očkování neujalo, nebo nemohli být očkováni, pohybují v odolné populaci, od jejichž příslušníků se nemohou nakazit. Problémem mohou být pochopitelně zvířata. Sám jsem zvědav, zda a jak nám budou vládní činitelé sdělovat informace o tom, které druhy byly identifikovány jako přenašeči této choroby. Protože v tomto ohledu je rozdíl opičích od pravých neštovic. K pravděpodobnosti kontaktu s nemocným člověkem, coby zdrojem nákazy, přibývá totiž ještě pravděpodobnost kontaktu s nemocným zvířetem.

Očkování proti neštovicím je tč. k dispozici na komerční bázi. Ač jsem sám očkován, takže je to ode mě “hraběcí rada”, opravdu bych, kdybych patřil mezi neočkované, vážně zvažoval se nechat naočkovat. Jednak z toho důvodu, že dosud je toto očkování nabízeno a je tudíž dostupné. To by se mohlo snadno změnit v případě, že by došlo k nárůstu rizika, a tedy i návalu zájemců a k nedostatku vakcíny – zatím je určena hlavně pro cestovatele do zemí, v nichž se opičí neštovice vyskytují. Druhou věcí je, že se tč. očkuje klasickou vakcínou (lyofilizovaným virem kravských neštovic), ne nebezpečnými a neúčinnými sajrajty na bázi mRNA, jak tomu bylo v případě covidu.

Tato klasická vakcína je udržována v mražácích pro případ použití pravých neštovic jako bojové biologické zbraně. Protože pravé neštovice mají relativně dlouhou inkubační dobu a podání vakcíny i v této době zabrání onemocnění, počítalo se s očkováním zasažených v případě, že by byl tento virus prokázán v bombách, aerosolech, prachu apod.

Klasické vakcíny by mělo být pro obyvatele našeho státu dost, pokud nebudeme nuceni od EU se jejich části “dobrovolně povinně” vzdát. Oficiální zdravotnické zdroje uvádějí, že v souvislosti s objevením se opičích neštovic byly naše z dob studené války uchovávané vakcíny testovány a shledány účinnými.

Budiž rovněž explicitně uvedeno, že tato epidemie nemá naprosto nic společného s “globálním oteplením”, ale jen a jen s rostoucími možnostmi cestovat a převážet zvířata.

A co ty krávy?

Kráva se může nakazit kravskými neštovicemi a obsah jejích vřídků se dá použít jako očkovací látka. Ještě před sto lety se takto získával materiál pro očkování, dříve se používal i obsah vřídků na lidech, které virus kravských neštovic vytvoří v místě, kde byl aplikován do kůže.

Kráva tedy nouzově může (dočasně, než jí vyrážka zmizí) posloužit jako zdroj ochranného viru.

Pokud by došlo k nějaké krizi v dostupnosti vakcín, bylo by asi racionálnější, než od nějakého primitivního stavu rozjíždět výrobu viru kravských neštovic na tkáňových kulturách a podobných substrátech, použít k výrobě očkovací substance přímo krávy. Očkovací látka by byla k dispozici už po několika málo dnech, tedy po uplynutí doby, za niž ani pořádně nenaroste tkáňová kultura.

Případně by se mohlo sáhnout k tomu, co se běžně dělalo ještě v 19. století, kdy se obsahem vakcinací vzniklého vřídku (na člověku) očkovali další lidé. Zcela jistě je zde riziko přenosu jiných chorob, ale v principu bych se nebál takového postupu u lidí, žijících ve stejné domácnosti, sexuálních partnerů, rodičů a dětí apod., protože mezi nimi se tyto choroby s vysokou pravděpodobností přenesou také, byť jinou cestou. Lze očekávat, že pravděpodobnost úmrtí na takové komplikace by byla řádově nižší než pravděpodobnost úmrtí na opičí neštovice.

Pochopitelně, tento postup bych bral jako naprosto nouzové opatření v situaci, když by vakcín bylo z nějakého důvodu málo a infekce se dostala až na naše území v počtu nositelů kritickém pro vznik epidemie (tedy by reálně hrozila nákaza touto chorobou); pak by byla rizika spojená s těmito nouzovými postupy menším zlem než čekání na Godota – továrně vyráběné očkovací látky.

Opičí neštovice tedy nejsou takový strašák, jaký se z něj farmaceutickým firmám poplatná propaganda snaží udělat. Máme prostředky i na zvládnutí epidemie, pokud by tato infekce v důsledku aktivit “lidí dobré vůle” napadla i naše území. Je však nutno tlačit na naše politiky, aby se proti této nákaze šlo cestou osvědčených a v praxi vyzkoušených postupů a prostředků (které mj. vedly k vymýcení pravých neštovic na celém světě) a nenechali se zatáhnout do experimentů s nějakými “hypermoderními” pseudovakcínami, jejichž výrobci si nechávají podepsat reverz, že na nich stát nebude vymáhat odškodné ani kvůli neúčinnosti, ani kvůli negativním vedlejším účinkům, vč. fatálních (a nestrpí to ani u svých občanů). Na úrovni individuální je asi vhodné se nechat očkovat (lidé narození po roce 1980), už proto, že takto získaná imunita by byla vhodná jak proti teroru typu lockdownů, tak i proti případnému aplikování neúčinných “moderních” pseudovakcín s četnými nežádoucími účinky.