Naši techniku jsme dali Ukrajině. A náhrada?

Na začátku konfliktu, a to už jsem v jednom rozhovoru uvedl, že Putin nepředpokládal, že odpor ukrajinských ozbrojených sil bude takový, jaký byl. Dle mého názoru očekával spolupráci části ozbrojených sil a civilního obyvatelstva. Proto v první fázi konfliktu nasadil menší jednotky na lehkých obrněných vozidlech s tím, že odpor v podstatě neočekával. Také počítal s tím, že se mu podaří obsadit Kyjev. To byl ten optimistický scénář, který se nenaplnil.

Vývoj v čase nám ukazuje, že Rusko mění taktiku boje na základě svých neúspěchů, chcete-li úspěchů ukrajinských ozbrojených sil v posledních dnech. Po prvních neúspěších na jaře přešlo Rusko na taktiku s využitím těžké dělostřelecké přípravy před samotným útokem. V posledních týdnech zaznamenaly ukrajinské síly značné úspěchy v severovýchodní oblasti Ukrajiny. Podle některých zdrojů by se mělo jednat o dobytí území v rozloze cca 8000 km čtverečních. To je bezesporu výrazný úspěch.

Tak jak se konflikt vyvíjí, tak se obávám, že Rusko opět bude nuceno změnit taktiku boje a nasadí ještě brutálnější sílu než dosud. V tomto případě může dojít i na taktické jaderné zbraně.

Existuje podle vás vůbec v dohledné době šance na ukončení tohoto válečného konfliktu? Co by se podle vás muselo stát?

Domnívám se, že šance na ukončení tohoto válečného konfliktu existuje za předpokladu, že obě strany zasednou k jednacímu stolu. K tomu, aby zasedly, je třeba prostředník, který tyto válčící strany k jednacímu stolu přivede. Mohla to být EU za našeho předsednictví, ale postoj naší vlády a EU v tomto konfliktu to neumožňuje. Další, kdo se nabízí, by mohla být Čína, ale z její strany se zatím žádná aktivita neprojevuje. Jedinou zemí, která se v současné době o něco pokouší, je Turecko. Pokud se podaří tato jednání Turecku domluvit, jsme na dobré cestě k urovnání tohoto válečného konfliktu.

Přestože se NATO zdráhá otevřeně zapojit do válečného konfliktu, je nezpochybnitelné, že úspěchy ukrajinské armády jsou závislé na vojenských dodávkách ze Západu. Není to přeci jen tak trochu hra na slepou bábu?

Ano, máte pravdu, je nezpochybnitelné, že bez podpory Západu, respektive NATO, by se situace na Ukrajině vyvíjela naprosto odlišně. Můžeme to nazývat jakkoli, třeba hrou na slepou bábu. Nedávno ministryně obrany ČR vyčíslila naši pomoc Ukrajině na 47 mld. korun. Nejsme jedinou zemí, která veřejně podporuje jednu z válčících stran. Pokud se nepletu, tak Ukrajinu vojensky podporuje většina zemí Severoatlantické aliance, takže se jedná o zástupnou válku mezi NATO a Ruskem vedenou Ukrajinci na jejich území. Ale tato skutečnost je obecně známá.

Neoslabujeme však touto vojenskou pomocí naši vlastní obranyschopnost? Nebo se jen „zbavujeme“ nepotřebného vojenského vybavení?

Nemám v současné době podklady o tom, kolik vojenské techniky a materiálu ze zásob v armádních skladech zůstalo. Tyto informace Ministerstvo obrany ČR z pochopitelných důvodů tají. Bezpochyby svou obranyschopnost oslabujeme. Jestli posíláme na Ukrajinu techniku, se kterou jsou ukrajinské síly schopny bojovat proti Rusku, tak i my bychom byli schopni tuto techniku využít k obraně naší země.

V této souvislosti médii čas od času prosviští zpráva o tom, jak nám západní velmoci budou tuto pomoc kompenzovat dodávkou moderních strojů či jiného vybavení armády. Takovou modernizaci by si přeci česká armáda zasloužila, není to tak? Anebo je problém zakopán někde jinde?

Nepochybně by si Armáda ČR modernizaci techniky zasloužila. Jen se domnívám, že tento proces je nevhodně načasován, a hlavně hasíme deficit modernizace techniky, poté co předchozí vlády z rozpočtu obrany spíše ubíraly. Chybou je, že jsme se techniky zbavili a posléze řešíme její náhradu.

Nejznámější a hodně diskutované jsou dary osmi amerických vrtulníků Venom a Viper a patnáct německých tanků Leopard 2A4. Pokud hovoříme o amerických strojích, tak se jedná o provozované vrtulníky od US Marine Corps, kde si zaplatíme z peněz daňových poplatníků případné opravy, úpravy a přepravu do ČR. Pokud hovoříme o německých Leopardech, tak to platí podobně jako u amerického daru. Opravy, úpravy, či modernizaci si zaplatíme sami. Opět se nejedná o novou moderní techniku, ale spíše o techniku na úrovni našich T-72 z osmdesátých, devadesátých let minulého století.

Znovu připomínám, že jsme s modernizací armády měli začít podstatně dříve.

Eskalace napětí na Ukrajině opět otevírá otázku toho, jak je česká armáda vůbec připravena bránit naši zemi. Jak to z vašich zkušeností vidíte vy?

To je dobrá otázka. Nejlépe by se připravenost naší armády bránit ČR prověřila při samotné obraně naší země. Osobně bych byl rád, kdyby ke konfrontaci Armády ČR s jakoukoli jinou armádou světa nemuselo dojít. Pokud naši obranyschopnost budeme hodnotit čistě teoreticky, je nutné zahrnout několik aspektů, jako je počet osob (vojáků), jejich vycvičenost a dostupná vojenská technika a materiál. U techniky je důležité vzít do úvahy i stáří, respektive o jak moderní techniku se jedná.

Začneme hodnotit personál Armády ČR. Dle dostupných informací má Armáda ČR v aktivní službě cca 30 tis. vojáků z povolání. K tomu můžeme přičíst nějakých 4 tis. aktivních záloh. Když zvážíme, že cca polovina z tohoto počtu je personál podpory, je zřejmé, že v těchto počtech nejsme schopni bránit naši zemi vůči několikanásobně většímu nepříteli, ať už by to byl kdokoli. V tomto případě hodnotit techniku a materiál je bezpředmětné.

Premiér Petr Fiala často mluví o tom, že jsme ve válce proti Putinovu Rusku. Nejsou to přeci jen trochu silná slova? Opravdu můžeme mluvit o válce?

De facto ve válce nejsme. Alespoň v té, kde bychom válčili v pravém slova smyslu. Pokud se jedná o ekonomickou válku, tak ta mezi Západem a Ruskem běží v plném proudu. Západ včetně ČR uvalil na Rusko ekonomické sankce, dnes už v sedmém nebo osmém balíčku. Otázkou je, jak tyto ekonomické sankce jednotlivé země Západu dodržují.

Je přece nesmyslné od naší vlády s Ruskem neobchodovat, když okolní země EU s Ruskem, a to zejména v oblasti zemního plynu a ropy, obchodují vesele dál. Nečinnost vlády vede naši zemi do ekonomického kolapsu. Zastropování cen silové energie a zemního plynu, tak jak ho nastavila vláda, nic neřeší. Cena těchto komodit pro spotřebitele je i nadále vysoká i v případě, že zbytek ceny distributorům doplatí vláda z daní nás občanů.