Friedrich Hayek ve svém eseji z roku 1949 píše o vzrůstajícím vlivu intelektuálů v moderní společnosti a o tom, že naprostá většina z nich podporuje socialistické tendence. V eseji prezentoval i svoji hypotézu, proč tomu tak je.
Nejznámější ekonom rakouské školy Friedrich Hayek napsal krátce po druhé světové válce do časopisu univerzity v Chicagu krátký esej s názvem „Intelektuálové a socialismus”. Jeho text zdá se býti překvapivě aktuální:
Výběr, překlad, zkrácení, mezititulky autor.
Politický vývoj západního světa v 19. století ukazuje, že socialismus nikdy a nikde nebyl v prvé řadě hnutím pracujících. Intelektuálům dalo velkou práci, než se jim podařilo přesvědčit pracující masy, aby adoptovaly jejich program. Každá země, která se posunula směrem k socialismu, zažila dlouhé období, během kterého socialistické myšlenky převládaly u aktivních intelektuálů.
Nový fenomén
Intelektuálové neměli nikdy v minulosti takový vliv na dění v demokratických zemích, jako mají nyní. Jsou relativně novým fenoménem v historii. Nikdo nebude litovat, že vzdělání přestalo být privilegiem osob s majetkem. Je ale důležitým faktem, že vysoký počet lidí vděčí své pozici pouze vzdělání, aniž by měli zkušenosti s ekonomikou, které by získali správou svého majetku.
Profesor Schumpeter zdůrazňoval, že právě absence přímé odpovědnosti za praktické záležitosti správy majetku odlišuje typického intelektuála od ostatních lidí, kteří vládnou písmem a slovem.
Intelektuální třída uplatňuje svůj vliv zejména formováním veřejného mínění. Strany levice, ať už náhodou nebo úmyslně, cílily své úsilí na „intelektuální elity”, zatímco konzervativní hnutí se spíše neúspěšně snažilo přesvědčit individuálního voliče.
Stačí dobře mluvit a psát
Typický intelektuál nemusí být expertem nebo učencem, nemusí mít žádnou znalost něčeho specifického ani nemusí být mimořádně inteligentní, aby mohl vykonávat svoji roli šiřitele myšlenek. Co ho kvalifikuje pro jeho roli, je široké spektrum témat, o kterých je schopen pohotově hovořit a psát.
Dokud člověk nezačne sestavovat seznam profesí a aktivit, které patří do této skupiny, je těžké si představit, jak početná tato skupina je a jak roste rozsah jejích aktivit v moderní společnosti. Nezahrnuje pouze novináře, ministry, publicisty nebo komentátory, ale mnoho profesionálů jako jsou doktoři nebo vědci, kterým je díky odbornosti v jejich profesi nasloucháno s respektem.
Je toho velmi málo, co se obyčejný člověk dozví o událostech nebo idejích od někoho jiného než od intelektuálů. Jsou to intelektuálové, kteří rozhodují, jaké názory a postoje k nám mají doputovat a jaká fakta jsou dostatečně důležitá, aby nám byla řečena, a z jakého úhlu pohledu.
Síla každodenního vlivu
Běžný člověk si asi není plně vědom, do jaké míry je ovliněn názory vědců a učenců na záležitosti, které mají velmi málo společného s oborem, ve kterém ti samí vědci dosáhli svého věhlasu. A každý vědec může pravděpodobně jmenovat několik případů ze svého okolí, kdy lidé získali svoji popularitu jen proto, že zastávají názory, které intelektuální třída považuje za progresivní politické postoje.
Není překvapivé, že skutečný expert se zkušenostmi z praktického života se občas na intelektuála dívá zpatra a pochybuje o jeho vlivu, i když je zřejmý. Ale bylo by fatální chybou podcenit jejich moc. Tito intelektuálové jsou orgány, které si moderní společnost vytvořila pro šíření vědomostí a idejí, a jsou to jejich názory, které slouží jako síto, přes které musí projít každá myšlenka, než se dostane k masám.
Každodenní činnost je obecně v rukou intelektuálů, i když třeba organizaci, ve které pracují, vlastní někdo s odlišnými názory. Noviny v kapitalismu, univerzity řízené „pravičáky” nebo rádia vlastněná konzervativními vládami, tyto všechny organizace jsou známy ovlivňováním veřejného mínění směrem k socialismu.
Sklony k socialismu
Socialisté vidí vliv intelektuálů jako důkaz, že inteligentnější lidé mají sklony k socialismu. Ale tohle zdaleka nemusí být nejpravděpodobnější důvod. Hlavním důvodem pro tento stav je pravděpodobně to, že nejschopnější lidé, kteří akceptují stávající strukturu společnosti, pro sebe vidí mnoho příležitostí k tomu, aby získali vliv a moc, zatímco pro osoby odtržené a nespokojené je intelektuální kariéra nejslibnější cestou k nějaké vlivné pozici.
Projekt svobodná Utopie
Je možné, že svobodná společnost tak, jak ji známe, v sobě nese síly vlastní destrukce. Že v okamžiku, kdy bylo svobody dosaženo, je považována za samozřejmou a lidé si jí přestanou vážit. Znamená to, že svoboda je ceněna, pouze když je ztracena, a že svět musí všude projít temnou fází socialismu před tím, než touha po svobodě znovu nabyde ztracené síly?
Musíme udělat z budování svobodné společnosti opět intelektuální dobrodružství, akt odvahy. Co nám chybí je svobodná Utopie a intelektuální lídři, kteří jsou ochotni pro její ideál pracovat.
Když se neproduktivní intektuálové svou přesvědčocvací a propagandistickou silou dostanou ke státní moci a mají se smysluplně starat o erární majetek a o uspokojování potřeb lidí, jsu bezradní jako malé děti. Viz současný premiér Fiala. V tomto směru, ať si o něm myslí každý, co chce, “zlatej” Babiš.
Svazáci si hrají v ČK
Červený kříž umožňuje mladým lidem hrát si na uprchlíka 24 hodin
v Marzlingu, Bavorsko. Velmi speciální kampaň mládeže Bavorského Červeného kříže (BJRK): V rámci simulace útěku „Mládež na útěku“ mohli mladí lidé na 24 hodin vklouznout do role migroše
https://www.merkur.de/lokales/freising/marzling-ort377194/24-stunden-als-fluechtling-emotionale-zerreissprobe-in-freisinger-fluren-91658868.html