Nikdo na nás nemá. Máme prezidenta, poslaneckou sněmovnu, senát a kdo má víc?

Opak je pravdou. Dokonce nic z výše uvedeného se nedaří naplnit. Státní dluh roste o stovky miliard ročně. Pro  zajímavost  250 miliard, což je průměrný nárůst státního dluhu (po různých manipulacích) za jeden rok vládnutí vlády pana profesora Fialy, dělá na jednoho každého z nás 25 tisíc korun nárů-stu státního dluhu ročně.  Celkové zadlužení českého státu je již více než 322 tisíc Kč na jednoho obyvatele včetně novorozenců. To je suma, za kterou lze u nás koupit nový  malý automobil. Pokud stále máte dojem, že to není příliš velká částka, když nám stále říkají, že Japonsko, USA, Itálie, Řecko, Francie a další jsou zadluženy daleko více (což je pravda), ale pravdou je, že banky vám půjčí, pokud splácíte dluhy včetně úroků. A na stávající dluhy si opět můžete půjčit, ale zpravidla za vyšší úrok. Je to jako v domácnosti, čím více dlužíte, tím více splácíte. A obsluha (tj. to, co platíme) státního dluhu se blíží 100 miliardám Kč ze státního rozpočtu za rok. A to je částka, za kterou lze postavit například 10 velkých nemocnic, každou minimálně o 1000 lůžkách. Nebo  cca. 320 km dálnic. To si již dokážeme představit. A je to odpověď pro ty, kteří  říkají, že dluhy jsou běžnou součástí státního hospodaření. Ano, jsou. Ale bohužel proto, že to tak chceme.

Nemusím říkat, jak moc se zvyšují daně. To vidíme všichni. Stát prostě peníze nemá a potřebuje je. Otázkou je, co nám za naše peníze poskytne. Stát ani EU samy peníze nevydělávají (tedy pokud si je nevytisknou). To jim je dáváme my – daňoví poplatníci. Ale kolik let slýcháme sliby o „štíhlém“ státu, který omezí svoje náklady? Kde nic, tu nic. Proč? Protože stát je nejhorší hospodář. Potřebuje Česká republiky nejdražší bojové stíhačky na světě? Za 10 let? A nebylo by užitečnější v armádě upřednost-nit pozemní vojsko, když už investujeme do armády, což je správné. Nebo proč nakupujeme dvě dál-ková vojenská letadla za 12 miliard, když si je pro ojedinělé případy můžeme půjčit? Proč vůbec di-skutujeme o platu pro první dámu, když si takřka všichni myslí, že jej nepotřebuje? A proč přidáme poslancům, senátorům, ministrům, když to někteří odmítají? Argumentace, že soudci a státní zástupci si stejně vynutí navýšení platů žalobou, neobstojí, protože soudci ani státní zástupci nemohou na rozdíl od ostatních podnikat či mít další zaměstnání…

A EU? Chováme se jako vzorní žáci. Ale když přijdou povodně, tak nám v rámci evropské solidarity dovolí přerozdělit o něco jinak dotační tituly evropských projektů. Ale  peníze navíc? Nikoliv!

Stát a jeho představitelé se k nám chovají přezíravě. Jako k malým dětem. A to minimálně tři roky ze čtyřletého volebního období. Mysleme na to příští rok u voleb!