Past na klienty pojišťoven

Možná, že jste podobná tvrzení také zaznamenali. Občas se proženou médii a snaží se veřejnost přesvědčit o neplatnosti stovek tisíc nebo i miliónů smluv investičního životního pojištění sjednaných v letech 2001–2013, protože u nich pojišťovny strávaly údajně neoprávněně poplatky. A jejich klienti, že prý to vůbec netuší. Jejich šiřitelé se jimi snaží vyvolat dojem, že neplatná jsou celá portfolia smluv a že pojišťovny budou muset vracet veškeré pojistné, které jim jejich klienti zaplatili. A že se tomu pochopitelně brání, čímž se vůči svým klientům chovají nefér. Jedním dechem pak dodávají, že je strašně složité se s nimi soudit a tedy, že oni těm klientům nějaké peníze vyplatí, aby se jim tak vrátilo alespoň něco (například zde nebo zde).

Člověk by očekával, že když se už někdo pasuje do role „obhájce bezbranných“ a pranýřuje „nemravné“ praktiky jiných, tak on sám bude příkladně transparentní a pravdomluvný. Nic z toho ovšem není pravda. Ani u jednoho ze subjektů, které podobnou službu nabízejí, se totiž člověk nedozví, s kým má vlastně tu čest. Na jejich stránkách byste prostě nějakou rubriku typu „O nás“ nebo „Kdo jsme“ hledali marně. Jenomže oni se nejenom odmítají představit. Horší je, že podstatné informace zamlčují a klienty pojišťoven klamou. To, když kupříkladu tvrdí, že strháváním poplatků ze smluv „…mohly pojišťovny zneplatnit smlouvu“. Což je lež jako věž, protože o zneplatnění nějaké smlouvy mohou rozhodnout pouze smluvní strany nebo soud. Ale nikdy ne strhávání nějakých poplatků a už vůbec ne zbožná přání někoho, kdo si na jejich údajné neplatnosti postavil svůj byznys.

Podobnými výroky se snaží tyto firmy vyvolat dojem, že mezi lidmi existují mraky neplatných smluv a že je jenom otázkou času, než toto jejich tvrzení soudy potvrdí. Pravdou je, že existují případy, kdy klient opravdu s žalobou na pojišťovnu uspěl, smlouva byla prohlášena za neplatnou od počátku a on dostal zpět veškeré zaplacené pojistné. Ale existují i rozhodnutí a právní názory opačné (např. zde, zde nebo zde).

Tyto firmy slibují klientům peníze předem, přičemž uvádějí i konkrétní částky (průměrně 35 000, respektive 155 000). Což hodně připomíná různé kampaně typu „peníze hned“ zaměřené obvykle na lidi s nižší úrovni finanční gramotnosti. Nevidí zkrátka varovné signály a skočí lehce na špek. A co tedy tyto firmy klientům pojišťoven ve skutečnosti nabízejí? Odkup jejich údajné pohledávky za pojišťovnou. „Na první dobrou“ to sice není zřejmé, ale pokud se člověk trochu více začte, najde to „černé na bílém“ v Obchodních podmínkách (zde) nebo v odpovědi na dotaz „Jakým způsobem se platí za vaše služby?“ (zde).

Potíž je v to, že tato pohledávka není skutečná a vyplývá z vyfabulované domněnky o neplatnosti pojistné smlouvy od počátku. Její výše pak odpovídá celkovému zaplacenému pojistnému. Z logiky věci ji lze nárokovat pouze v případě ukončené smlouvy. Ono totiž není dost dobře možné požadovat vrácení pojistného pro neplatnost smlouvy a zároveň na ni pojistné hradit, jako by platná byla. A protože jeho neplacení dává pojišťovně do rukou důvod k výpovědi, nezbývá danému klientovi nic jiného, než aby vypověděl smlouvu on sám. Tím to však pro něj zdaleka nekončí. Pokud totiž uplatňoval daňové odpočty za zaplacené pojistné, bude muset daně zpětně doplatit. A protože jde o smlouvy staré deset až dvacet let, může to dělat i několik desítek tisíc korun. Takže mu z toho, za co domnělou pohledávku prodal, nemusí zůstat skoro nic…

A může být ještě hůř. Daná firma se nepochybně pokusí odkoupenou pohledávku na pojišťovně vymoci, přičemž může uspět pouze jedním jediným způsobem – když soud uzná příslušnou smlouvu za neplatnou od počátku. V tu chvíli má ovšem, tentokráte už bývalý, klient pojišťovny vážný problém. Tedy pokud od ní dostal nějaké plnění. Bude ho totiž muset kompletně vrátit. Což může dělat i násobně víc, než za kolik té firmě pohledávku prodal.

Nicméně odkup pohledávek a jejich následné úspěšné vymáhání nemusí být jediný způsob, jak může daná firma klienta pojišťovny „vytěžit“. To je totiž běh na strašně dlouhou trať a s velmi nejistým výsledkem. Když se však začteme opravdu pozorně do stránek jedné z nich, narazíme na to, že ten, kdo využije jejích služeb, souhlasí s předáváním osobních údajů „finančním poradcům za účelem poskytování finančního poradenství“(zde). Nejspíš si někdo řekne, že zaplatit klientovi několik desítek tisíc jenom kvůli jejich získání, je cena hodně vysoká. Jenomže takovou firmu to ve skutečnosti nemusí stát ani korunu. Získá je totiž včetně souhlasu s jejich použitím pro finanční poradenství ještě předtím, než něco někomu vyplatí. A může si je nechat, i když klienta nakonec odmítne a on od ní žádné peníze nedostane. Ten sice má právo svůj souhlas se zpracováním odvolat, ale kolik se asi najde těch, co to opravdu udělají. Firma tak přijde naprosto zadarmo a úplně legálně nejen k osobním údajům, ale navíc se o daném člověku dozví i to, že má životní pojištění, u koho ho má sjednané, jak dlouho a kolik za něj platí. Což jsou všechno informace mající pro finanční poradce cenu zlata.

Pokud tedy někdy narazíte na někoho, kdo vám bude tvrdit, že je vaše pojištění neplatné a že odkoupí vaši „pohledávku“, která vám tím vůči pojišťovně vznikla, doporučuji se mu velkým obloukem vyhnout. Jestliže mu však přeci jen uvěříte, tak mám pro vás radu jinou:

Držte si peněženku!