LUBOMÍR STEJSKAL
Jedno z dilemat, která nás provázejí od prvních týdnů sametové revoluce, chcete-li nového demokratického režimu. Prezidentem se stal disident, premiérem bývalý ministr vlády komunistického režimu.
Konkrétně Václav Havel a Marián Čalfa. Ostatně i v prvním kabinetu po změně režimu, v tzv. vládě národního porozumění, bylo ze tří desítek členů sedm aktivních členů KSČ a čtyři bývalí. Pakliže byly takto kostky vrženy – a nechme stranou otázku, jestli bylo reálné, aby to bylo jinak – a má-li tedy náš postkomunistický režim takovouto DNA, budou jakékoliv debaty o tom, zda tento komunista ano a tamten ne vždy doprovázet smíšené pocity a zvláštní pachuť.
Pro někoho je kvůli své komunistické minulosti zcela nepřijatelný jako prezident republiky Petr Pavel, pro jiného Petr Pavel ještě ne, ale Robert Fremr ano. Jako průvodní jev českého politického Kocourkova budiž vzat na vědomí fakt, že oba udělali po roce 1990 doma i v zahraničí skvělou kariéru a otazníky nad jejich morálním profilem se začaly vznášet otazníky až poté, co se jeden i druhý, každý jinak, začali ucházet o vysoké posty v mocenské pyramidě státu – jeden o nejvyšší, druhý o mimořádně vysoký.
Ať chceme nebo ne, musí se každý z nás, nikoli nutně veřejně, ale sám v sobě určitě, vypořádat s tím, že jde o bývalé komunisty – a nikoli o komunisty bezvýznamné, řadové. Tato záležitost má řadu podotázek Jedna z nich: může-li být exkomunista P. Pavel prezidentem, proč by nemohl být exkomunista R. Fremr ústavním soudcem? Buď oba, nebo ani jeden z nich.
Je tomu ale opravdu tak? Mělo by tomu tak být – v ideálním světě, který neexistuje. Ve světě reálném je to z více důvodů jinak. Stejně tak bychom museli uvažovat: když ne P. Pavel a R. Fremr, pak ani M. Čalfa (a bezpočet dalších). Opakuji: bylo by ideální, kdyby na vysokých postech nového režimu stanuly pouze osobnosti absolutně nezatížené komunistickou minulostí), ale reálné to bohužel není. Osobně s tím mám problém, ale realista ve mně říká, že se s tímto stavem budu muset smířit.
Znamená to snad, že když P. Pavel ano, R. Fremr také ano? Anebo je mezi nimi rozdíl? Na to si musí odpovědět každý sám. Já nabídnu svoji variantu toho, jak jsem se k tomuto dilematu postavil.
Je to (snad) jednoduché. Podle mého soudu je rozdíl, pokud někdo zlu sloužil a někdo se na zlu podílel. Mohu se mýlit, ale po seznámení s životopisem P. Pavla jsem dospěl k závěru, že on zlu „pouze“ sloužil. Proč, to on sám bezpočtukrát vysvětlil. Naproti tomu R. Fremr se z titulu soudce zločinného režimu na působení zla podílel a některým lidem prokazatelně v rámci svého působení ve službách zla ublížil (minimálně Alexandru Eretovi a jeho matce). Proto, v pomyslné anketě, zda by měl být R. Fremr jmenován ústavním soudcem, říkám: NE!
P. S. Na Neviditelném psu v diskusi pod článkem Tomáše Guttmanna o soudcích (9. 8. 2023) jsem zaznamenal následující příspěvek čtenáře S Sedláka: „Jen šlapka jde s každým chlapem. Nikdo jí nemůže vyčítat její volbu řemesla. Nevidím ale důvod, aby se jí svěřila sexuální výchova v dívčí škole. Jakkoliv nelze zpochybnit její znalost řemesla.“ S omluvou za použitý příklad dodávám – přesně o to v principu jde.
blogosvet.cz
(8 votes, average: 3,25 out of 5)
Loading... 
Pane Bože, to je chytristika – podílel/ sloužil. Všichni členové KSČ, kteří byli, či dosud jsou ve vrcholných funkcích se již svým členstvím na zlu podíleli, pokud nebyli natolik tupí, že tomu věřili (Pavel, Zeman, Babiš, Stříž, Rychetský, Dlouhý, Dvořák, Pihart a mnoho delších). O nějaké mladické nerozvážnosti nemůže být ani řeči. My jsme měli jasno od ca 16 let.
Co je horší, je skutečnost, že tito si náramně dobře rozumí se současnou EU-vrchností.
Varianta 2 proč PePa jo a Fremr ne – prezident nebude konkrétním lidem osobně zasahovat do života, soudce ano.
Bolševický fízl a bolševický soudce, to je jako oběsit se nebo utopit. Oboje je to bezcharakterní svoloč. A jejich skvělá kariéra po roce 89 svědčí jen o jejich bezpáteřnosti a bezzásadovosti (sloužím komukoli, kdo je právě u vesla). FUJ!!
To J.D.: Někteří lidé tvrdí, že P.P. si své pochybení už odpracoval. Ale kdepak. To je přece povahová vlastnost všech kolaborantů. Usilovnou prací se zalíbit svému novému pánovi a dokázat mu tak svou loajalitu. A když je k tomu ještě dobře honorováno, tak co si víc přát, že?
Ano, myslím, že jsem v podstatě napsal (nebo aspoň chtěl napsat) jinými slovy totéž… 🙂
Psychopati s křivou páteří, chtiví moci a kariéry, bez charakteru, bez zásad, bez názoru, bez svědomí, bez zábran, bez jakékoli sebereflexe, bez jakékoli cti. 1000x FUJ!!!
Je smutné, že po tolika letech servíruje tato republika (potažmo cizáčtí potentáti) přímo na stříbrných talířích svým občanům bezpáteřní zmrdy v podobě provařenců s exponovanou bolševickou minulostí a s vazbami na stb a jiné podobné “bohulibé” organizace, jakoby to byly ty nejvybranější pokrmy. Můj táta, jachymovský mukl z padesátých let, musí rotovat v hrobě. Po volbě PePy 107 je tenhle soudruh soudce dalším důkazem, že vládnoucí klaka je zcela bez svědomí a že podobné, zedy všehoschopné spící kádry bude ještě potřebovat. Dle mého názoru nemají podobné prolhané kreatury vůbec právo ucházet se o podobné funkce. Howg
B.Tak se nam tady pánove vyplakali jak je hrozna zeme a občané,kde je prezident byvaly komunista.No ale vetsina fandí RF,kde v čele je kovany KGBák a občané ho milují a jdou se za něho nechat zabit při okupaci ciziho uzemi.To je vlastenectví co? To by chtělo zavést i u nas.
Občané RF si prezidenta zvolili …
Vy byste se šel zabít za prezidenta Petra Pavla?