„Rasistická“ kampaň SPD trefila cíl

Nedostatky ve zdravotnictví nevyřeší „chirurgové“ z dovozu, Vládní deštník proti drahotě máte? A mohl bych ho vidět?, Vláda vyrábí víc hnoje než náš dobytek a Je jen na vás, co budete mít na talíři…

Tak zní slogany čtyř vizuálů, kterými chce SPD zabojovat o hlasy voličů během zářijových krajských voleb. Připomeňme, že zatímco v eurovolbách opoziční jednička ANO zazářilo, Okamurovi „přímí demokraté“ jsou na stejné lodi s Fialovými občanskými demokraty a dalšími partajemi současné vládní pětikoalice – brutálně ztrácejí voliče.

Co byste v takovém případě udělali? To chce šok! Správně. Lidi je nutné zaujmout, trumfnout konkurenci a hlavně – přijít s něčím překvapivým jako první.

Přesně to plní kampaň, se kterou teď hnutí vyrukovalo. Musím říct, že víc než obsah, který mi na schopnosti SPD přijde vlastně docela vtipný, mě uráží amatérské zpracování, ze kterého čiší, že postavy vyrobila umělá inteligence – moknoucí občan volající po deštníku proti vladní drahotě vypadá jak ten nejlevnější gumák.

Potrefené husy se nachytaly

„Strašení. Podvod. Demagogie. To by se klidně mohlo skrývat za zkratkou SPD soudě podle jejich nové kampaně. Tenhle výtvor si nijak nezadá s nenávistnými nacistickými karikaturami židů,“ zakejhala mezi prvními Michaela Šebelová místopředsedkyně hnutí STAN (Starostové a nezávislí). Aby jí nebylo smutno, přidal se i Jan Jakob, předseda poslaneckého klubu zanikající strany TOP09: „Mezi extremisty je těsno, proto Tomio Okamura klesá ještě hlouběji. Odporné, rasistické plakáty mu mají zajistit hlasy, které tolik potřebuje.“

Jsou to pokrytci. „Přesně tento typ politiků a politik dovedl západní země k migračnímu rozvratu a na prah občanských válek. Realita přežití je ale zcela jiná než jejich pseudomorální pokrytecké prohlášení,“ reagoval na Twitteru například Michal Koucký.

Paní Šebelové ani panu Jakobovi nejde o nic jiného, než že mají strach, že jejich mizerná práce, která svedla jejich strany na sestupnou dráhu, bude po zásluze odměněna ztrátou jejich teplých papalášských křesel.

Čili cíle kampaně splněny. Během pár dní o ní napsala všechna významná média, další příspěvky se jistě ještě objeví.

ODS drží basu s ANO

Zatímco méně významní politici už dali najevo svoje pokrytecké pobouření, nejvyšší představitelé státu a stran ke kauze zatím nenapsali ani slovo. Možná je to proto, že prázdninově lenoší – dost možná ale vědí, že nemá smysl skákat Okamurovi na lep.

V krajských volbách můžou strany utratit až 91 milionů korun. Podle reportáže České televize chtějí až na maximum utrácet právě ODS a ANO, které jsou považovány za budoucí vládní koalici. Piráti plánují na kampaň 25 milionů, STAN stejně jako SPD po dvaceti milionech, lidovci něco mezi 18-23 miliony. Jediná Topka ještě neví, kolik peněz si do, z jejího pohledu už zbytečného klání, bude moct dovolit.

Mimoni ze skleníku

Že politici často žijou uzavření ve vlastním světě, to už dneska nikoho nepřekvapí. Hodně kuriózní ale byla reakce Roba Camerona, pražského dopisovatele BBC: „Jednoduše nemůžu uvěřit, že je to v civilizované zemi přípustné.“ Žije tak dlouho v pohodlném Česku, že chudák netuší, co se právě děje ve Velké Británii.

„Od korespondenta BBC zní výtka poněkud nemístně. Je to naše věc. A v UK už mají nejen letáky, ale otevřené násilí. Právě proto, že neuměli včas vyřešit ty nože…“ trefně mu vmetl do tváře Martin Schmarcz.

Pravidla reklamy: strašit je v pořádku

Vkus je jedna věc, každému se líbí něco jiného. Podstatné je, že podle platných pravidel je kampaň v pořádku.

Zákon o regulaci reklamy říká, že „Reklama nesmí být v rozporu s dobrými mravy, zejména nesmí obsahovat jakoukoliv diskriminaci z důvodů rasy, pohlaví nebo národnosti nebo napadat náboženské nebo národnostní cítění, ohrožovat obecně nepřijatelným způsobem mravnost, snižovat lidskou důstojnost, obsahovat prvky pornografie, násilí nebo prvky využívající motivu strachu.“ Poslední věta stejného odstavce (§ 2, odst. 3, zák. 40/1995 Sb.) upřesňuje: „Reklama nesmí napadat politické přesvědčení.“

Zákon o regulaci reklamy určuje sice pravidla pro všechny reklamní zadavatele, všeobecně se ale uznává, že pro politickou reklamu se ta pravidla neberou až tak vážně. Slušnost, čestnost, pravdivost jsou zásady, kterými se mají řídit reklamy na jogurty, mobilní telefony nebo prací prášky – pro politiky to ale neplatí. To by pak budoucí premiéři nemohli před volbami slibovat, že nebudou zvyšovat daně.

Etické kodexy zabývající se reklamou práci se strachem úplně nezakazují. Někdy je totiž strašení na místě – třeba, když vás má reklama přimět k tomu, abyste nepodceňovali smysl pojištění nebo důležitost dodržování pravidel bezpečného silničního provozu.