Ropa a plyn … svět a politika

Donald Trump po svém návratu k moci mimo jiné prohlásil, že jsou USA největšími producenty ropy a plynu a že na tomto základě budou trvat na tom, aby EU odebírala více plynu z USA a snížil se tak deficit zahraničního obchodu USA s EU.

Následující tabulka (část prvních deseti států světa co do prokázaných zásob plynu) ukazuje, jak na tom USA fakticky jsou. Data jsou převzata z Světové zásoby plynu – zásoby a rezervy pro těžbu | Kurzy.cz

USA sice těží nejvíce plynu, ale podle prokázaných zásob plynu, které jsou čtvrté na světě, mají zásoby na necelých dvacet let (údaje z roku 2021). Rusko těží plynu řádově o 30 % méně za rok než USA, ale jeho prokázané zásoby mu umožní čerpat plyn minimálně 68 let.

Podle všeho tak zásoby plynu na světě nejsou nekonečné a jsou tak cirka na 100 let při současném množství těžby. Plyn se navíc nachází v ohromném množství ve státech, které nejsou Západu příznivě nakloněny, tj. na prvním místě v Íránu a pak na Blízkém Východě. Z tohoto důvodu je pro Západ naprosto nezbytné udržovat s režimy v Saudské Arábii či Kataru „přátelské“ vztahy, i když je jejich politika více nakloněna k Rusku a Číně a Saudská Arábie se už stala členem BRICS.

To s ropou je situace pro USA a Západ obecně ještě mnohem horší. Největší zásoby ropy má Venezuela (nepřátelská vůči USA i EU) a podporovaná Ruskem a Čínou. Západ má zásoby ropy zejména v Kanadě (že by o tom Trump věděl???) a zásoby ropy v USA jsou na polovině zásob v Rusku.

Největší světové zásoby ropy podle zemí – Byznys v Česku

Co lze z výše uvedené tabulky vypozorovat je jasné na první pohled. Všechny státy v tabulce jsou totiž hlavními hráči v energetice a jejich stabilita či nestabilita a příklon na stranu Západu či proti Západu má zásadní vliv. USA jsou v tomto žebříčku až na desátém místě a oproti Venezuele mají téměř sedmkrát menší zásoby ropy.

Výše uvedený seznam také svědčí o tom, proč jsou tyto státy na prvních místech světových médií. Nedávná inaugurace Madura ve Venezuele je tak Západem neuznávána a potenciál této země je obrovský. Írán, tento hlavní stát proti Izraeli, má na svém území obrovské množství zásob ropy a plynu, a proto by bylo nanejvýš zajímavé, kdyby se ho podařilo „zpacifikovat“.

Závěr: Odklon EU od ropy, plynu a uhlí je na jednu stranu pochopitelný, protože EU nemá žádné zásadní světové zdroje těchto surovin. Nicméně, to, že Německo odstavilo jaderné elektrárny způsobilo mimo jiné i současnou energetickou situaci jak v Německu, potažmo v celé EU. Energie zdražily a když „nefouká“ a „nesvítí“, větrníky se netočí a fotovoltaika nevyrábí. Německo je tak největším importérem elektřiny v EU. A aby toho nebylo málo, Česko je stále pod tlakem bruselského protijaderného aktivismu. Bez jaderné energie přitom vlastně nemáme šanci na energetickou soběstačnost. Jasně se ukazuje, že se světová politika stále točí kolem států s velkou produkcí a spotřebou ropy a plynu. Na tom se vlastně vůbec nic už desetiletí nemění a jen ideologické předsudky se pokoušejí tento vliv eliminovat.