Rozbít EU a zachránit Evropu |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Politické elity v Německu a ve Francii dovedly své země do bezprecedentní krize, která kromě převzetí politické zodpovědnosti systémovou alternativou, nemá řešení. Tyto havarované režimy ovládají rozhodovací aparát v EU a jejich slabí a neschopní politici vidí záchranu ve federalizaci a centralizaci EU. Unijní centralismus vykastroval evropskou ekonomiku, byrokratický centralismus, Green Deal, diktát norem a předpisů podvázaly evropskou kompetitivitu a prohloubily gap v ekonomických indikátorech mezi Evropou a jejími konkurenty. Evropské země se v minulosti vždy podle potřeb své ekonomiky otevíraly cílené imigraci, nikdo nezáviděl Francii a Německu politicky motivovaný model imigrace, jehož výsledkem je zkáza, dnes jsou tyto modely unijní normou a jejich provádění dozorují evropské soudy. Efekt je tragický, záplava málo gramotných, nárůst kriminality, v některých zemích je dík imigraci sociální systém před krachem, etnická populace místo aby se koncentrovala na své vývojové problémy vede na svém teritoriu boj o vlastní přežití s etniky, která si její elita pozvala do země.

Velmi plodný esejista profesor filozofie Vincenzo Costa v Antidiplomatico navrhuje jednoduché elegantní řešení hlavního evropského problému, kterým je EU samotná. „Rozpusťme Evropskou unii a vybudujme Evropu. Je to trapný cirkus, politická kasta, kterou už nelze ani kritizovat, protože budí rozpaky, lítost, veselí a odpor. Je to gang s kognitivními poruchami, ale může ještě Evropanům hodně ublížit. Na hru s nimi už není čas, buď se Evropané zbaví těchto klaunů a trpaslíků, nebo jim hrozí katastrofa. Rozbijme EU a zachraňme Evropu. Je potřeba politická síla, která bude mít bez ohledu na pravici a levici pouze tento cíl. Bude to proces osvobození, lidé převezmou kontrolu nad svým osudem. Pak se můžeme rozdělit do politických táborů, jak budeme chtít, nyní je historickou nutností rozbít EU, která je v rukou bandy hlupáků a darebáků. Opusťme jejich špinavou homogenní Evropu a budujme Evropu národů, které jsou dědici kultury a jedinečné odlišnosti. Ne Evropa trhů, ale Evropa práce. Všechny mezipolohy jsou k ničemu, žádný konsenzus, ale změna.“

Rodrigo Ballester, kdysi vysoký funkcionář EU, dnes ředitel Centra evropských studií univerzity Mathias Corvinus Collegium v Budapešti a vládní komisař pro maďarské univerzity v hovoru v bretaňském Breizh-Info o závěrech výzkumné zprávy institutu „Great Reset.“ Ballester usiluje v jiných termínech o totéž, co italský filozof. V průběhu sedmdesáti let své existence se z jednoduchého projektu ekonomické kooperace stalo nadnárodní monstrum s vlastní měnou, soudy a kapacitou finančně sankcionovat své členy. Začalo to vizí o svobodném obchodě a mírové koexistenci a končí to válečnickou institucí znásilňující každý aspekt života v Evropě. Podle Ballestera obrat přišel s Maastrichtem, EU začala myslet politicky a prosazovat federalistický program. Původní projekt evropského společenství byl pragmatický, respektoval členské státy a jejich suverenitu a kulturní odlišnosti, např. v Irsku byl ještě nedávno rozvod velkým problémem, nikdo o tom nehovořil, považovalo se to za výlučně irskou záležitost. Představte si, že by dnes Maďarsko omezilo rozvody, EU by zešílela. EU je Trójským koněm ideologie, je to centralizovaná struktura, která shora dolů vnutí mnoho věcí, včetně ideologie.

Rodrigo Ballester se v hovoru pokusil dešifrovat jeden aspekt, který je jen velmi obtížně vysvětlitelný, kde je důvod submisivity členských zemí unijnímu centru. Proč třeba Kalousek, Pavel a propagandisté ČT chtějí likvidovat českou korunu a zavézt euro, se dá vysvětlit hloupostí, ale kde je důvod submisivity integritnějších zemí a lidí? Pokud se odpor vyskytne ve východní Evropě, unijní mocní to zlikvidují silou, vidíme to v Rumunsku a podobné pokusy v Maďarsku a jinde. Proč jsou však státy západní Evropy ochotny přistoupit na degradaci své suverenity? Politolog se domnívá, že je v tom něco psychologického, státy a lidé si zvykli na pomalou erozi národních suverenit, která už přestala být pomalou. Pro tyto státy je pohodlnější přesunout práci a zodpovědnost na unijní Komisi, je to absolutně evidentní v posledních pěti letech. Státy si zvykly na to, že nerozhodují a nejedná se s nimi jako s dospělými, přitom k rozhodování o spoustě záležitostí nemá EU vůbec žádný mandát. Politici členských zemí ignorují své povinnosti a přenechávají rozhodovací pravomoci jiným. Většina členských států je šťastna, že se mohla zbavit svých kompetencí a obětovat národní suverenitu a to jenom z čisté pohodlnosti svých politiků.

Do řady národních kompetencí by neměla EU vůbec zasahovat, politolog uvádí příklad z 13. března. Evropský soudní dvůr rozhodl o povinnosti Maďarska uznat identitu iráckého migranta, jde o ženu, která se vydává za muže. Maďarské autority to neuznaly, dotyčná se odvolala k evropskému soudu, který rozhodl, že má na to právo. Tímto postupem EU pomalu vnutí svou perverzní ideologii členským zemím, přitom podobné záležitost se dotýkají maďarských ústavních principů a maďarského lidu. Je to jeden z příkladů politického vydírání a znásilnění národních pravomocí. Článek 2 Smlouvy o EU je seznamem vágních nesmyslů a obecných pojmů,, ovšem tyto prázdné skořápky dávají velkou moc centralizovaným byrokraciím, jako je EU, která je centralizovaným monstrem, které neslouží ani občanům, ani členským zemím. Ve zprávě Centra se dokazuje, že usurpace moci unijními byrokraty v řadě oblastí vedla ke krizovým stavům, národní rozhodování by bylo daleko kompetentnější, dogma evropského federalismu na celé čáře selhává. Rozhodovací systém EU není adekvátní, žádoucí by byl princip subsidiarity, který se před lety akcentoval.