Začátkem letošního roku jsem čtenářům svého webu nabídl rozhovor s paní doktorkou DanielouKovářovou, prezidentkou Unie rodinných advokátů a bývalou ministryní spravedlnosti (v letech 2009-2010). Nyní jsem se rozhodl oslovit paní doktorku Kovářovou znovu, neboť problémů, s nimiž se naše společnost potýká, přibývá, tudíž je žádoucí nahlédnout na ně také optikou renomované právničky s politickými zkušenostmi. Nakolik pociťují obyvatelé naší země problémy spojené s energetickou krizí, vysokou inflací a ruskou agresí na Ukrajině? Pomůže rodinám s dětmi jednorázový příspěvek ve výši 5000 Kč, s nímž přišla česká vláda? A co se to děje s naším světem? Nejen toto se dozvíte z následujícího rozhovoru!
MM: Když jsme spolu dělali rozhovor minule, potýkala se naše země s následky pandemie čínského koronaviru. Nyní se k nim ještě přidala válka na Ukrajině a vysoká inflace. Nezmocňují se Vás někdy obavy z toho, co všechno by kombinace těchto problémů mohla v české společnosti způsobit?
DK: Výsledky vidím na vlastní oči každý den, když jezdím po vesnicích a městečkách hlavně jižního Plzeňska. Slyším a vidím frustraci, nespokojenost a zlost lidí. Jsou naštvaní z přemíry regulací, ze státních zásahů, z omezování svobody slova, z růstu cen. Nechápou, že to vláda nevnímá. Část lidí dokonce dnes už zavrhuje demokracii a je připravena vzít další osud naší země do svých rukou, i násilím.
MM: Neutěšené ekonomické podmínky v naší zemi budou mít bezpochyby negativní dopad na situaci mnoha českých rodin. Zaznamenala už jste ve své praxi případy rodičů s dětmi, na něž dolehla jak energetická krize, tak enormně vysoká inflace?
DK: Aktuální společenská situace je vždy v případech mých klientů viditelná. Před dvěma lety to byla covidová omezení a restrikce, dnes je to ekonomická situace a obecná nespokojenost. Rodiny přestávají vycházet se svými příjmy, reálná hodnota jejich úspor klesá. Mnohé rozvedené matky žádají o zvýšení výživného, ale situace otců také není příznivá. Řada rodičů by přivítala pravidelné zvyšování alimentů v závislosti na inflaci, nicméně automatický růst by zase mohl mnohé otce naprosto zničit. Měli bychom ovšem taky více mluvit o tom, co vysokou inflaci způsobuje. Není to válka na Ukrajině, ale covidové restrikce dočasně zakrývané nekrytými penězi nadluh, nesmyslné „grýndýly“, dotace na elektromobilitu a podobné nesmysly, které neuvěřitelně prodražují náklady.
MM: Co si myslíte o vládním návrhu, podle nějž by měl být některým rodinám s dětmi vyplacen jednorázový příspěvek ve výši 5000 Kč? Neměla by se jejich situace řešit jiným způsobem, kupříkladu slevou na dani?
DK: Je to líbivé populistické gesto. Kdo by odmítl 5000 korun na ruku, jenomže zaplatíme je všichni (na daních i v podobě znehodnocení měny) a zásadněji nikomu nepomůže.
MM: Mnoho rodičů, kteří vychovávají malé děti, řeší nyní problém v podobě nedostatku míst v mateřských školách. Často jim nezbývá nic jiného než poslat svoje ratolesti do soukromé školky. A pak jsou ženy, které si kvůli tomu musí prodlužovat rodičovskou dovolenou. Neměl by stát v této věci postupovat o něco aktivněji?
DK: Stát by se měl rozhodnout, koho podporuje. Měl by mít jednotnou koncepci a cíle, což bohužel nemá. Takže skáče od jednoho k druhému, nelogicky a nesystémově trousí podporu na všechny strany. Měl by podporovat rodiny a rodičovství, nikoliv říkat ženám, že mají odkládat mateřství a místo založení rodiny cestovat a budovat kariéru.
MM: Obrací se na Vás nyní také lidé, kteří přišli do naší země z válkou sužované Ukrajiny?
DK: Ano, obracejí. Česká advokátní komora zřídila speciální službu pro ukrajinské uprchlíky a vede seznam advokátů, kteří právní pomoc potřebným nabízejí. Mojí specializací je ovšem rodinné právo, tedy spory o děti a rozvod manželství. A tyto problémy jsou velmi podobné u českých i zahraničních klientů.
MM: Přepisování historie, 52 (někde dokonce 71) pohlaví, zakazování termínů jako třetí svět… Nezdá se Vám někdy, že spousta lidí neřeší skutečné problémy, ale pseudoproblémy? A nechce se Vám někdy zvolat: „Doba vymknutá z kloubů šílí!“?
DK: To je hlavní důvod, proč jsem se rozhodla kandidovat do Senátu. Chci chránit normální svět, v němž existují jen dvě pohlaví, lidé se potkávají, baví se, řeší skutečné problémy každodenního života, vyměňují si různé názory a nikdo jim neříká, co si mají myslet a jak mají žít. Někdo za normální svět musí bojovat, jinak o něj přijdeme. A je třeba to dělat nahlas i za lidi, které už umlčeli a kteří se bojí.
MM: Americký nejvyšší soud zrovna zrušil právo na potrat, jež umožňoval téměř 50 let starý verdikt. Ale druhý dodatek ústavy, podle nějž má prakticky každý člověk právo držet a nosit zbraň, platí v USA už od roku 1791. Co si o tom jako zkušená právnička myslíte?
DK: Americký nejvyšší soud jen umožnil, aby každý americký stát o potratech rozhodl po svém. Někomu se to možná nelíbí, jiný se obává a maluje čerty na zeď. Ale to je demokracie. Státy si volí své zástupce a ti za ně rozhodují. Demokrat by proto neměl mít problém s tím, že demokraticky zvolený parlament má právo přijímat rozhodnutí. Americké státy se od sebe sociální a etnickou skladbou zásadně různí a v mnoha jiných oblastech (dokonce i v platnosti trestu smrti) se mezi sebou neshodnou. Pak je asi správné, aby měly možnost si své poměry uspořádat podle přání svých voličů, a ne podle diktátu z Washingtonu.
MM: Pojďme nyní na chvíli k naší ústavě. Je podle Vás dobře, že byla v České republice zavedena přímá volba prezidenta?
DK: Šlo o zbrklý a neústrojný zásah do ústavy, bez domýšlení dalších na to navázaných pravomocí. Mnozí politici si mysleli, že na zavedení přímé volby vydělají, ale tyhle účelové konstrukce se nakonec vždy vymstí. Seděla jsem tehdy ve Sněmovně a vzpomínám si na ty debaty. Jenomže jednou tu změnu politici provedli, a zpátky už ji vrátit nepůjde. Lidé totiž chtějí o svém prezidentovi rozhodovat sami. Alespoň ti, kteří chodí k volbám.
MM: V současné době připravujete knihu o manželství. Nemohu se tedy nezeptat: Jaký je Váš recept na šťastné manželství?
DK: Jsem vdaná 34 let a recept stále hledám, každý den se učím doma i u svých klientů. Kdo chce žít v dobrém manželství, nesmí chtít druhého za každou cenu měnit a nesmí čekat, že ho ten druhý je povinen učinit šťastným.
MM: Co ještě stálo za Vaším rozhodnutím kandidovat letos na podzim do Senátu? A jaký by byl Váš vzkaz lidem, kteří považují horní komoru našeho parlamentu za nadbytečnou?
DK: V posledních letech sleduji sílící útoky na normální život, na hodnoty a každodenní osvědčení, vyzkoušené a fungující jistoty. Říkají nám, jak máme žít, co si máme myslet, co máme jíst, co máme považovat za důležité a co nikoliv. Léta komentuji veřejné dění, ale cítím, že to je dnes už málo. Tak jsem se rozhodla kandidovat, abych boj za normální svět za jeho zachování vedla na půdě Senátu. A vlastně už i v průběhu kampaně a stovek potkávání se s normálními lidi, s jejich normálními životy, starostmi i radostmi.
Paní doktorko, děkuji Vám za další rozhovor a přeji Vám pevné zdraví a mnoho úspěchů!
Děkuju Vám i Vašim čtenářům.
Be the first to comment