Smrt talentovaného

LIBOR ČÍHAL

Navalného smrt je velkou tragedií, je to sakrální sebeobětování člověka všestranného talentu na tofetu Baala-Ammóna v tomto případě inkarnovaném klevetnicemi, které se sešly na mnichovské konferenci o jakési bezpečnosti. Vidět v této společnosti víc než opravdu je, se nevyplatí. Zatím se neví, co způsobilo smrt, advokát politika navštívil den před smrtí a nic špatného nepozoroval, jestli ovšem on samotný nedoručil poselství ze západního nebe. Okresní vyšetřovatel v Jamalu-Nenecku by se tím měl trápit. Vysvětlení může být úplně banální, což by nebylo moc dobré pro historickou reputaci mrtvého.

Navalný projevoval velkou teatrální energii odporu proti bachařům, vidět je to i na měsíc starém videu. Bojovat s bachaři v sibiřském vězení samozřejmě svědčí o velké odvaze člověka, který si ovšem neuvědomil, že bojuje už sám, pro Západ jako sibiřský vězeň už hodnotu ztratil. Jeho gesta proti bachařům západní média nezajímala, ale bachaři je honorovali jednou samotkou za druhou, a ta jak známo umořila i silnější lidi. Konečně američtí černoši nebo imigranti z jižní Ameriky by o tom mohli detailně reportovat, Assangeho žena se rozplakala, když komentovala Navalného smrt, neplakala samozřejmě nad Navalným. Bývalý právník Fondu Navalného Vitalij Serukanov, který je velmi dobře obeznámen s opozičním liberálním prostředím, je přesvědčen, že příčinnou smrti byla trombóza, podle načasování smrti a okamžitého echa je smrt maximálně výhodná kolektivnímu Západu, který potřebuje odvést pozornost od porážky v Avdejevce.

Politický systém se nějakým způsobem vyvíjí a mění, neměnný je jen v naší fantazii. Český politický je úplně odlišný od počátku tisíciletí, ale domníváme se, že jde o totéž. V dnešní extrémní situaci je ruský politický systém centrován kolem prezidenta, kterému lid za měsíc velkou většinou obnoví legitimitu vládnutí. Podle v pátek publikovaného průzkumu veřejného mínění dostane Putin 81% hlasů, komunista Charitonov 3% stejně jako národní liberál Slucký. V Rusku nejenže dnes není možná mimosystémová opozice, ale velkou většinou lidí bude rozpoznána jako státu nepřátelská skupina. Novinář řeckých novin Etnos byl překvapen, že v Moskvě až na malé výjimky, nikoho tato záležitost nezajímá. Píše, že v centru moskevského večerního dění v “Patriky” spousty mladých Rusů, ale žádné stopy po truchlení nad Navalného smrtí, od mládeže se dozvěděl, že Západ vydává Navalného za někoho, kým vůbec nebyl: “Západ není náš přítel, vedete s námi válku”.

Do roku 2010 byl Navalný privilegovaným poradcem několika oligarchů, magazín Vedomosti ho označily za osobnost roku. Sinekuru v řídící radě Aeroflotu mu dohodil miliardář Lebeděv. V roce 2013 prohrál Navalný boj o moskevskou radnici a jeho finanční situace nebyla dobrá. V této chvíli se obrací proti bývalým dobrodincům, jméno a pravděpodobně i finance si udělal bojem s korupcí, obzvlášť když odhalil velké majetky tehdejšího ministerského předsedy Medvedeva, a zde jsou počátky jeho střetu se státním aparátem. Navalného problémy se soudy začaly v roce 2012, když Bruno Leproux ředitel firmy Yves Rocher podal na Navalného firmu Glavpodpiska žalobu z podvodného fakturování, v 2114 Navalný dostal tříletou podmínku a pokutu 400 000 eur, v 2020 je obviněn ze zpronevěry darů antikorupčnímu Fondu.

Západ Navalného vydává za velkého politického oponenta, kterým nikdy nebyl, jeho síla spočívala v odhalení oligarchické struktury v hlubině státu. V extrémní optice mu splynula podstata současného ruského státu s oligarchickou strukturou, ovšem proti oligarchům daleko účinněji v rámci možného vystupuje i prezident, a proti korupci se v Rusku vede tvrdý boj. Navalný a jeho lidi se stavěli nad korupci, ale na první pohled bylo zřejmé, že miliony, kterými oplývaly, byly bezedné, paralelní sídla v Rusku a v šik čtvrti někde v západním velkoměstě. Navalného smrt v Rusku žádné protesty nevyvolala, protože jeho lidi se vesměs na Západ úplně přesunuli.

Případ Navalný ukazuje na nesouměřitelnost světů i v takových zdánlivě uchopitelných fenomenech jako je korupce nebo autoritativní politický systém. Systém samotný potřebuje eliminovat korupci a musí ji identifikovat vlastními prostředky, pokud si to neuvědomí, nepřežije. Rusko nemůže odhalovat korupci v Paříži, Berlíně a v Evropské unii, ovšem stejně nesmyslné je odhalování ruské korupce z Bruselu, Berlína nebo Prahy, kde neseženete bez známostí ani job uklízečky na ministerstvu. Souměřitelnost světů je třeba hledat v jiných kategoriích než jsou pohledy na korupci, práva sexuálních menšin a voleb podle televizních scénářů. Srovnatelnou konstantou politických systémů je energie, kterou vydávají na sebeuchování, pokud existuje na Západě i minimální podezření, že jde o mimo systemovou sílu, vyvine se velká energie, aby se zlikvidovala, je to případ Trump, AfD v Německu nebo Marine le Penová ve Francii. Není logické očekávat v Rusku nebo v Číně něco jiného.

Martin Rouhs z německého PNEWS sumarizuje Navalného politickou filozofii. “Nenávidím lidi, kteří mají v Rusku moc, nenávidím je do morku kostí a to motivuje veškeré mé konání.” “Korupce je v základech ruského státu, a na ní je založena Putinova moc.” “Zločinci okrádají vlastní lid, a najali si soudce a vojáky, aby chránili jejich orgie.” Martin Rouhs píše, že pokud by někdo hlásal něco podobného v Německu, nejdřív by to byla finanční pokuta, a pak by šel opakovaně do basy do doby než by vyléčil. Navalný ignoroval každé varování a v nenávisti proti ruské moci byl živen Západem.

(8 votes, average: 4,38 out of 5)

Loading...