Stockholmský syndrom

Toto je reakce na  článek Ivánku, kamaráde – pirátská verze, který byl publikován pár týdnů zpátky a týkal se Bartošova zpackaného projektu.

Projekt digitalizace stavebního řízení dostane tedy strana, co nám již předvedla, jak se má digitalizovat v minulosti na projektu datových schránek. Naprosto jiná třída než Bartoš a piráti. Připomeňme si co to jsou datové schránky. Vážení čtenáři pokud něco jíte nebo pijete, tak si dejte pozor aby Vám nezaskočilo – Datové schránky je služba na odesílání zpráv přes internet, tato služba stála daňové poplatníky 3 miliardy za vývoj a první tři roky provozu. V dnešních penězích to je zhruba 5 miliard (dle kalkulačky na penize.cz). Já již slyším jak pan daňový poplatník tleská, jak ten projekt funguje právě kvůli tomu že stál 3 miliardy, a kdyby stál jen 3 mega tak to bude taky nefunkcni a taky na hovno.

Ti bystřejší uživatelé třeba ví, že existuje něco jako e-mail, ti z IT dále ví, či by aspoň měli vědět, že dále pro šifrování obsahu, a ověřování identity odesílatele i příjemce existuje GPG/PGP. Nicméně řešení postavené na 40 let staré technologii je prostě moc levné a tedy uplně napíču. Dokonce by na to ani nemohli školit úředníky, protože i ten nejblbější úředník ví co to je email. Prostě všechno špatně.

Mě by třeba zajímalo jestli českým nevolníkům připadá normální se vůbec doprošovat vrchnosti, když si chce na svém pozemku stavět ať už garáž, nebo nedej bože třeba dům. Mě teda ne, v Polsku jim to taky nepříšlo normální, možná toto je jeden z mnoha důvodů proč to v Polsku nejde tak do píče jak u nás. V Polsku se ruší byrokracie, a u nás máme lidi kteří jsou naštvaní z toho, že stát vydal JEN 300 mega na to, aby je mohl lépe kopat do koulí. Bohužel zde zase narážíme na problém, že pokud stát nebude vyžadovat stavební povolení, pak nebude potřebovat ani ty úředníky okolo, ani žádné softwary a servery. Co by pan daňový poplatník pak dělal se svýma penězma? Jeden by si skoro myslel, že jsou mezi námi tací, kteří trpí stockholmským syndromem a nedokáží si již představit život bez státní boty v zadnici.

Nalejme si čistého vína. IT projekty se málokdy povedou odhadnout na první dobrou a to i v soukromé sféře. Skoro vždy nastanou nějaké problémy. Dle mých zkušeností to jsou nejčastěji problémy výkonnostní, kdy se zapomene něco někde naškálovat, někde jinde se zase neodhadne kolik dat bude systémem protékat, někde jinde se zase 1 uživatelovi z 100 podaří dostat do stavu, na který nikdo nepomyslel a nepopsal. Je to docela normální. Co mě naopak zaráží je, jakým způsobem stát řešil nasazení. Soukromý sektor výše popsané problémy dokáže velmi rychle odhalit třeba díky technice nazvané AB testy. Pokud bychom to převedli na projekt stavebního řízení znamenalo by to buď nový systém dát třeba jen několika úřadům, nebo systém využívat jen pro řízení které potřebuje sám stát. Toto naprosto bylo v kompetenci Bartoše.

Další problém na který už Bartoš neměl žádný vliv je, že systém se brání změnám.

Jeden můj kolega, řešil někdy okolo roku 2011 IT zakázku pro ministerstvo financí. Setkával se s úředníky z FÚ jakožto budoucími uživateli, i s různými obtloustlými náměstky a ministry, kteří ten projekt zaštiťovali ze strany klienta – státu. Má z toho velmi vtipné příhody. Vypíchnu tu jen jedenu – když se řešilo že lejstro nemusi ouřada přepisovat z papíru do magické krabičky zvané počítač, a že by to šlo zautomatizovat a ulehčit jim tak práci, tak se vrchní úředník z FÚ rozčílil “ale to ne jako, že my tu pak budeme vyhazovat nějaké lidi”.

Další problém, který si Bartoš neuvědomil je vendor lock. Ministři z ODS už vydali vyjádření, že projekt se musí přepsat od nuly. To je zajimavý protože, dle seznam zpráv a i dle statistik ČSÚ byl systém do jisté míry funkční. Každý rok od nějakých 2015 klesne počet povolených stavebních řízení o pár tisíc. Má to sestupnou lineární tendenci, i po nasazení Bartošova systému nedošlo k žádnému většímu poklesu, takže systém je funkční, ale je třeba to podojit. Pan Bartoš si neuvědomil jednu věc, která platí i pro soukromou firmu. A to že na vendor lock se KURVA nehrabe. Bartoš neměl přihrát zakázku firmě napojené na Piráty, ale firmě napojené na ODS. Všichni by byli spokojeni. Plebs by zaplatí daně, pan Bartoš by místo plánované ceny 1.5 miliardy dohodl cenu 1.4 miliardy, a kmotři z ODS by nakonec tu miliardu dostali. Win-Win řešení.

Dalším střípkem do mozaiky jsou expertní hlavy které to komentují v televizích. “Ale on to je systém složitý, je potřeba přístup do několika databází”. A zde se ptám no a KURVA co? Jednak to není žádný technický problém, jednak jsou to právě ti politici a ti lobbisti, kteří ty zákony takto zkomplikovali, a to právě z důvodu aby se na tom mohli více napakovat. Já, DOPÍČI, třeba nechci, aby se mi mohla každá Kelišová, která se ani nedožije konce stavby, vyjádřit že se jí můj projekt nelíbí a neustále se odvolávat a prodlužovat dobu řízení.

Jenže pokud mezi námi existují lidé, kteří se rozzlobí na to, že systém ve stylu “todo aplikace” pro pár stovek úředníků stojí JEN 300 mega je změna v nedohlednu.

Nakonec si myslím si že je docela škoda, že Piráti jako strana v podstatě skončili. Pan Bartoš a jeho banda kryplů měli na to, to tady do pár let vše rozmrdat, jen kdyby dostali více moci. Následně by existovala nenulová šance, že by se do vedení dostal někdo aspoň trochu normální. Bohužel k tomu nedošlo a tato zářná budoucnost tak končí, budeme tu další desetiletí trpět telenovelu “Kdo je dnes větší komunista” mezi ODS a ANO.