Střet civilizací a základní fakta o islámu

Americký politolog Samuel Huntington přednesl v roce 1992 přednášku s názvem „Střet civilizací”, na základě které vznikla o několik let později světoznámá kniha. Podle jeho teorie bude v budoucnosti nejčastějším zdrojem konfliktů střet mezi kulturami, z nichž nejpravděpodobnější je z mnoha důvodů střet mezi islámem a západní civilizací.

Vznik islámu

Islám spatřil světlo světa v roce 610 n.l., kdy k arabskému obchodníkovi Mohamedovi žijícímu v Mekce poprvé promluvil Bůh. Následně se prorok Mohamed přesunul s hrstkou věrných do Medíny, kde se z mírumilovného obchodníka stal nemilosrdný vůdce a válečník.

Korán

Základní knihou islámské víry je Korán. Představuje zapsaná zjevení, jež Alláh předával proroku Mohamedovi. Konečnou verzi Koránu zavedl chalífa Usáma, v pořadí třetí chalífa po smrti proroka. Všechny ostatní verze Koránu nechal spálit, aby zamezil rozporům.

Mešita Al-Aksá

Muslimové se z počátku modlili směrem k Jeruzalému. Byl to proto, že podle jedné z kapitol Koránu navštívil prorok Mohamed za doprovodu archanděla Gabriela mešitu v Jeruzalémě na místě dnešního komplexu Al-Aksá, odkud vystoupal do nebe, kde se setkal z Bohem. Teprve později se muslimové začali modlit směrem k Mekce.

Korán mírumilovný a válečnický

Kapitoly Koránu, súry, jsou označeny jako súry mekkánské nebo medínské podle toho, zda vznikly za prorokova působení v Mekce nebo Medíně. Celkem má Korán 114 súr, jež obsahují různý počet jednotlivých veršů. Súry mekkánské jsou mírumilovné, súry medínské jsou výrazně militantnější. Poprvé se v nich objevuje výraz džihád a svatá válka.

Sunnité versus šíité

Když Mohamed v roce 632 n.l. zemřel, vznikly spory o jeho nástupce. Jedna skupina tvrdila, že jeho nástupcem může být pouze pokrevní příbuzný, druhá skupina si chtěla vybrat Mohamedova pokračovatele volbou. Zvítězila druhá skupina, která za Mohamedova nástupce zvolila Abú Bakra, který byl Mohamedovým přítelem, ale nebyl jeho příbuzným. Tím vznikl do dnešního dne přetrvávající rozpor mezi šíity z první skupiny a sunnity ze skupiny druhé.

Kniha o činech prorokových

Druhou základní knihou islámské víry je kniha Hadith. Jedná se o ústně předávané výpovědi o činech a životě proroka Mohameda, které byly přeneseny na papír více než dvě stě let po jeho smrti. Jednotlivá svědectví prorokových činů v knize Hadith jsou rozdělena do pěti kategorií podle důvěryhodnosti svědka, který událost popsal.

Korán je jen jeden, kniha Hadith, která má téměř 5 tisíc stran, existuje ve více verzích podle toho, kdo je v minulosti napsal. Navíc proti sobě stojí verze sunnitská a šíitská. Islámské právo šaría je z velké části odvozeno z knihy Hadith, a proto je kniha důležitou součástí islámského náboženství.

Islám lepší křesťanství

Muslimové považují islám za nejlepší monoteistické náboženství. Podle nich je výrazně dokonalejší než judaismus nebo křesťanství. Korán obsahuje desítky veršů, které přinášejí pro takové tvrzení argumenty. Podle Koránu odmítli židé i křesťané ve své pýše Mohameda, který je posledním božím poslem, a nepřijali islám, jenž je podle Koránu dokonalejší verzí křesťanství.

Džihád

Svatá válka, džihád, má v islámu důležité místo. Podle významného historika středověku Ibn Khalduna odlišuje povinnost svaté války islám od ostatních náboženství. Podle islámského raného práva se svět dělí na příbytek míru, tam vládne islám, a oblast války, to je území, které se neřídí islámským právem a kde muslimové nejsou v bezpečí. Pravidla džihádu jsou detailně popsána v Knize džihádu, podle které je džihád povinností všech muslimů s určitými výjimkami pro ženy a děti.

Sunnité versus šíité

Rozkol mezi sunnity a šíity, který vznikl po smrti proroka Mohameda, se prohloubil o několik desítek let později. V roce 680 n.l. vyvraždili sunnité celou rodinu Mohamedova vnuka Husajna. Stalo se tak v bitvě u Karbalá v dnešním jižním Iráku.

Spory mezi sunnity a šíity ovlivňují světovou politiku dodnes. Důkazem může být historie americké správy Iráku po pádu Saddáma Husajna nebo podpora Izraele od arabských států v rámci vyvažování rostoucích ambicí šíitského Íránu.