BAWERK.EU
Z knihy „A History of Medieval Europe“ britského historika R. H. C. Davise (1918-1991).
Karel Veliký a jeho nástupci nebyli schopni udržet říši. Bylo zde pro to mnoho fyzických důvodů – těžkost obrany rozsáhlých oblastí, invaze Vikingů, Saracénů a Maďarů atd. Ale kořenem pádu byla idea – idea tak silně zastávaná, že překonala i nejmocnější entitu západní Evropy po pádu Římské říše. Byla to idea soukromého práva. Karlovci se pokoušeli tuto ideu pohřbít; to nebylo říši nápomocné. Ve snaze o udržení říše císař žádal souhlas svých poddaných: „…vládce, který vymyslel záměr na obranu, musel být také schopen udržet morálku svých mužů.“
Karlovci měli vždy delší hranice k obraně. Vyžadovali novou a pořád rostoucí podporu různých knížat a šlechticů, aby učinili tuto obranu efektivní. Tato knížata a šlechtici museli chtít podporovat císaře. Ale co, když neměli zájem? Nemohl císař jen vydati zákony, vynutiti si souhlas? „Král mohl jen nařizovat svým poddaným provádět ty služby, ke kterým byli již tito povinováni a šlechtic mohl očekávat jen obvyklé služby od svých vazalů – neměl žádné právo vymýšlet nové služby a jeho poddaní anebo vazalové by mu je nevykonávali, jestliže by dobrovolně nedali svůj souhlas.“ Právo souhlasu, ne povinnost.
„Král, který chtěl zvýšit daně, prodloužit vojenskou službu nebo uvalit dodatečné služby jako je výstavba a osazení pevností, musel přesvědčit svoje poddané, že pro ně mělo cenu tyto služby provést…“ Byla to filosofie práva, které neodmyslitelně dávalo přednost decentralizaci pře zvykovým a jednotným právem, které obě nutně napomáhaly centralizaci. „Následkem toho vše favorizovalo vládce malých teritorií proti vládcům rozsáhlých říší.“
A nějakým způsobem je toto považováno za… barbarské… necivilizované… středověké? „Jeden šlechtic s hradem, zcela obsazeným a zásobeným měl hodnotu dvaceti císařů, kteří utráceli svůj čas pochodováním a opačným pochodováním od Rýna k Pyrenejím nebo od Dunaje k Šeldě.“
To by se zdálo být dostatečným důvodem pro podporování konceptu soukromého práva založeného na zvyku; právo bylo jak staré, tak dobré. Je to ve skutečnosti toto právo, které bylo široce praktikováno a udržováno po takovou dlouhou periodu, z toho, co jsem nalezl, které je nejblíže k libertariánské teorii práva.
Decentralizované právo vedlo k decentralizované moci. Decentralizovaná moc vedla k malým lénům namísto velkých bitev. Byl tento systém dokonalý? Ne, ale jak by mohl být systém zavedený člověkem dokonalý? Ale, co když by tento systém byl předmětem dalšího studia a učení – namísto centralizačního římského práva, které ho, jak předcházelo, tak nahrazovalo? Systém decentralizovaného práva pracoval, protože byl akceptován – je to systém, o kterém lidé věřili, že je nejlepší. Co kdyby to byl tento systém práva, který by lidé podrželi ve svých srdcích?
BAWERK.EU
(5 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Já si teda decentralizované právo představuju poněkud jinak. A to tak, že strany sporu si mohou vybrat mezi několika (mnoha) arbitry. A že neexistuje centrální mocenská autorita. To, co popisuje autor, je jen diskuse o velikosti centrální moci. Může být, že menší celky jsou z tohoto pohledu lepší, alespoň se může vytvořit konkurence a chudák člověk může eventuálně prchnout za lepším.
„Král, který chtěl zvýšit daně, prodloužit vojenskou službu nebo uvalit dodatečné služby jako je výstavba a osazení pevností, musel přesvědčit svoje poddané, že pro ně mělo cenu tyto služby provést…“
Král musel přesvědčit šlechtu, zřejmě i církev, ale na poddané vesměs kašlal. I tak měl daleko těžší pozici a větší odpovědnost než současní politici v demokracii. A do války šel v čele vojska.