Svobodná diskuze

To jsme to dopracovali … S Fialou, s Válkem, se Stanjurou, s Černochovou nebo s Lipavským a dalšími pimprlaty? Ale kdepak! To jsou jenom jména bezostyšných nájemníků, kteří chtějí vyhodit majitele (všechna moc vychází z lidu).

To, co jsme si zavařili, se jmenuje zastupitelská demokracie.

Koho ta jmenovaná (i nejmenovaná) pimprlata vůbec zastupují? Občany? Svobodná diskuze zaručuje vnitřní dynamiku společnosti a zároveň ji chrání před útlumem a degenerací. Alespoň tak si to představovali tvůrci demokratických ústav. Tento ideál se nyní postupně proměnil v noční můru. Digitální kontrola a  militarizace kontinentu je prosazovaná a tlačená fanatickou gynekoložkou, která stále víc nabírá genderově vyváženou podobu německého kancléře třicátých a čtyřicátých let.

Stejně jako on, explozí zákonů a nařízení stále více zasahuje do soukromého života občanů a omezuje jejich individuální svobodu. Stejně jako on, určila diplomacii podřadné místo, když se křížila s její vůlí.

Národní zákony ztrácejí svojí platnost pod návalem bruselských direktiv, ústavy jednotlivých států dostávají zpochybněním národních zvláštností surrealistickou podobu. Povolební frašky, jimž jsme svědkem v Německu, v Rakousku, ve Francii ukazují roli parlamentů ve zcela opačné roli, než jakou jim přisoudila teorie zastupitelské demokracie. Vyloučení politicky relevantní části občanů, kteří si přejí korekturu dosavadního kurzu, pomocí „poslepovaných většin,“ které fakticky nespojuje nic jiného než servilnost centrálám EU a NATO, se stalo běžnou praxí sestavování vlád a následných rozhodovacích procesů. A pokud by došlo k situaci, která takové řešení nedovolí, dojde na anulování nežádaných volebních výsledků zpolitizovanou justicí, ba dokonce k následnému zatčení „podezřelých“, jak tomu bylo v Rumunsku.

A tady jsme prokázali i jeden český primát nejen zpolitizováním justice, ale i jejím aktivistickým působením v povolebních ale dokonce i v předvolebních fraškách (viz Pavel Rychetský a předvolební koalice).

V takové uměle vyvolané atmosféře strachu dokázalo „načálstvo“ pimprlat vypěstovat podhoubí příhodné pro totalizaci společnosti, individuální i kolektivní autocenzuru (občané i jejich organizace si rozmyslí, co říkat nahlas) a fatalismus. Pokud si tento stav občané nechají trvale vnutit, pokud se ta skutečná, občanská společnost neodpoutá od „falešných bohů a bůžků“ a vymyšlené pseudomorálky‚ potom bude doopravdy zle. O pseudomorálce mluvím proto, že chová-li se někdo jinak než stanoví „kodex Bruselské byrokracie“ je jeho lynčování tolerováno!

Kdyby si Fico před Putinem aspoň připnul ukrajinskou vlajku, zoufal si v ČT Farský.

To vážně není anekdota, ani provozní slepota zastupitele v europarlamentu, ale zoufalý výkřik politika ztrácejícího půdu pod nohami. Ne nepodobnou výkřiku Němce 2. května 1945, kdy sovětský voják upevňoval vlajku na říšském sněmu:

„Ale konečné vítězství bude naše!“

Už je vážně nejvyšší čas, aby byla vznesena ústavní žaloba na  vládu ze zrady demokratických principů, která vede k ohrožení samých základů demokratického státu podle článku9 odstavec (3) Ústavy

Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu.

Opakuji, že výkřik Farského není anekdotou „i když to tak zvonku vyzerá.“ Je to projev zoufalosti politika, který se dostal do pasti a odráží tristní stav veřejnosti. A ten není tajný. Otevřete-li si tak zvanou diskusi pod jakýmkoliv článkem, můžete se o tragickém stavu kritického myšlení přesvědčit sami. Pro ilustraci jenom nepatrná ukázka z „diskuse“ k článku:Ficův vazalský projev před Putinem Přijel bych za vámi i autem od Martina Dohnala.

Jan Zich: Tohle je hodně bolestivý pohled na naše slovenské sousedy a jejich politické představitele.

Lukáš Jeřábek: Za chvíli budou dělat stejnou ostudu Babiš, Konečná, Okamura. Ti jsou taky proruští vlezdoprdelky. Babiše brzdí jen to, že má největší dotace z celé EU. Sice jich dost musí vracet, protože podvádí ale i tak ho to drží při zemi. Na oko je Babiš proti EU ale pak tam leze všem do zadku. Je proti migraci ale podepsal sám migrační pakt.

Dana Plíšková: Milý Robe nejlepší bude, když v té Moskvě zůstaneš

Ivan Čujek: To je úplně psycho tohleto!! Anální alpinismus, semtele jak sviňa, mozkožrout ve velice pokročilém stádiu a absolutní bezpáteřnost. To snad není možný, jakou kreaturu to ti „drotárci“ zvolili do své vlády. Bejt Slovák, tak chodím hanbou kanálama…

Tím nechci mluvit o „předsudečné nenávisti,“ se kterou šermuje mainstream. Ani Jan Zich, ani Lukáš Jeřábek, Dana Plíšková či Ivan Čujek nemusí být zrcadlovým odrazem svých frackovitých „příspěvků,“ nehodných dospělých jedinců.

Mohou to být docela obyčejní a hodní lidé, dílem špatně informování, ale větším dílem nevyrovnaní ať už vlivem svého okolí nebo svých pracovních závazků. K jejich přesvědčení vyjádřeném v ukázce pak stačí to, že si něco jiného myslíme a něco jiného říkáme, ať už z opatrnosti nebo z donucení.

To způsobí ztrátu orientace a my vidíme selhání ideí tam, kde ve skutečnosti jde o peníze.

„To, co se tady děje, mě opravdu znepokojuje,“ říkal Erik Best na Konzervativním kempu. „ Probíhá tajná finanční válka. Obvykle, když můžeme o něčem už začít mluvit – o konzervativismu, o kontrarevoluci – už se dá mluvit o zachraňování svobody slova. Nemusíme se s tím skrývat v nějakém sklepě. Dokonce už o nás mluví mainstream skoro pozitivně. Přitom vždy, když můžeme začít mluvit o nějaké hrozbě, znamená to, že je už pozdě a nelze s tím nic dělat,“ shrnul stručně aktuální stav. Výstižně popsal typický příklad, kdy je nějaký problém ze strany establishmentu a dá se s ním něco dělat – řešit to, tak o tom nesmíme mluvit. Je zakázáno o tom říkat jakoukoliv pravdu. Někdo přišel o místo, jiní byli diskreditováni jako dezoláti nebo dokonce svině. Možná, že i někteří z přítomných k tomu přispěli…“ nechal Erik Best lehce provokativně nést svá slova sálem, kde byli i mainstreamoví novináři.

„V následujících týdnech budeme mít možná podobnou situaci. Budeme mluvit o pandemické dohodě. A zase – nebude o tom možné mluvit veřejně pravdivě. Ale zatím si o covidu řekněte, co chcete. Už se to stalo. Nelze tu situaci napravit. Stejné je to s Green Dealem, se solárními dotacemi. Ted už známe pravdu, ale je pozdě. Tenhle vlak nelze zastavit. Můžete říct, co chcete, Green Deal pojede dál. Takže, pokud jsme schopni se tu scházet a mluvit o svobodě slova, tak to znamená, že je příliš pozdě. Ať si říkáme, co chceme. Rakušan, Koudelka, Foltýn budou vždycky o krok před námi. Pokud nám dovolili se tu sejít a nepošlou na nás policii, tak to znamená, že se nás nebojí. Vědí, že jsme neškodní, už je po všem,“ nastiňuje situaci.

Co s tím můžeme, podle Besta, dělat? „Můžeme tomu jen napomáhat, ne klást překážky. A nevázat se moc k tomu, co se děje na jedné či na druhé straně. Tedy – ani být příliš vágní, ani příliš opoziční. Spíše být umírnění, ne příliš radikální. Snažit se pochopit, co se děje. Nezapomínejte, že váš nebo můj názor nemají žádný význam. Česká republika napomáhá Číně víc než Bruselu, byť ti, co to dělají, o tom nemají tušení, jinak by to nedělali… Když teď vyhrál liberál Mark Carney, nový kanadský premiér, parlamentní volby v Kanadě, všichni liberálové se radovali a brali to, že Donald Trump prohrál, ale je to úplně opačně – on vyhrál. Proč? Protože opozice tak bude silnější, jiný konzervativní kandidát by to rozmělnil. Je to jednoduše tak, jak říká Steve Bannon – bude to součást polokoule – ne přímo USA, ale americké polokoule, kterou si budou řídit USA. A druhé polokoule, kde bude Rusko a Írán, Čína a další, a ti tu budou mít vlastní sféru vlivu,“ uzavírá Erik Best.

A otázku ohledně budoucnosti a polokoule, kde se nachází Česká republika a Evropa, nechává znepokojivě načatou a nezodpovězenou.

A tak se o to musíme pokusit sami. Legitimnost žádného systému už nelze zajistit v režimu reprezentace. V minulosti zákony reprezentovaly hegemonické morální přesvědčení, například po nastolení totalitní moci se lidé dále řídili více či méně morální tradicí svého národa. V komplexních společnostech, jakou je EU žádný systém nemůže čerpat svou legitimnost z toho, že zastupuje nějakou společnou entitu třeba „evropský lid.“ Zákony nadnárodního celku jsou příliš specializované na to, aby mohly reprezentovat morální přesvědčení všech lidí toho celku. Ve stejném postavení jsou politické strany, které už nereprezentují bohaté, střední třídu nebo chudé, ale specializují se na jednání s korporacemi a korunu tomu nasazují vědci, kteří nezastupují úsilí o nalezení pravdy, nýbrž boj o patenty. Předpokladem, že reprezentativní demokracie fungovala, bylo mlčení reprezentovaných. Ti mlčí, dokud považují reprezentaci svých zájmů za výhodnou i legitimní. Věk sociálních sítí je naopak věkem zjevení pro ty, jež se necítí zastupováni. Ti neustále ruší vyprávěním svých vlastních příběhů výklad svých reprezentantů, říkáme tomu „rozdělení společnosti.“

Liberální demokracii jako politický systém, v němž zdrojem legitimní moci je reprezentace většin volených za základě „jejich reputace,“ už uhájit nelze. Místo reprezentace nastupuje „prezentace,“ představení skupin a jednotlivců, reklamní marketing a různé formy účinného tlaku na přijetí pro ně výhodných rozhodnutí: „Položte zbraně a peníze na stůl a odkryjte karty!“

***

„Éra ruských fosilních paliv v Evropě se chýlí ke konci,“ řekla předsedkyně Evropské komise nedávno  ve svém projevu před zákonodárci ve Štrasburku.

Po desetiletí byla EU největším ruským klientem, ale mnohamiliardové obchodní vztahy se zhroutily počátkem roku 2022 poté, co Putin zahájil rozsáhlou invazi. Od té doby blok přijal bezprecedentní opatření ke snížení spotřeby ruských fosilních paliv, včetně rozsáhlých zákazů uhlí a ropy dopravované po moři.

„Někteří stále tvrdí, že bychom měli znovu otevřít kohoutek ruského plynu a ropy. To by byla chyba historických rozměrů. A my to nikdy nedopustíme,“ řekla von der Leyenová.

„Rusko opakovaně prokázalo, že není spolehlivým dodavatelem. Putin již v letech 2006, 2009, 2014, 2021 a během celé války přerušil dodávky plynu do Evropy. Kolikrát ještě budou muset dostat lekci?“ pokračovala.

***

Kdo by jí nedal hlas, když tak „dovedně“ lže? Jejím neštěstím jsou pamětníci, kteří vědí, že s budování centralizace EU nedošlo k liberalizaci demokracie (jde to vůbec?), ale k demokratizaci liberalismu, který byl původně vyhrazen pro ty, co neměli starosti s obživou. Pod pláštíkem antikomunismu (vyhrazeným pro ty méně chápavé) byla individuální práva nahrazena kolektivními a moc státu narostla (!) – ilustrativním příkladem jsou antidiskriminační zákony, například proti nenávistnému projevu nebo domácímu násilí, které zavádějí moc státu do zcela soukromých vztahů.

Dospěli jsme k neliberální liberální demokracii a jejím jménem k omezování svobody.

Německo se nevrátí k jádru. Nová ministryně hospodářství a energetiky Katherina Reicheová v pátek uvedla, že návrat k výrobě elektřiny z jádra by stál příliš mnoho peněz. O českém zemědělství zase hovoří Zdeněk Jandejsek:

Produkční zemědělství, obhospodařování veškeré půdy, která je pro produkci plodin vhodná a chov hospodářských zvířat v takových objemech, které půda uživí. Na nesmyslné úhory, omezování hnojiv, ekologie bez produkce, kterou máme nyní, je třeba zapomenout. Máme téměř 18 procent půdy v ekologickém režimu produkcí, která dosahuje pouze 1–1,5 procenta. Jde o umělou redukci výroby potravin, aby se mohlo obchodovat a dolovat peníze z kapes spotřebitelů. Každá normální země se stará a chrání svoji půdu tak, aby se zvyšovala úrodnost a zabezpečovalo se co nejvíce potravin z území, kde žijeme. To naši zemědělští likvidátoři vůbec netuší, nebo záměrně likvidují soběstačnost v jednotlivých komoditách českého zemědělství.

Tady už nestačí zrušit nesmyslný Green Deal i když je důležité jasně deklarovat, že tak zvaný Green Deal (už z fyzikálních důvodů) nemůže ovlivnit změnu klimatu a že skutečnou motivací Zeleného údělu je stopa peněz. Bruselský centralismus je jenom pokusem ovládnout Evropu. Něco jako Napoleonova Evropa (možná i s Německem).

Napoleonova garda u Waterloo zformovala obranný čtverec a na výzvu, aby se vzdala, reagoval generál Cambronne jediným jadrným slovem: „Merde!“

Myslím, že je na čase říct Ursule von der Leyen (s ohledem na dámu) něco podobného, ale ve stejném smyslu. Ale před tím je potřeba udělat si pořádek na vlastním dvorku. Jestliže se Německo nevrátí k jádru, budeme jako sousední stát muset řešit obrovské přetoky energie v době, kdy jí nebudeme potřebovat. Budeme-li akceptovat umělou zemědělskou politiku Bruselu, staneme se postupně zemí totálně závislou na klimatických událostech jiných zemí. Budeme méně než banánové země střední Ameriky. Jedinou cestou, jak zabránit, aby k tomu došlo, je zvolit si za naše reprezentanty politiky vzácných charakterových vlastností. Dokážeme to?