Když tak sleduju “řádění” politiků v SRN nebo Rakousku (diskriminace tzv. neočkovaných, jimž se neumožní prokázat svou imunitu po prodělání covid-19 v delším čase než v posledních 6 měsících, aniž by se kdokoli zabýval rostoucím počtem infikovaných očkovaných), ptám se: kde se to v těch “západních” politicích bere? Ta svévole, rozhodování mimo poznatky vědy? Čekala bych to v totalitních režimech, ale v členských zemích EU?
Odpověď mi zčásti daly publikace britského historika T. Judta, např. jeho Poválečná Evropa nebo jeho knižně vydaný rozhovor s americkým historikem T. Snyderem (Intelektuál ve dvacátém století). V obou uvedených zemích si část populace v různých desetiletích minulého století pohrávala se směry blížících se tu k marxismu, tu maoismu aj. Že by se nyní během pandemie takovéto směry oživily u některých protagonistů (u potomků těch, kdo např. v 70. letech 20. století hledal něco jiného než demokratický právní stát)?
Dnes jsem nahlédla do Berliner-zeitung.de/politik-gesellschaft/harte-bandagen-um-corona-protest-es-bleibt-uns-nur-die-strasse-li.201273: Michael Maier vede rozhovor mj. s právničkou N. Reese. V Berlíně měla v sobotu proběhnout demonstrace u Braniborské brány, organizátoři intenzivně jednali s úřady s tím, že má jít o pokojný protest za dodržení všech corona – pravidel, s odstupy, rouškami (dokonce měli připravené roušky pro ty, kdo by přišel bez nich), měly přijít tisíce lidí. Výslovně organizátoři vyloučili cokoliv, co by mohlo být spojováno např. s pravicovým extrémismem.
Ale úřady demonstraci zakázaly. Kdyby to takto mělo jít dál (zákaz vyjadřování názorů na veřejnosti), byl by to mj. konec ústavou zaručené svobody shromažďování, uvádí právnička. Chtěli jsme demonstrovat za svobodu, odpovědnost, solidaritu, za individuální právo rozhodnout se pro či proti očkování.
N. Reese je matkou čtyř školních dětí. Když dítě není očkováno, musí se před celou třídou testovat. Každé ráno čelit dotazům, kdo je či není očkován. Přitom učitelé nejsou oprávněni zkoumat statut očkování. Děti i rodiče se setkávají např. s pokusy o změny v zasedacím pořádku: tam si sedne očkovaný, tamhle neočkovaný žák.
Její slova potvrdila herečka: děti se ocitají pod tlakem, narůstají u nich duševní i sociální problémy. Přitom každé očkování vyžaduje zdravotní indikaci, ale za ni nelze považovat např. přání cestovat, sportovat nebo si užít vánoce s celou rodinou. Pod enormním tlakem politiků je i komise pro očkování STIKO (moje pozn.: ta se dlouhé týdny bránila např, doporučení pro očkování všech dětí od 12 let, chtěla je vydat jen pro ty s některými vážnými nemocemi).
Právnička: nechceme rozdělenou společnost vč. rozdělování dětí. Dnes máme tři třídy občanů: 1. ti s doplňující dávkou, 2. očkovaní s účinností několika měsíců, 3. neočkovaní. Evropa již není bez hranic, nesmíme volně cestovat, při návštěvě restaurace potřebujeme covid-pas, naše data jsou digitalizována a stát nás má pod kontrolou. Přitom vidíme rostoucí počet nakažených po očkování – nelze vycházet z toho, že vakcinace je jediná cesta k normalitě.
Reesová poukázala i na obtížnost dovolat se práva u soudů (sama zpracovala některé stížnosti a doprovázela je u ústavního soudu): u soudu lze napadnout jen platný předpis, jenže politici ho vzápětí pozmění, čímž je ztížená možnost domoci se nápravy. Když se nelze dovolat práva prostřednictvím soudů, pak už zbývá jen “ulice” (demonstrace).
Herečka se zlobila na to, jak jsou ti, kdo nesouhlasí s očkováním, označováni jako neinformovaní a nevzdělaní. Ale ona o této záležitosti mluvila s mnoha lékaři a vědci, takže je široce informovaná, a pro sebe si vyhodnotila, že k očkování nemá zdravotní indikaci.
Redakce Berliner Zeitung informuje také o tom, že správní soud ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko předběžně pozastavil platnost předpisu, podle něhož by se neočkovaní studenti vysokých škol nemohli účastnit prezenční výuky (Corona-Verordnung), mělo se zde uplatnit pravidlo 2G (jen očkovaní a uzdravení v posledních 6 měsících, s výjimkou praktického výcviku, např. laboratorní práce či zkoušek). Soud se pozastavil nad rizikem, že by toto opatření mohlo vést k prodloužení doby studia či ohrožení absolvování semestru. (V Berlíně se na školách uplatňuje pravidlo 3G, tj. včetně otestovaných studentů).
Rozsudek s pozastavením platnosti zemského nařízení prý má okamžitou účinnost, zatím není jasné, jak na to zemská vláda zareaguje.
V Berlíně, kde se zakázala pokojná demonstrace, nyní vládnou politici za sociální demokracii, za Zelené a Levici.
Ve jménu jakého “dobra” občanů němečtí politici takto “válcují” ústavní práva? Jak moc lidem pomáhá donucování k očkování proti covid-19? V SRN je nyní plně proočkováno 70,1 % populace, třetí dávku má 29 %. Osoby od 60 let (o nichž se uvažuje jako o zranitelnějších) jsou plně proočkovány v 88,2 % (data úřadu RKI.de).
Nahlédla jsem do poslední zprávy tohoto úřadu (Institut R. Kocha, Wochenbericht): na str. 24 dokumentu je tabulka o posledních 4 týdnech (46.-49. týden 2021, ke 14. prosinci), s přehledem počtu případů příznakového covid-19 mj. u plně očkovaných, dále podíl plně očkovaných s příznakovým onemocněním v nemocnicích a na JIP a rovněž úmrtí. Za sebe rovnou říkám, že pro takovýto výsledek očkování se může rozhodnout jedině svobodně sám občan, nikoli pod donucováním.
V posledních 4 týdnech se tedy příznakový covid-19 vyskytl u věkové skupiny 12-17 let, a to u plně očkovaných v 9 %. U plně očkovaných 18-59 let představoval 50,8 % (v tomto období tedy u poloviny plně očkovaných tohoto věku vakcíny selhaly, resp. jde o záchyt jen příznakového covid-19). U plně očkovaných osob od 60 let se příznakový covid-19 zachytil v 68,7 % (tj. cca dvě třetiny plně očkovaných osob od 60 let v tomto období onemocněly s příznaky, vakcíny tak v tomto období ochránily před příznakovou infekcí jen zhruba třetinu těch plně očkovaných starších).
Hospitalizovaní s příznakovým covid-19 (tj. byli hospitalizováni kvůli příznakovému covid-19): 12-17 let 10,2 % hospitalizací plně očkovaní; 18-59 let 30,8 % hospitalizací plně očkovaní; od 60 let plně očkovaní činili podíl hospitalizovaných ze 49,4 % (z poloviny tedy nebyli ochráněni před hospitalizací).
V intenzivní péči (na JIP) činili plně očkovaní ve věku 18-59 let 19,3 %, ti od 60 let 40,7 % (přes jednu třetinu či takřka polovinu obsazení lůžek JIP po plné vakcinaci s příznakovým covid-19). Můžeme samozřejmě diskutovat o tom, že plně očkovaní se dostali na JIP “jen” ze 40 %, zatímco ti neočkovaní tam v dané době byli zastoupeni z 60 %, avšak osobně zastávám názor, že občan by měl být plně informován a sám se svobodně rozhodnout, zda se mu tato realita zdá či nezdá jako výhodná.
Podívejme se v tabulce RKI na úmrtí (někdy méně pacientů na JIP může znamenat i více úmrtí v podobě “kratší doby hospitalizace” – to jen na okraj moje poznámka). U pobytu na JIP či u úmrtí nemá RKI ve zprávě údaje o skupině 12-17 let.
Úmrtí plně očkovaných s příznakovým covid-19 (fatální následek se tak předpokládá primárně z důvodu nákazy, nikoli některé jiné nemoci, jež ale může být zhoršena právě infekcí): 18-59 let 14,5 %; od 60 let plně očkovaní v daném období 4 týdnů zemřeli v míře 44,9 % (tj. téměř polovinu úmrtí v tomto věku v daném období tvořili plně očkovaní).
Jak jsem zmínila již v předchozím článku, s daty se dá bohužel všelijak kouzlit; oproti české realitě si německý RKI dává nahlédnout do své práce s daty více, nicméně v této zprávě přiznává, že u přehledu mj. hospitalizací ve 28.-48. týdnu měl k dispozici nahlášené údaje o statutu očkování jen k 66 % hospitalizací. Toto delší období se celkově jeví jako o něco příznivější vůči očkování, ale např. k hospitalizacím chybějí informace k vakcinaci pacientů ze 34 %.
Např. na str. 21 zprávy můžeme sledovat křivky neočkovaných a očkovaných, v jednotlivých týdnech místy proměnlivé (jak komu zrovna vyvane ochrana vakcínou aj.), avšak vždy – i “v lepším” týdnu – jsou v nemocnicích s příznakovým covid-19 také ti plně očkovaní, někdy z jedné čtvrtiny, jindy z jedné třetiny, někdy z poloviny (viz výše).
Statistika se místy dá “vylepšit” (mám spíše na mysli českou realitu) mj. započtením sezónního chování viru (lidé se méně nakazí i méně umírají). Vrátím se radši ke slovům právničky v Berliner-zeitung: je třeba věci pravdivě pojmenovávat a společně, bez rozdělování lidí, dospět k řešení – jak se dostat z krize.
(10 votes, average: 4,60 out of 5)
Loading... 
“Čekala bych to v totalitních režimech, ale v členských zemích EU?” – probůh, paní autorko, Vy si vážně myslíte, že členství v EU vylučuje totalitní režim? Vždyť tu v takovém žijeme už léta. Totalita znamená to, že stát řídí/ovládá/reguluje všechny nebo skoro všechny oblasti lidského života. Najděte mi jedinou alespoň trochu významnou oblast lidského života, která není tady u nás, a tím myslím celou EU, regulována alespoň jedním zákonem, vyhláškou, nařízením.