Omezený dojezd elektrických aut má daleko k vyřešenému, pro některá využití automobilu ale problematický není. Větším problémem se tak v Británii už teď stává něco jiného – strach z nemožnosti vůz dobít.
O tzv. range anxiety, tedy úzkosti z omezeného dojezdu elektrických vozů, už jste patrně slyšeli. Je dána omezenou kapacitou akumulátorů a jejich složitým dobíjením – zatímco s většinou běžných aut dojedete na jedno natankování okolo tisíce kilometrů bez velké snahy, s elektromobily něco takového zdaleka není možné. A když vám v autě se spalovacím motorem přece jen dojde benzin nebo nafta, doplnění je relativně snadné kdekoli blíže civilizaci. U elektrického auta je alternativou obvykle jen odtah.
Zastánci elektrické mobility rádi tvrdí, že s rozsahem použitelnosti elektrických vozidel tyto obavy klesají, realita ale není tak jednoznačná. Skutečné možnosti dnešních akumulátorových elektromobilů jsou vesměs velkou mizerné vedle konvenčních aut i udávaných dojezdů. Je těžké být v klidu, když je pořád řeč o reálném dojezdu v řádu nejnižších stovek kilometrů, který klidně až skoro o 100 % sníží jen zimní teploty. A i takto omezený akční rádius je pořád stejně těžké „obnovit”.
Pro příměstská využití auta ale tohle problém není a i kdyby byl, převyšovat jej začíná jiný. Informuje o tom britská asociace výrobců a prodejců aut (SMMT), podle níž je nyní hlavní pozornost majitelů soustředěna na tzv. charging anxiety, tedy úzkost ze samotné možnosti auto dobít. Majitelé elektrických vozů totiž poznávají, že ani pečlivé naplánování cesty s ohledem na dostupné nabíječky a jejich udávaný výkon nejsou zárukou toho, že včas dojedou tam, kam mají v úmyslu.
Některá dobíjecí místa jsou mimo provoz, jiná bůhvíproč nepřijímají platební kartu, další fungují, ale s mnohem nižším výkonem. Můžeme připomenout loňskou zkušenost slavného youtubera, který si koupil Porsche Taycan a při snaze dobít svůj vůz mimo domov (kde tehdy neměl možnost jej dobíjet v garáži kvůli stavebním omezením) s ním vyrazil k veřejným dobíječkám. Vrátil se po třech hodinách, kdy místo 23 procent baterek měl procent 54 – z výše zmíněných důvodů či obsazenosti nabíječek další pokusy raději vzdal a aspoň takto se vrátil domů. Jiní ani takové „štěstí” mít nemusí.
Když už se ale auto podaří připojit, může být dobití mnohem větším utrpením, než se podle prohlášení výrobců zdá. Ti rádi udávají nejlepší možný čas dobití z 0 na 80 % (někdy ale také z 20 na 80 %) při maximálním možném výkonu, ten je ale zřídkakdy k dispozici. Zdaleka ne každá nabíječka zvládá nabíjení příkonem byť jen 50, natož pak třeba 150 kW a i když to má ve svých specifikacích, skutečné dobíjení může být podstatně pomalejší. Samotné dobíjecí místo nemusí mít zrovna k dispozici veškerý potenciál, limitem ale může být i samo auto – do hry vstupuje třeba teplota či stáří akumulátoru.
Podle slov šéfa SMMT Mika Hawese je ale největším problémem nakonec něco ještě jiného. I když se ani ve Velké Británii elektrická auta neprodávají bůhvíjak (přes veškeré podpory, tlaky a snahu prodávat jen taková auta už v roce 2030 měla loni podíl na trhu 11,6 %), přibývá jich na silnicích mnohem více než nabíječek kolem nich. Nyní v Británii najdeme jedno nabíjecí místo na každých 32 dobíjecích vozů ve srovnání s poměrem 1:16 jen o rok dříve.
Bojovat s tímto problémem bude ještě těžší, neboť vyrobit spoustu elektrických aut už lze. Rozvíjet pro ně adekvátním tempem infrastrukturu je ale vzhledem k jejich technickým limitům prakticky nemožné, potřebujete asi 130krát více dobíjecích stanic než těch čerpacích. A i kdybyste je nakrásně postavili, pořád na stole zůstane ležet otázka, kde pro ně vezmete elektřinu a jakou rozvodnou sítí ji k nim dostanete – ty současné to nemohou zvládnout.
Úzkosti majitelů tak nejsou nepodloženými fóbiemi, jak se někteří snaží tvrdit, ale realistickými obavami pramenícími z praktických zkušeností. Řešením v tu chvíli není ani tak osvěta, ale spíše zlepšení reálného stavu věcí – bez lepších akumulátorů s vyšší energetickou hustotou i rychlejším dobíjením a podstatně hustší sítí nabíječek se spolehlivě vysokým nabíjecím výkonem (např. v ČR jde dodnes o skoro neexistující věc) mají elektrická auta jen minimální šanci neděsit. Však motoristé jsou dnes zvyklí na tisícikilometrové dojezdy na jedno natankování, které zabere pár minut ve velmi husté sítí čerpacích stanic často otevřených po 24 hodin denně. Toto je dnes standard, který dostanete s prakticky každým konvenčním autem. Proč by měli bez obav akceptovat něco o mnoho horšího a ještě za to platit o dost víc?
(5 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Kolikrát čtu na tom mainstreamu články typu “Zase přišli s novou výkonnější a bezpečnější baterií”. Otázka: Kdy se to dostane do velkovýroby?
Nebo také “Podařilo se zažehnout termojadernou reakci”. Tam zas je otázka na místě: Kdy to bude stabilně dodávat elektřinu do sítě?
Špatné pochopení, nasazení a využití elektromobilů v praxi je pouhou špičkou ledovce v procesu úpadku. Současná západní společnost začíná trpět podobným nešvarem jako kdysi bývalé východní státy komunistického bloku. A to ideologicky správným myšlení pro zvolení do vedoucích míst v průmyslu, školství a vysokých státních funkcí. U nás to kdysi byl postoj ke vstupu vojsk Varšavské smlouvy, dělnický původ, členství ve straně a další. Dnes máme nové ideologie, které dělají stejnou selekci: genderismus, klimatismus, kritická rasová teorie, atd. A také nové nástroje jako aktivistické neziskovky, kvóty, (počty žen v politických a společenských funkcích, počty barevných studentů na univerzitách) a jiné. To vše pomalu a jistě prostupuje školstvím, úřady, kulturou jako rakovina a znemožňuje soudný pohled na ekonomiku i společnost. Výsledkem těchto ideologií jsou špatná a nekompetentní rozhodnutí politiků, jejich poradců a manažerů.
Takže ano, bojovat s tímto problémem bude ještě těžší.
Celé je to záměr bank a korporací(gren deal,jistí lidé a korporace už mají nasměrované toky peněz),aby,,plebs”neujídal bohatým ze zdrojů.Jak si jinak vysvětlit,že malá lidová auta se už téměř nevyplatí automobilkám vyrábět(nebo jsou pro tuto skupinu lidí moc drahá),protože těch zbytečných nesmyslů a blbostí,které musí nové auto už je moc a hodně to prodražuje výrobu.
Elektromobilita je slepá vývojová větev. Už vidím, jak šejkové dobrovolně zasypávají své ropné vrty a obchodníci ruší investice do černého zlata na burze, včetně vlád, které s radostí odepíší příjmy ze spotřební daně a DPH, aby všichni svorně přišli o sta miliardové zisky. To může vymyslet jen imbecil nebo politik, což rovno jest.