USA versus Evropa. Teď přijdou na řadu tarify

Jak Amerika zdůvodňuje svoji novou tarifní politiku vůči světu? Zdroj informací na konci článku.

Co se chystá

Od počátku dubna chce americká vláda zavést dovozní tarify podle zásady „tarif za tarif”, která říká, že zahraniční firmy budou při dovozu do USA platit dovozní přirážku v identické výši, jakou platí americké firmy při exportu do dané země. Tarify se budou lišit podle druhu zboží.

Prezident Trump několikrát zmínil, že zvažuje myšlenku úplného zrušení federální daně z příjmu a zajištění příjmů do státní kasy právě prostřednictvím dovozních tarifů. V historii Ameriky by to nebylo nic nového, protože USA spoléhaly na tarify jako na hlavní zdroj příjmů od svého vzniku až do roku 1913, kdy byla uzákoněna daň z příjmu.

Exekutivní příkaz, podle kterého by měly být reciproční tarify zavedeny, nařizuje příslušným úřadům, aby provedly analýzu, která se má zaměřit nejen na výši tarifů, ale i na další překážky volného obchodu.

Bariéry dovozu

Obecně platí, že každá země může chránit svoje domácí výrobce různými způsoby.

Prvním jsou dovozní tarify, v podstatě cla, jako poplatek „za vstup na trh”. Velkou nevýhodou tarifu je fakt, že to je „transparentní” číslo.

Druhý způsob, jak bránit zahraniční konkurenci ve vstupu na domácí trhy, jsou takzvané netarifní bariéry. Nepřinášejí sice žádný příjem do státní kasy, ale je možné vybírat ze široké škály překážek, které zvyšují náklady někoho, kdo by na daný trh chtěl dodávat.

Mezi netarifní bariéry patří například licencování dovozců, zdržovací pravidla na celnici, pravidla pro balení a označování výrobků, požadavky na dokládání původu nebo metod výroby, dovozní kvóty, dovozní depozita a řada dalších administrativních opatření, která omezuje pouze fantazie dané země.

Výhodou netarifních bariér je, že jsou „netransparentní” a je možné je různě maskovat. Jak velkou překážkou dovozu je požadavek na vysoká celní depozita nebo tucet různých regulatorních opatření, která dovozci zvyšují náklady?

Další metodou, kterou si oblíbila zejména Čína, je manipulace se směnným kurzem. Čím je měna exportéra slabší vůči měně země, do které chce vyvážet, tím větší výhodu má.

Problém jménem DPH

Specifickým rysem Evropy je daň z přidané hodnoty, která má pro každého dovozce zboží charakter jakéhosi kvazitarifu. Zboží dovážené do Evropy je při prodeji zatíženo příslušnou sazbou DPH, ale na rozdíl od evropských výrobců nemá dovozce proti tomu žádný odečet.

Daň z přidané hodnoty, kterou musí dovozci do Evropy platit, výslovně zmiňují zástupci americké vlády jako příklad neférových obchodních praktik. V součtu DPH a tarifů musí například americký výrobce aut při dovozu na evropský trh zaplatit 30 %. Naproti tomu evropský výrobce, který vyváží auta do USA, zaplatí pouze tarif ve výši 2,5 %.

Poradce amerického prezidenta v rozhovoru pro televizi uvedl: „Jiné země využívají daň z přidané hodnoty k získání neférové výhody vůči USA. Jestli nám chtějí účtovat 30 %, budeme my účtovat to samé. Pokud budou chtít nižší tarify, budou muset snížit svoje bariéry vstupu. Prezident na to má velice silný názor. Už toho bylo dost. Prezident bude trvat na férovém a stejném přístupu pro všechny.”

Reciproční tarify

Exekutivní příkaz, který zavádí „reciproční” tarify, obsahuje příklady obchodních praktik, které chtějí USA omezit:

Průměrný tarif na dovozy zemědělského zboží pro země, které mají statut „preferovaného” partnera, je v USA 5 %. Indie od svých „preferovaných” partnerů požaduje 39 %. V případě motocyklů je poměr 2,4 % v USA versus 100 % pro americké motocykly v Indii.

Země Evropské unie mohou do USA vyvézt ústřice a podobné mořské plody bez omezení. Ale Evropa zakazuje jakýkoli dovoz ze 48 států USA. V případě aut vymáhá Evropa tarif ve výši 10 % oproti 2,5 % v USA na evropské vozy.

V roce 2019 byl publikován přehled dovozních tarifů u 600 tisíc produktů a 132 zemí, které s USA obchodují. Uvádí, že americké firmy platí při exportu vyšší tarify ve dvou třetinách případů.

V další části exekutivního příkazu je pokyn příslušným ministerstvům, aby analyzovala vliv daně z přidané hodnoty, netarifních překážek obchodu, manipulací se směnným kurzem nebo jakýchkoli dalších překážek dovozu amerického zboží do každé země.

Argument pro vyjednávání

Dosud využívala americká administrativa tarify zejména jako argument při vyjednávání. Volný přístup na velký americký trh, jehož zákazníci vždy platili za „kupce poslední naděje”, považuje Trumpova vláda za privilegium. První na řadě byly Mexiko a Kanada, po kterých USA požadují, aby zasáhly proti výrobcům syntetické drogy fentanyl na svém území a aby výrazným způsobem posílily ochranu hranic s Amerikou, přes které se drogy pašují do USA. Čína čelí tarifům za to, že dodává vstupní suroviny pro výrobu fentanylu,

Obchodní politika

Od dubna by mohly platit nové tarify na dovoz evropského zboží do USA. Obě strany si vyměnily silná prohlášení. Evropská unie řekla, že je připravena a že její reakce bude „okamžitá a silná”, Spojené státy deklarovaly stejnou připravenost.

Objem obchodu mezi Evropou a USA představuje zhruba 30 % celosvětové výměny zboží a služeb. USA vykazují při obchodování s Evropou již mnoho let deficit, tedy Evropa vyveze do USA více zboží, než putuje opačným směrem.

Post scriptum

Pozn. autora:

Evropa možná podceňuje mandát, který nová americká administrativa dostala od občanů, a její odhodlání výrazným způsobem otočit trend posledních desítek let, kdy USA povolovaly světu, aby se svým zbožím spoléhal na nenasytného spotřebitele na velkém americkém trhu s minimem vstupních bariér. Za druhé, stejně jako v případě války na Ukrajině, Evropa pravděpodobně přeceňuje svoji vyjednávací pozici.

Jak bude argumentovat proti navýšení amerických tarifů na úroveň těch evropských? To je nefér, my máme nárok na vyšší tarify?

Bude Evropa současně financovat zelenou katastrofu, sociální stát, ilegální imigraci, masivní navýšení vojenských výdajů a k tomu všemu nějakou podporu exportního průmyslu?