V Německu budou v neděli volby

Tuto neděli se budou v Německu konat dlouho očekávané parlamentní volby. Německo – nejmocnější země Evropy (a zejména Evropské unie) je – jak řekl v Mnichově šéf firmy Siemens – opět nemocný, neřekl muž, ale řekl persona Evropy. Toto úsloví se používalo už kolem roku 2000, ale tehdy se z toho Německo rychle oklepalo. Oklepe se rychle i teď? Já to moc optimisticky nevidím.

Německo je – bez ohledu na tyto volby, a při jejich jakémkoli výsledku – zelená země. Myslím tím samozřejmě zelenost ideologickou. Zelená není jen strana Zelených, ale všechny politické strany, a jak říká jeden z nejbystřejších kritiků dnešního Německa Thorsten Hinz (CATO, č. 2, 2025) „zelené jsou všechny složky společnosti“. Dodává, že „i po 23. únoru budou zelení udávat takt, tón a směřování politiky, stejně jako to dělali uplynulých dvacet pět či třicet let“ (str. 18). I když Zelení v této době poztráceli mnohé své mandáty a svou účast v parlamentu, „zůstali jako transcendentní síla“.

Podařilo se jim „podvolit si“ (hezké Houellebecqovo slovo) všechny ostatní strany. Za dobu tří desetiletí se Německo zásadně změnilo a volby „tuto už institucionalizovanou disfunkčnost a destruktivitu potvrdí“ (str. 19). Místo argumentů vítězí moralismus a, co je ještě horší, přechod od moralizování k donucování „probíhá plynule“. Víru v záchranu planety ideologií Zelených považuje Hinz „za projev německého idealismu“. A tento německý universalismus a hypermoralismus dává za vinu nikoli Zeleným, ale Frankfurtské škole (str. 21).

Moc pěkná je i jeho teze, že tzv. znovusjednocení bylo vlastně „roztažením západního Německa na Východ“ (nevím, jak lépe přeložit slovo „Ausdehnung“). Je přesvědčen, že víkendové volby do Bundestagu se zelenou dominancí v Německu nic neudělají.

Všichni v Německu i v cizině se domnívají, že volby vyhraje – pro mne už neúnosně zelená – CDU v čele s Friedrichem Merzem, kterého od roku 2001 až do svého oslabení v roce 2019 Angela Merkelová nemilosrdně „dusila“. Od Merze nečekám:

– jakékoli odzelenění CDU,
– jakékoli zrušení či zbourání „požární zdi“ (Brandmauer) vůči AfD, ale naopak čekám
– výrazné zesílení německého angažmá v ukrajinské válce a zesílení německé antiruské politiky (oproti dnešní vládě).

V mých očích nic z toho není posunem k lepšímu. Nezměnitelnost zelenosti beru – samozřejmě s hrůzou – na vědomí, pokračující ostrakizaci AfD považuji za dlouhodobě neúnosnou a kontraproduktivní politiku (která bude trvat až do chvíle, kdy jako v případě Kickla v Rakousku, vyhraje AfD německé volby) a zesílení německého vojenského angažmá na Ukrajině se velmi bojím. Přesto CDU spolu s bavorskou Söderovou z CSU volby asi vyhraje.

Pro Českou republiku to nebude nic dobrého. My potřebujeme Německo ekonomicky silné, ale politicky je jeho vývoj ve směrech diskutovaných v tomto textu pro nás – vzhledem k jeho síle – nebezpečný. Ale voliči mají vždycky pravdu. Svou pravdu, ale občas i pravdu profesionálních manipulátorů veřejného mínění.