Věrozvěstové dobra fixlují s čísly

99 % konsenzus aneb když se „správně“ vyberou vstupní data

Někdy to až bije do očí. Jako například v případě následujícího tvrzení, kterým se ohánějí zastánci tzv. „zelené transformace“:

To jako máme vážně věřit tomu, že na něčem tak neprobádaném a komplexním, jako je právě problematika klimatických změn a jejich příčin, existuje 99 % shoda? Vždyť taková není ani v případě Darwinovy evoluční teorie. Je to samozřejmě evidentní nesmysl, což je lehce prokazatelné, pokud se podíváme na to, kde se oněch 99 % vlastně vzalo.

Jde o výstup ze „studie“, ve které její autoři „analyzovali“ 88 125 recenzovaných anglicky psaných článků z let 2012 až 2020, zaměřujících se na otázky změny klimatu a uložených v databázi portálu Web of Science. Vycházeli tedy z množiny textů, do které se však vzhledem k omezujícím podmínkám onoho portálu mohly jen obtížně dostat ty, které vidí jinou příčinu klimatických změn než antropogenní. Je totiž velmi pravděpodobné, že je „zařízli“ recenzenti pro jejich „nevědeckost“. Je to zkrátka něco podobného, jako kdyby za minulého režimu soudruzi tvrdili, že správnost marxisticko-leninské teorie dokládá to, že v knihovně VUMLu není jediná kniha tvrdící opak.

Ekonomické přínosy stejnopohlavních „manželství“ aneb hlavně ať je to hodně

V období vrcholící kampaně za prosazení stejnopohlavních „manželství“ se objevil jiný obdobně pozoruhodný výrok:

„Uzákonění stejnopohlavních manželství bude mít ekonomický přínos ve výši 37 miliard.“

Opírá se o jeden z hlavních závěrů „studie“, která je však především přímo učebnicovým příkladem praktického použití metody „aby to vyšlo“. Obsahuje takové „perly“ jako je třeba „přínos“ ve výši tří miliard, které mají za první tři roky po uzákonění těchto „manželství“ přitéct v důsledku zvýšení počtu svatebních hostin. Což je samozřejmě už z principu nesmysl. Nejde totiž o žádné miliardy navíc, ale o pouhý přesun spotřeby z jedné položky do jiné.

A jak k tomu číslu autoři „studie“ došli? Vycházeli z odhadu počtu stejnopohlavních sňatků uzavřených za tři roky po jejich uzákonění. Těch by podle nich mělo být 10 – 45 tisíc, tedy 3 – 15 tisíc ročně. Tedy zhruba třetina počtu (heterosexuálních) manželství uzavíraných dnes. Což je samozřejmě vzhledem k podílu homosexuálů ve společnosti evidentní blbost.

Podobně „kvalitní“ jsou pak odhady i ostatních přínosů, pro které autoři sesbírali čísla „kde to jenom jde“. A tak třeba pro určení nákladů na svatbu použili data ze státu New York, pro náklady na léčbu depresí příslušníků LGBT menšiny si sáhli do Indie a z Keni a Indonésie převzali odhad kolik tamní ekonomiku stojí homofobie. Což jsou opravdu „relevantní“ zdroje…

Ženské kvóty aneb hrušky a jablka

Oblíbeným tématem budovatelů dobra jsou také kvóty na zastoupení žen ve vedeních firem. Tvrdí, že jim to prý přináší vyšší zisk. Jenomže to ničím nedokládají. Obvykle se totiž jenom ohánějí závěry „studie“ odkazující se na jinou „studii“, kde je jako zdroj další „studie“ a tak dále, až tento řetězec končí v nějaké „studii“ větou: „četné studie dokazují, že firmy mající více žen ve vedení mají vyšší zisky“.

Ono je to totiž prakticky nedokazatelné. Před lety se o to sice pokusila společnostMcKinsey, ovšem při bližším zkoumání je zřejmé, že i v tomto případě měla kreativita „analytiků“ navrch nad dodržováním základních analytických standardů. Výsledkem je tak „studie“, ze které přímo čiší, že byla vypracován podle hesla „výsledek je dán a je třeba k němu dojít“. Takže není divu, že byla nedávno na portálu The Wall Street Journal roztrhaná na cucky (obsah je placený, ale podstatné pasáže výstižně shrnuje tento text). Mimo jiné se autoři „studie“ dopouštěli takových „přehmatů“ jako je porovnávání průměrného profitu firem za několik let a „diverzity“ jejich vedení na jeho konci. Prostě míchali „hrušky a jablka“. Já osobně pak v té „studii“ postrádám třeba i vysvětlení, jak konkrétně byl vybírán zkoumaný a referenční vzorek firem, jakým způsobem byly jejich výsledky očištěny od vlivů, které „diverzita“ nemůže ovlivnit apod. Což samozřejmě vede k podezření, že jediným kritériem pro zařazení dané firmy do jedné či druhé množiny bylo to, aby měla „správná“ čísla.

Co na to fact-checkeři?

Obecně uznávaná definice dezinformace říká, že jde o tvrzení, o kterém jeho autor ví, že je nepravdivé, ale přesto jej šíří s úmyslem ovlivnit názory a rozhodování lidí. Myslím, že všechny tři výše uvedené příklady tuto definici naplňují a tedy, že jde vesměs o dezinformace. Proto je na místě otázka, co dělají fact-checkeři. Proč ještě nevydali upozornění, že žádný 99 % konsenzus na příčinách klimatických změn neexistuje, stejnopohlavní „manželství“ ekonomické přínosy nemají a že tvrzení o vyšších ziscích firem s větším zastoupením žen v jejich vedení je neprůkazné? A byli by stejně zticha v případě těchto výroků: „Existuje jen 1 % vědců, kteří považují za příčinu klimatických změn emise CO2 vypouštěných člověkem“, „Uzákoněním stejnopohlavních manželství přijde naše ekonomika o 40 miliard“ nebo „Firmy s větším zastoupením žen ve vedeních dosahují menších zisků v porovnání s těmi, kde ženy ve vedení nejsou“?

Myslím, že odpověď znám…