Pražák přijede na farmu a ptá se farmáře: „Prosím vás, proč tahle kráva nemá rohy?”
Farmář: „Obecně platí, že pokud krávy nemají rohy, tak se mezi sebou méně poškozují, takže někdy se jim rohy odřezávají. Dokonce jsou i plemena, která rohy nemají vůbec. Ale v tomto případě je hlavním důvodem to, že je to kůň.”
Z deníčku feministky
7:30 – Tak jsem vstala, oblékla si slipy, kalhoty a košili a jdu si vyčistit zuby.
7:35 – Stojím v koupelně před zrcadlem a přemýšlím, co s tím knírkem. Samozřejmě, že si ho nehodlám oholit, protože to je přesně to, kam mě chce společnost dostat. Být jenom objektem k očumování perverzních chlípníků a svázaná konvencemi. Docela mě to šimrá pod nosem, když se směju, ale já se nesměju tak často, takže to zase tak nevadí. Ne, ani si ho nezastřihnu. To by si ti mocipánové přáli. Já jsem emancipovaná. Já budu mít knírek.
7:40 – Za pomoci trychtýřku jsem se vymočila vestoje. Teď jenom vytřít pochcanou podlahu a můžu jít do práce.
7:50 – Pan Kadeřábek, asi stoletý důchodce, mě ve výtahu cestou dolů nazval kočkou a usmál se na mě. Budu ho žalovat za sexuální harašení. Oznámila jsem mu, že já nejsem žádný objekt jeho úchylných choutek a stříkla mu pepřák do ksichtu.
10:00 – Konečně jedu do práce. Dvě hodiny jsem čekala na zastávce na autobus, který řídí žena, abych tím vyjádřila nesouhlas s mužskou nadvládou. Při nastupování jsem šla za řidičkou, poplácala ji po zádech a povzbudila slovy: „Jsem s tebou, sestro“. Řidička mě seřvala, že za jízdy se na řidiče nemluví a zdržuju ostatní, kteří si u ní chtějí koupit lístek. Soukolí mužského světa ji už patrně semlelo.
10:20 – Jsem v práci. Nezisková organizace „Genderově rovný kousek štěstí pro každého” kde pracuju, je moje oáza klidu a pohody. Holky z práce jsou bezva. Miladě je padesát a je pořád panna. Všichni ji obdivujeme. Já jsem bohužel ještě nedokázala v sobě zadupat svůj chtíč, a proto občas muže potřebuju, ale pouze na sex, abych uspokojila své potřeby. Představa nějakého vztahu je mi naprosto vzdálená.
10:30 – Do práce přišla pošta. Místo naší obvyklé pošťačky Jarmily, se kterou jsme si vždycky povídaly, přišel nějaký muž – pošťák. Prý je Jarmila nemocná, tak za ní zaskakuje. Milada ho střelila vzduchovkou do lýtka hned ve dveřích, a když utíkal, všechny jsme na něj křičely, že bere ženám práci.
11:00 – Jde se pracovat. Máme toho hodně, protože boj za emancipaci nikdy nekončí. Dneska jdu na matriku s peticí na zákaz přechylování. Už máme pět podpisů. Já totiž nejsem žádná Nováková. Já jsem Novák.
12:30 – Když jsem na matrice vysvětlovala situaci, nikdo mě nebral vážně. Jeden ksindl mě dokonce oslovil „pane Nováku“, za což si vysloužil pepřákem do obličeje a žalobu. Já se ale nevzdám. Poženu to vejš.
13:20 – Krátký oběd a ještě jsem si skočila do lékárny pro prášky proti menstruaci. Menstruace je diskriminační a já s ní nesouhlasím. S holkami z práce plánujeme na příští měsíc demonstraci proti menstruaci a samozřejmě taktéž sepisujeme petici. Menstruace je diskriminace žen uroodziwa.blog.pl.
14:00 – Jelikož v práci dneska už nebylo do čeho píchnout, využila jsem časové okno k tomu, abych si skočila domů. Přivezli mi totiž novou ledničku.
14:40 – Ledničku mi přivezl chlap a rovnou mi, ten šovinista, nabídl, že mi ledničku odnese do bytu. Tak jsem ho seřvala, protože já jsem emancipovaná a jsem stejně tak výkonná a dobrá jako jakýkoliv jiný chlap a poslala ho pryč. Beru ledničku a jdu s ní nahoru.
15:30 – Už je to skoro hodina, ale tu stupidní ledničku, těžkou jako kráva, se mi podařilo dotáhnout jenom za vchodové dveře baráku. Jestli se nevejde do výtahu, tak se pronesu.
16:00 – Do výtahu se nevejde.
16:10 – Nevím, co mám dělat. Prosklenými dveřmi vidím před domem postávat pana Kadeřábka. Očividně o mně ví a bojí se jít dovnitř. Zavolám Miladě z práce, jestli mi pomůže.
16:30 – Milada ochotně přijela a spolu jsme ledničku táhly po schodech. Nějaký slizoun se nabídl, že nám pomůže, tak ho Milada přetáhla kabelkou a byl pokoj.
17:00 – No a pak, že to nedokážeme. Žádného muže nepotřebujeme. Dotáhly jsme ledničku ke mně do bytu samy. Je to malé vítězství. Zavolala jsem Miladě sanitku, protože si uhnala kýlu, a šla zase do města. Mám rande. Mám své potřeby. Muži jsou dobří akorát na sex. A to v tom ani nejsou moc dobří. Já jsem lepší než oni. I v sexu jsem lepší než většina mužů. Jsem na sebe hrdá.
18:30 – Rande naslepo zatím docela vychází. Pán je kultivovaný, čistý, galantní a vypadá to, že mě bere jako sobě rovnou, protože mě nechal za večeři zaplatit.
Krátká pasáž z deníčku chlapa, který byl na rande s touto feministkou:
18:00 – To je zase kšeft. Ta ženská má knírek, ve vlasech šediny a je tak celkově neupravená. Z podpaždí jí prosvítá trs chlupů i přes tři vrstvy oblečení. To je moje poslední rande naslepo.
18:30 – Co je tohle za člověka? Už půl hodiny mele o tom, jak jsou ženy utlačované a jak je muži využívají. Koho to zajímá? Co má ta ženská za problém? Téhle krávě večeři rozhodně platit nebudu. Ty vole, ona má chlupy i ve výstřihu?
19:00 – Tak rande skončilo. Pán, kterého jsem chtěla mít jen na sex, se mi podíval lačně do výstřihu. Tím dal jasně najevo, jaký je to ignorant a že já jsem pro něho jenom objekt jeho touhy. Vůbec mě nebral jako člověka. Jen jako cíl svých tužeb. Úplně jsem viděla, jak se mu protočily panenky, když mi mlsně zkouknul výstřih. Prasák. Okamžitě jsem vstala a odešla. Dneska večer to budu tedy zase jenom já a můj vibrátor Alice. Ano, dala jsem svému vibrátoru ženské jméno, protože i můj vibrátor je emancipovaný.
22:00 – Vibrátor Alice byl dneska ve formě a všechny mé choutky uspokojil. Můžu tedy jít spát. Ještě jsem z dnešního vydání Vlasty vystříhala všechny obrázky mužů, pomodlila jsem se za smrt všech chlapů a konečně usnula. Mám pocit, že se to dneska hodně pohnulo a že jsem k tomu vítězství nad mužským pokolením zase o trochu blíž.
Zatímco hasiči stále svádí boje s rozsáhlým požárem v Českém Švýcarsku, což je chvályhodné, mnohem důležitější je najít viníka. V prvních hodinách a dnech požárů médii proběhlo několik opatrných prohlášení od odborníků, jejichž názory se navzájem příliš neshodovaliy, nyní konečně přispěchali na scénu i politici, protože na nich je, aby našli viníka a předhodili jej lačnému davu.
První skloňovaný viník se jménem „globální oteplování“ u veřejnosti moc úspěchu nesklidil, protože se jedná o poměrně abstraktní pojem a lidé mají rádi, když můžou kamenovat konkrétní osobu či skupinu. Nyní tedy politici přinášejí konkrétní viníky.
„Požár v Českém Švýcarsku způsobili dva oddaní homosexuálové. My jsme to říkali, že sňatky homosexuálů jsou pro společnost nebezpečí, a tady to máte. Nebýt homosexuálové oddaní, žádný požár by nevznikl. To až žár jejich manželství a jiskra naděje v jejich životě zažehla plamen, který schvátil les,“ vysvětloval Marian Jurečka, předseda KDU-ČSL, který tak obhajoval změnu v ústavě, kde chce ukotvit manželství jako svazek muže a ženy.
Zatímco lidovci věří, že les zapálili dva homosexuálové v manželském svazku, SPD pod vedením Tomia Okamury to vidí jinak.
„Les zapálili uprchlíci. Ti z Ukrajiny. Přijeli svými drahými auty pro svou dávku pět tisíc korun a při té příležitosti zapálili České Švýcarsko. Jsou nevděční. Zatímco naši lidé trpí bídou, hladem a zimou, uprchlíci z Ukrajiny sem jezdí pro peníze a zapalují lesy. Navíc na rozdíl od českých občanů jim za zapálení lesa nic nehrozí. Český občan by za to šel do vězení. Ukrajinec za zapálení lesa dostane vstup do zoo zdarma,“ rozčiloval se Tomio Okamura.
„Byla to vláda Petra Fialy,“ má jasno Andrej Babiš. Existují svědectví, že les zapálil osobně Petr Fiala, aby odvrátil pozornost od nedostatku plynu a inflace. Fialovu drahotu se snažil zamaskovat Fialovým požárem, ale to mu nevyšlo. V mé nové knize „Myšlenky z obyťnáku“, kterou zrovna Marek Prchal dokončuje, si o tom můžete přečíst víc,“ nechal se slyšet poslanec Andrej Babiš.
„Může za to NATO,“ domnívá se Lubomír Volný, který se k problému vyjádřil na Facebooku. Podle Volného zločinný Západ chce v Evropě způsobit chaos, a proto zapaluje národní parky.
Komunisté se vyjádřili v tom smyslu, že není důležité, kdo požár způsobil, ale že je tato tragédie šancí znovu obnovit vztah s Ruskem a požádat ho o pomoc při hašení. Co říkají komunisté, však už nikoho nezajímá.
ČSSD se k situaci možná vyjádřila, ale nikdo si toho nevšiml.
A pár tweetů od Dojnice:
- Ze si Dostálová přefakturovávala přes asistentku prachy na auto, mě nepřekvapuje. Spíš mě překvapuje, že si neodlévavala na záchodech tekutý mýdlo na doma.
- Žalobci odmítli, že se v případě prezidenta Zemana mohlo jednat o sabotáž. Teď už zbývá jen vyšetřit ten pokus o zabití, když se mu někdo pokoušel sondou podat meruňkové buchty a vinnou klobásu s kaší.
- Primátor Hřib vyzývá Pospíšila, aby rezignoval za to, že se potkával s obviněným Redlem. To by mě zajímalo kolikrát se asi tak potkal Hřib s obviněným Hlubučkem…?
- Starší bílí heterosexuální muži v Senátu oslovují kolegyni blahosklonně Adélko. A to jsme si mysleli, že se po perverzních večírcích s vtíráním kokainu do análku už nic horšího v politice dít nemůže.
- Nechci tady zbytečně šťourat klackem do sršního hnízda…. ale prej Sparta zas prohrála?
Be the first to comment