PETR MILER
Věříme, že za to bude „po zásluze” potrestána, neboť pravda dnes stále více spadá do kategorie „nehodící se škrtněte”. Faktem ale, že správně poukazuje na širší kontext, který většině konkurentů zřetelně uniká.
V prvé řadě musíme připomenout, že jsme principiálními odpůrci vůbec institutu cel. Jsme příznivci volného, nikým nenarušovaného obchodu mezi libovolnými subjekty, který jako jediný navozuje konkurenční prostředí, jež se stará o co nejrychlejší inovace v souladu s představami těch, kteří mají tu či onu věc koupit.
Současně se ale nebudeme tvářit, že tady takové prostředí dosud panovalo a nyní přišel zlý kačer Donald a začal ho kazit. Je to přesně naopak – žádné takové prostředí tu dávno nepanuje, vnitřní trhy států, soustátí či pomalu celých kontinentů jsou pokřivené miliardou neustále bujících přerozdělovacích mechanismů preferujících to či ono, ke kterým se přidávají i další a další cla coby vnější ochranářská opatření. A EU je v tom prvním i v tom druhém přeborníkem, ač bude každý den opakovat tisíc frází o volném trhu, konkurenci atp.
Výjimkou rozhodně není automobilové prostředí, které tento týden mohutně rozvířil americký prezident Donald Trump. Ani ten není odpůrcem cel, právě naopak, ovšem aspoň ve svém prvním funkčním období používal cla spíš jako prostředek pro eliminaci cel. Ne vždy to vyšlo, jeho otevřeným cílem ale nebylo nová cla zavádět, přál si narovnávat prostředí tam, kde měl pocit, že je „jeho Americe” ubližováno. Pokud tedy někdo zatěžoval americkou produkci čehokoli vyššími cly, než činila Amerika směrem k němu, šlo to vyřešit i srovnáním hry, tedy snížením cel z druhé strany. Až když nepřišlo, došlo na zvýšení cel na straně USA.
Jestli Trump i tentokrát usiluje o totéž, nevíme, evidentně hraje složitější hru, jejíž cíle zná jen on sám – přinejmenším směrem k sousedním zemím rozhodně. Pokud ale jde o cla na auta a Evropskou unii, opakovaně dal najevo, že se mu nelíbí, že EU zatěžuje aut z USA 10 procenty (+ jsou tu lokální daně jako DPH, které v USA v této podobě nemají), opačným směrem jde jen o 2,5 procenta. Rozdíl je tedy čtyřnásobný, a byla to tedy naopak po léta „zlá EU”, kdo takto vysokými cly omezoval obchod s Amerikou.
Trumpovi se to nelíbilo a EU mohla udělat jedno – cla na auta snížit na 2,5 procenta a bylo by hotovo. Stejně by to na poli samotného obchodu mnoho nezměnilo. Jediná americká auta, která se tu ve velkém prodávají, jsou Tesly, a ty se vyrábí dominantně zde (Berlín) nebo v Číně (Šanghaj). Všechno ostatní je v podstatě zanedbatelné krom (krom!) aut evropských automobilek vyráběných v USA, zejména pak BMW. Kdyby tedy Brusel cla snížil, Američanům téměř nepomůže, pomohl by hlavně místním firmám. Takové věci ale EU nedělá.
Tohle najednou jako by všichni zapomněli. Tedy BMW o tom ví a v reakci na zavedení 25% cel na dovoz aut do USA vydalo stručné konstruktivní prohlášení varující hlavně před další eskalací. „Obchodní války mezi těmito ekonomickými regiony by nepřinesla žádné výhody,” uvedla firmy v tiskovém prohlášení, které nám zaslala. „Obě strany by měly rychle najít transatlantickou dohodu, která vytvoří prostor pro další růst a zabrání spirále izolacionismu a tvorby obchodních bariér.” To by to skutečně chtělo, to se mělo stát už dřív. Jenže nestalo a není to chyba Trumpa. Však i nyní politici EU místo snahy o domluvy řinčí zbraněmi, Německo i Francie se hned nechaly slyšet, že by EU měla přijít s tvrdou odpovědí. Proč? Situaci je třeba uklidnit, ne naopak.
Vinu na straně USA spatřuje i většina automobilek, které zřetelně ignorují dosavadní nezdravý stav, jen Ineos Automotive svým prohlášením k celé věci překvapil. Společnost sídlící ve Velké Británii a vyrábějící auta ve Francii říká, že je to Evropská unie, kdo si musí zamést před vlastním prahem. V oficiálním komuniké tak doslova uvádí, že je „šílené, že EU hrozbu cel ze strany USA ignorovala”.
„Prezident Trump dal velmi jasně najevo záměr uvalit cla na automobilový průmysl. Požádal o férovost a reciprocitu, a přesto evropští lídři nezasedli, aby vyjednali lepší řešení. Americká vláda měla také jasno o důsledcích takové ignorace. Nastalá situace by v EU neměla nikoho překvapit – dalo se jí a mělo se jí předejít,” uvádí dále Ineos prohlášení.
Šéfka firmy Lynn Calder pak přímo vyzývá evropské politiky, aby byli aspoň teď, kdy už cla byla zavedena, aktivnější. „Takhle to končí, když politici sedí s rukama v klíně. Jako rostoucí automobilová značka v EU jsme zranitelní vůči clům a potřebujeme, aby naši politici podporovali naše podnikání, naše pracovní místa a naše ekonomiky. Potřebujeme naléhavou a přímou politickou intervenci,” říká.
EU je ale bohužel i v tomto nekompetentní. A to jde opravdu o jednoduché zadání – snížení cel na úroveň těch uplatňovaných Američany mohlo zachránit část byznysu mnohým významným evropským automobilkám a jejich dodavatelům, aniž by to zametlo cestu k úspěchu Američanům. Doufáme, že k takové dohodě nakonec stejně dojde. Ale mohlo k ní dojít rovnou, ignorovat jasné volání USA po tomto kroku je nejen podle Ineosu, ale i podle nás nepochopitelnou nedbalostí.
(18 votes, average: 4,72 out of 5)
Loading... 
S bruselí se nikdo seriózní nikdy bavit nebude.Hnusný byrokratický vřed na těle Evropy.A nic tak zkorumpovaného a ustavičně kokainem zfetovaného se ještě v dějinách lidstva nevyskytlo.Ve stokách pod bruselí plave víc čistého kokainu,než v laboratořích v Medellinu.I to bude součást obžaloby při poválečném soudu s bruselí.