Všeobjímající bublina světového finančního systému by mohla brzy prasknout … přípravy již probíhají

Pamatujete si ještě na světovou finanční krizi v roce 2008? Světový finanční systém za žil otřes, vyvolaný cenovou bublinou na americkém trhu s nemovitostmi způsobený bankovními kartely, vytvářením stínových bank , zfalšovanými úvěrovými ratingy, zkorumpovanými ratingovými agenturami a nesplácením rizikových půjček, začal chřadnout. Jádrem krize byla skutečnost, že banky a hypoteční makléři po léta poskytovali spotřebitelům miliardové půjčky bez jakéhokoli zajištění. V procesu, který byl neprůhledný i pro finanční profesionály, byly tyto půjčky poté převedeny na bezpečné cenné papíry – zajištěné dluhové obligace ( CDO ) – a prodány americkými investičními bankami institucím, společnostem a soukromým investorům po celém světě. CDO, často označované obchodníky na burze jako „toxický odpad“, ležely ladem v portfoliích zákazníků, dokud nesolventní dlužníci nepřestali plnit své splátky. Zbytek je historie.

Hodnota nekrytých derivátů a finančních nástrojů byla v roce 2008 přibližně dvacetinásobkem globálního hrubého domácího produktu (HDP). V té době to činilo 64,21 bilionu amerických dolarů – dobrých 64 000 miliard. Jinými slovy, šlo o bublinu 1 280 000 miliard. Pro upřesnění: Biliony jsou tyto dlouhé řady čísel s dvanácti nulami.

Podle propočtů Deborah J. Lucasové, ředitelky Golubova centra pro finance a politiku na MIT, dosáhly americkou vládou financované záchranné programy pro „systémově důležité banky“ v letech 2008 až 2009 částku 498 miliard amerických dolarů – dolarů. Německá vláda také přijala  13. října 2008 „nejdražší zákon v německé historii“ a vytvořila peněžní záchranný balíček v hodnotě téměř 500 miliard eur. Berlínu .radila právnická firma Freshfields Bruckhaus Deringer , která pracuje především pro velké banky a naúčtovala  spolkovému ministerstvu financí dalších 160 000 eur.  Také Francie, Nizozemsko, Španělsko a Rakousko rozhodly  podobně. O miliardových záchranných balíčcích pro finanční sektor . Státní dluh rostl logicky  velmi rychle – zejména v USA .  Bonusy  však zůstaly vrcholovým manažerům těch finančních institucí, „které se právě vyletěly  do povětří“, jak napsal  New York Times  Děkují daňovému poplatníkovi.

Kartel centrálních bank přirozeně viděl krizi komerčních bank jako příležitost. Jako šanci na větší sílu. Pro větší nadnárodní kontrolu. Výsledkem bylo, že na summitu G20 v roce 2009 založila Radu pro finanční stabilitu ( FSB ), která sídlí při Bank for International Settlements ( BIS ) v Basileji a je pravděpodobně jedním z nejmocnějších finančních orgánů na světě. Podívejte se na seznam členů FSB.

Když se na začátku roku 2010 ukázalo, že Řecku hrozí insolvence, využili této příležitosti i přední hráči nadnárodníhvelkopodnikatelů k masivnímu rozšíření svého vlivu na národní finanční trhy a instituce.

Vytvořili záchranný balíček eura , který se skládá z ESM (Evropský stabilizační mechanismus), EFSM (Evropský finanční stabilizační mechanismus) a EFSF (Evropský nástroj finanční stability). V té době se znovu rozhořela také diskuse o vzájemném zadlužení v eurozóně. Tehdy ještě nebyl záměr představen – ačkoli SPIEGEL se za to v roce 2014 vehementně zasazoval. Jako náhrada byly v roce 2020 zavedeny dluhopisy Corona , tedy státní dluhopisy EU , na které si státy EU berou společně úvěry na kapitálovém trhu. Tak byla „kreativně využita“ poslední velká krize.

Scénář, který se opakuje ve vlnách bankrotů . První americká centrální banka, jejíž 80 procent soukromých vlastníků pocházelo z Velké Británie, musela být v roce 1792 zachráněna pomocí záchranného programu . A jakmile se trochu opraví zchátralý základ slonovinové věže finanční moci, kterou rozežrala chamtivost, ti, kdo krizi způsobili, navazují tam, kde přestali – a jdou ještě o krok dál. Krach na Wall Street v roce 1929, Velká hospodářská krize v letech 1929 až 1942, recese z počátku 80. let, dot-com bublina nebo realitní bublina z let 2007/2008 – to jsou vždy jen ziskoví profitéři nespoutaného kasinového kapitalismu, kdo finanční trh nejprve spekuluje na pokraji krachu, aby to pak stát nebo daňový poplatník odvrátil a on se bezostyšně  obohatil při  záchranných akcí. Jen mezi lety 1970 a 2007 bylo na národní úrovni napočítáno 124 bankovních krizí, 326 měnových krizí a 64 státních dluhových krizí . A nikdo z nich nepřivedl k rozumu mafii provozující bankovní kartely ani jejich poskoky ve státním aparátu. Ba  naopak.

Podle různých analytiků se nyní potýkáme s „největší bublinou všech dob“. Periodikum  pro finanční trh Capital 30. března 2019 varoval, že kumulativní globální dluh z předchozího roku činil 184 bilionů dolarů – zatímco globální HDP za toto období činil pouze 86,25 bilionu dolarů. Pak přišla Corona. Státní dluh opět explodoval. 80 procent všech amerických dolarů, které jsou dnes v oběhu, bylo vytvořeno mezi lednem 2020 a říjnem 2021. Za jeden měsíc bylo „vytištěno“ více peněz než za dvě století. Německo je na konci roku 2023 zadluženo téměř 2500 miliardami eur. Pokud by si německý stát nevzal žádné nové půjčky a každý měsíc splácel miliardu, tato hora dluhů by byla splacena až v roce 2232. Ve stejném modu operandi by USA musely až do roku 2450 platit za umoření  svého státního dluhu.Těžká Iiuze. Tyto dluhy neexistují proto, aby byly splaceny, ale aby udržely země v dluhovém otroctví.

Ale to je jen špička ledovce. Protože „ bublina všeho “ dosáhla mnohem hrozivějších rozměrů než nahromaděné dluhy států, podniků a soukromých domácností. Jde o finanční bublinu, která zahrnuje trhy s nemovitostmi, akciemi, pojištěním, penzí a deriváty. Samotný derivátový komplex bubliny v současné době dosahuje desetinásobku celosvětového HDP – což bylo v roce 2023 104,79 bilionu dolarů Více než kvadrilion neprůhledného, ​​toxického „toxického odpadu“. K tomu se přidává přehnaně přehřátý akciový trh, bubliny kreditních karet a leasingu a nafouknutý kryptotrh, který nemá žádnou skutečnou hodnotu. „Všezahrnující tržní bublina“ tak  to nazývá  bývalý manažer hedgeových fondů a specialista na finanční trhy David Rogers Webb  ve své knize „The Great Expropriation- Největší  krádež “, která byla vydána v roce 2023 a která je dnes možná nejdůležitější knihou o finančním sektoru.
Důležitá, protože ve světle informací citovaných Webbem, až se příště změní nálada krále Mammona, je nepravděpodobné, že bychom se z  maléru  dostali tak lehce jako v roce 2008. Finanční historici jako Harry Dent , mluví o krachu našich životů“. „. Jde o „bublinu všeho“ dokonce varují před „ největším kolapsem . Pokud bankovní oligarchie využila předchozích krizí k privatizaci státního, tedy národního majetku a k socializaci ztrát – viz Řecko – nebo k ukořistění miliard peněz daňových poplatníků prostřednictvím záchranných balíčků  a jejich použití, včetně  konkurentů, k  vlastnímu obohacení, hrozí, že příští kolaps bude mít mnohem ničivější následky.

Webb pomocí oficiálních dokumentů popisuje a dokládá blížící se bod obratu netušených rozměrů, který byl nastartován většinou bez povšimnutí veřejnosti. Změna paradigmatu, která umožňuje úplné vyvlastnění jakékoli formy soukromého vlastnictví. Ukazuje  poslední velký nájezd kasty Predátorů.

Investiční giganti jako Warren Buffet si  všimli, že nebezpečí je bezprostřední  . Na konci června 2024 prodával akcie ve velkém již sedmé čtvrtletí v řadě – od října 2022 objem 131,6 miliardy amerických dolarů.

„Ačkoli nabádá investory, aby nesázeli proti Americe, a zdůrazňuje hodnotu dlouhodobého investování, Buffettovo krátkodobé jednání není v souladu s jeho dlouhodobou strategií. Ale není sám“ ( Yahoo Finance , 21. září 2024).

Co tedy Webb předpovídá? Co očekávají miliardáři jako Buffet, když jejich obchodní strategie naznačuje, že je nutná opatrnost?
„Velké vyvlastnění“ popisuje, jak strukturální reformy v přeshraničním řízení rizik a následné legislativní manévry vytvořily systém, jehož jediným účelem je kolaps. Tato imploze finančního trhu by měla být využita k vyvlastnění veškerého dlouhodobého majetku – ať už od soukromých domácností, firem, penzijních fondů nebo komerčních bank. Všeho.

Tento scénář přežijí pouze „systémově důležité“ banky a korporace, typu JP Morgan Chase, které jsou nyní v soudních rozhodnutích USA označovány jako „chráněná třída“ (viz strana 34). Ta třída, která je nad zákonem. Třída, která vytvořila systém, který nyní ničí ve svůj vlastní prospěch. Cíl: zavedení digitálních peněz ( CBDC ), nastolení úplné  kontrolu nad každou finanční transakcí. A po cestě  samozřejmě poberou, co se dá.

Toto poslední kolo vyvlastnění je řízeno sítí zamlžených institucí: clearingových společností . Jedná se o společnosti, které se zabývají vzájemným vyrovnáním  mezi  svými členy na základě smluv o vyrovnání vzájemných pohledávek a závazků prostřednictvím centrálního zúčtování. Karl Marx, který žil v Londýně, byl již obeznámen s clearingovými domy a ve své knize „Kapital “ na straně 363 napsal: „Pouhá ekonomizace oběživa  se zdá být nejrozvinutější v clearingovém centru,  jde  o pouhou směna. splatných směnek a převládající funkce peněz se změnila, co by platebních prostředků jen  k vyrovnání pouhých přebytků . Jejich role ve světovém finančním systému se však v posledních několika desetiletích dramaticky posunula.

V příslušných online encyklopediích si můžete přečíst:

„Vzhledem k finanční krizi od roku 2007 rostly snahy o zřízení clearingových center pro různé typy finančních produktů. Zejména zřízení clearingových center pro swapy úvěrového selhání (CDS) se stalo středem politické a regulatorní diskuse s cílem zajistit rizika těchto produktů v budoucnu.“

V tomto případě se „ochrana“ samozřejmě vztahuje pouze na „chráněnou třídu“. Novou úlohou clearingových společností, neboli Central Clearing Counterparties (CCP), je shromáždit veškeré bohatství občanské společnosti, aby si ho mohla „chráněná třída“ sebrat při  příštím kolapsu. Protože výpomoci jsou minulostí. Zákony o finančním trhu jsou nyní prakticky ve všech zemích upraveny tak, aby stát již nemusel zasahovat, pokud se banka dostane do potíží. Daňový poplatník je tedy ušetřen –jaké  štěstí! Někdo by si mohl myslet: V budoucnu se banky zachrání samy. To se však děje prostřednictvím bail-inů – tzv. věřitelské participace –, tedy s klientskými vklady a investicemi, které jsou v případě existenční krize jednoduše zabaveny na  vyrovnání dluhů.

Za účelem internacionalizace tohoto procesu a obcházení národních předpisů byla instalována síť clearingových společností a CCP: Options Clearing Corporation ( OCC ), CME Clearing , Euroclear , Eurex Clearing , Cboe Clear Europe a tak dále. Banky a správci aktiv delegují správu svých cenných papírů a rizik na tyto společnosti. Tyto clearingové společnosti mezi sebou organizují  vyrovnávání.

V případě financování Vašeho domu, milý čtenáři, to například znamená, že zajištění – nemovitost – a riziko – úvěr poskytnutý na koupi domu – jsou složeny u clearingového centra, aby bylo zajištěno, že ostatní cenné papíry a rizika vaší banky jsou vůči clearingovým členům, se kterými jsou v obchodních vztazích, vyrovnatelné. A to anonymně. Váš majetek, vaše akciové portfolio nebo váš úvěr nejsou u clearingové společnosti uvedeny na vaše jméno, ale jsou spravovány v balíku anonymizovaných cenných papírů a rizik, který vaše banka předem dala dohromady.

Takto banky „zabezpečují, optimalizují a mobilizují“ svá aktiva dokonce  přes hranice, jak to říká Euroclear . Skutečnost, že se majetek, aktiva, investice a závazky soukromých osob v mezibankovním sektoru zvrhávají v anonymizované deriváty, ovlivňuje kartel na finančním trhu pouze okrajově.

Jen Euroclear spravuje více než 35 bilionů eur (od roku 2020) a „mobilizuje“ kolaterál v hodnotě 1,8 bilionu eur denně – ale stále je jedním z menších clearingových domů. Aniž by to veřejnost tušila, tato nadnárodní clearingová síť sestávající z několika desítek soukromých společností se stala ústředním prvkem světového finančního systému. Velmi křehký prvek. Dne 25. dubna 2024 agentura Reuters uvedla pod titulkem „Regulátoři musí být připraveni na selhávající  zúčtovací střediska“:

„Nedávno USA schválily předpisy, které nutí trh státních dluhopisů v hodnotě 26 bilionů dolarů obchodovat prostřednictvím clearingových center. V důsledku těchto změn se některá clearingová střediska stala nezbytnými pro finanční systémy ve více než jedné jurisdikci. To znamená, že jejich kolaps by mohl ohrozit finanční stabilitu, pokud je nelze stabilizovat nebo uvolnit, tedy uzavřít, řádným způsobem. Rada pro finanční stabilitu (FSB) uvedla, že její nový standard (…) vyžaduje, aby byly k dispozici dostatečné zdroje a nástroje pro likviditu, absorpci ztrát a rekapitalizaci pro zachování kontinuity kritických funkcí clearingového centra a zmírnění negativních dopadů na finanční stabilitu, pokud by bylo uzavření nutné. . (…) FSB identifikuje sedm zdrojů a nástrojů, z nichž si regulační orgány musí vybrat. Například Bail-in- dluhopisy vydané clearingovými institucemi, které lze odepsat za účelem kompenzace ztrát, vypořádací fondy, hotovostní výzvy během vypořádání a vlastní kapitál v pozici první ztráty během vypořádání.“

Clearingové společnosti však nemají téměř žádný vlastní kapitál. The Depository Trust & Clearing Corporation (DTCC), vlastník The Depository Trust Company, National Securities Clearing Corporation, Fixed Income Clearing Corporation, DTCC ITP LLC, DTCC Deriv/SERV LLC, DTCC Solutions LLC, DTCC Solutions UK a Limited Solutions UK, poukázal 31. března 2023 činil vlastní kapitál pouhých 3,5 miliardy USD – zatímco společnost DTCC  bez svých subdodavatelů .  „zajistila a zmobilizovala“objem téměř 47 miliard.

Nadnárodní clearingová síť je záměrně strukturována tak, že centrální clearingové protistrany (CCP) kontrolované „chráněnou třídou“ přebírají kolaterál ke ztroskotání odsouzených clearingových společností, když jsou tyto transakce prováděny přes hranice – což znamená dům financovaný hypotékou nebo se dokonce toto soukromé portfolio akcií stane majetkem ústřední protistrany. Centrální banky převezmou rizika, tedy půjčky, aby vymohly zbývající dluh od dlužníka. V nových podmínkách souvisejících s budoucí krizí. Kromě clearingové společnosti Sollbruch, která spravovala rizika a zajištění pro svou domácí banku, mezitím vyhlásila bankrot i tato domácí banka. Úvěr dlužníka, spořicí účet a akcie jsou pryč. Kauce a tak. Ani kryptotrh ušetřen není . Ukazuje to kryptoregulace Evropské unie . Od května 2023, kdy nový zákon vstoupil v platnost , je horní hranice pro transakce mezi anonymními peněženkami 7 000 eur – ačkoli původní návrh zákona ji dokonce zastropoval na 1 000 eur. Kryptoplatformy, jako je Coinbase, jsou již povinny hlásit platby, když peněženky nezávislé na platformě převádějí částky nad 1 000 eur. V takto důkladně regulovaném prostředí nezbylo mnoho z předpokládané anonymity euforické rané fáze. Každý, kdo hromadí svá kryptoaktiva na online platformě, o ně také přijde.

Podobně je tomu u drahých kovů; i když jsou méně v centru pozornosti. Přesto: Měli bychom si pamatovat„velkou loupež zlata  “ z roku 1933. Výkonný příkaz 6102 . V té době americká vláda jednoduše zakázala soukromé vlastnictví zlata. Každý, kdo držel slitky, mince nebo zlaté certifikáty, byl nucen je prodat za stanovenou cenu. Porušovatelé mohli být potrestáni pokutou až 10 000 dolarů nebo deseti lety vězení.

Stát zdůvodnil rigorózní postup katastrofální ekonomickou situací. Sběr zlata je nezbytný pro zajištění stability americké měny. Do očí bijící lež. Nicméně zákaz soukromého vlastnictví zlata zůstal v platnosti po celých 40 let. Ta byla zrušena až 31. prosince 1974 prezidentem Geraldem Fordem.

David Rogers Webb na straně 62 své šokující knihy popisuje, že takový scénář by se nemohl opakovat až někdy v daleké budoucnosti, ale spíše brzy:

„Bankovní unie byla v Evropě spuštěna v roce 2012. (…) To znamenalo, že odpovědnost za bankovní politiku ve 21 zemích byla přenesena z národní úrovně na úroveň EU. (…)

Smyslem bankovní unie je podle mého názoru zabránit stabilizaci bank znárodněním v případě krize pod až příliš jednoduchou záminkou, že řešení problémů bank by mělo probíhat zcela soukromě, aby k záchraně nemusí být používány daňové prostředky. Odpovědnost za řešení problémů všech dotčených bankovních systémů, které zahrnují přibližně 3 000 bank a dalších finančních institucí, byla svěřena zvláštnímu orgánu, Jednotné radě pro řešení problémů (SRB). Řešení bude probíhat v rámci jediného mechanismu a pomocí jednotného mechanismu řešení ( SRM). (…)

*Jednotný výbor pro řešení problémů nařídil největším bankám, aby se připravily na řešení solventnosti. To zní na první pohled dobře, ale vzhledem k rozměrům bubliny to  nemůže znamenat solventnost celého bankovního systému. Jsem přesvědčen, že to jednoduše znamená, že jen určité části největších bank by měly zůstat solventní.“ *

Stejně jako v Americe v roce 1933.

„Vypadá to, že show může brzy začít! (…) To, že to tam nahoře myslí velmi vážně, je vidět v tiskové zprávě SRB z roku 2022. Název: „Hlavní představitelé finančních úřadů USA, Evropské bankovní unie a britských finančních úřadů se pravidelně setkávají koordinační cvičení v oblasti přeshraničního plánování řešení krize,“ řekl Webb.

Sdělení SRB z listopadu 2022 také zvyšuje povědomí:

*“Rok 2023 bude posledním v přechodném období, během kterého budou určeny hlavní prvky rámcové dohody pro řešení v rámci bankovní unie.“

„Ti, kteří jsou u moci, vytvořili sofistikovaný právní konstrukt, aby zabránili jednotlivým státům, aby nařídily svým centrálním bankám, aby vytvořily více peněz na ochranu vkladatelů. Pokud se podaří vytvořit mnoho bilionů na záchranu soukromých bank, jistě by bylo možné ošetřit i vklady. (…) Skutečnost, že právě tomu je třeba zabránit, nám ukazuje pravý záměr – zbídačení a podrobení,“ pokračoval Webb.

Pokud se budete řídit jeho argumentačně koherentní, dobře zdokumentovanou tezí, věta, kterou v roce 2016 ventilovala Ida Auken – „Nic nebudeš vlastnit a budeš šťastný“ – není dráždivým proroctvím, ale již dávno realitou. Když padne první kostka domina, začalo to..