Žádný strach, bát se musejí ti druzí!

Panika z rychlého zhoršování hospodářské a sociální situace a hrozba zapojení České republiky do britsko-americké války proti Rusku, v níž Evropská unie   ,hraje roli užitečného idiota, vede k zoufalým výkřikům, že zítra bude pozdě. To nahrává falešným mesiášům předstírajícím vliv typu Rajchla. Ano, škody se budou ještě nějakou dobu prohlubovat. Defenestracemi, atentáty a vojenskými převraty není možné dostat od moci demokraticky zvolené gaunery a hlupáky. Škoda, že se lidé nepoučí, nebo jen velmi pomalu a sotva na jednu generaci.

Společnou vinu nesou dezinformační média hlavního proudu a povrchní lidé, kteří jen pasivně přejímají ideologické žvásty redaktůrků, kteří se chtějí zavděčit šéfredaktůrkům, a ti současné dočasné moci.

Pětikoaliční vláda rychle ztrácí poslední zbytky neformální autority. Jsou stále častěji předmětem čím dál drsnějších vtipů. Nemohou uplatnit paragrafy o urážce majestátu, stanné právo nebo policejní šikanu. Ale proti nim by měl být uplatněn paragraf o“ porušení povinnosti při správě cizího majetku“. To myslím naprosto vážně. Proč může být trestán ředitel malé firmy za statisícové přehmaty a ne ministr za škody v desítkách miliard? Tato země není jejich, patří lidu. Oni ji jen spravují, jako by byli sebevědomými dobyvateli na cizím území.

Oni se bojí, věřte tomu, i když to na nacvičené grimase suverénů není znát. Ti inteligentní už dnes hledají východisko, aby zachránili vyhlídku na další kariéru. A jsou zoufali z blbců, kteří je obklopují. A média už zřetelně začínají psát alespoň pravdě podobně. Nemohou si dovolit trvalou ztrátu čtenářů, posluchačů a diváků. Je to odvaha plynoucí ze strachu.

Netřeba se bát výhrůžek a dalších politických procesů s podmíněnými tresty. Bojí se i státní zástupci a soudci. Kariéra budovaná za doby nenáviděné vlády nemusí mít dlouhého trvání. Není ani důvod se ohrazovat proti ubohým nálepkám typu „dezinformátor“. Jakou autoritu a vliv na veřejnost mají tito nálepkovači? Jak skončí dnešní cenzoři? Ubylo i provládních anonymů na sítích. Jourová nepotřebuje další kariéru v zemi, proti níž pracuje. Ale co ty tisíce drobných kolaborantů?

Netřeba se bránit nálepkám „extrémista“ a „populista“. „Extremus“ znamená nejvzdálenější od středu či normy. Jestli oni jsou normou, pak je věcí cti být od nich co nejdále. Je-li ideální nornou vláda sloužící lidu své země, pak jsou oni od této normy extrémně daleko. Slovo „populista“ má v Itálii pozitivní konotaci. Je to ten, komu lidé věří, protože přichází s pravdou a dobrými projekty. Tato vláda taková není, ubývá těch, kteří by ještě měli tu drzost ji veřejně chválit.

Tato vláda je jejich poslední.