LIBOR ČÍHAL
Hluboká strukturální krize západního světa, která pomalu nastupovala od konce devadesátých let, dostala prvotní impuls od nové formy amerického imperialismu Clintonovy epochy. Americký hegemon nejdřív ideologicky a v průběhu let i politicky totálně ovládl své spojence a ostatnímu světu vnutil globalistické instituce a universalistickou ideologii liberální pseudosvobody. V jádru této americké hegemonie nad světem je institucionální vykořisťování zbytku světa pojištěné finanční a dolarovou nadvládou a nadnárodními organizacemi, které Západ ovládá stejně jako celoplanetární propagandu. Efektem každé hegemonie, s malými výjimkami v historii, je nutně materiální kořistění, americký kšeftman nejen není výjimkou, ale na tomto poli vyniká. Technická revoluce podstatně pozvedla globální ekonomickou produktivitu, zdálo se, že západní vykořisťování a nadvláda nad světem mohou garantovat vysokou míru blahobytu pro většinu obyvatel západního světa bez skutečné práce, jejíž efekt má nutně hmotnou výrobní podobu. Dělba práce, kdy Západ nabízí služby a jakési know-how a třetí svět je výrobní manufakturou, tato představa o fungování světa je samozřejmě směšná, v situaci, kdy rozvojová dynamika některých zemí třetího světa daleko předčí Západ, tato dělba práce může být udržitelná jen dík vojenské převaze Západu.
Ovšem ještě dřív než se třetí svět zbaví západní hegemonie, se Západ sám rozloží. Bez práce, která má nezbytnou podobu nějaké formy tvrdé nutnosti omezující libostní prostor člověka, nemůže přetrvat žádná civilizace, je jasné, že žádný přírodní nebo společenský systém nemůže žít jen proto, že si to sám přeje, nebo dokonce jenom proto, že trvat je tak příjemné. Pod zorným úhlem tohoto hlavního společenského hybatele neexistoval rozdíl mezi západní a východní socialistickou společností, možná měla práce v socialismu ještě větší prostor, jak svědčí velké stavby a tvůrčí díla té epochy, o něčem takovém nemůže dnešní doba vůbec snít. Posledních dvacet pět let nastoupila pauperizace všeho, ale dík naši účasti na západní hegemonii nad světem, neumíráme hladem, případný duchovní hlad nasytí televizní propaganda.
V malém českém prostoru nejsou důsledky západní krize tak zřejmé nebo jsou pomalé a člověk si zvyká a bere je za přirozený stav věcí. Primo Gonzaga popsal v Scenarieconomici politické, kulturní a geopolické důsledky ekonomické dematerializace v centru západní hegemonie, v USA. Gonzaga začíná známou statistickou mapou Trubeckého z roku 2013, z které se často vychází, a která se za poslední desetiletí nezměnila. Mapa USA s malými ostrovy generujícími 50 % HDP. Snadno se rozpozná pár finančních center na východě, Sillicon Valley a oblasti entertainmentu v Kalifornii a oblast Seattlu, kde sídlí giganti Microsoft, Amazon a Niké. Jsou to ostrovy bohaté, úplně dematerializované ekonomiky, s relativně malými počty extrémně bohaté populace. Jsou to oblasti jiného stylu života: futuristické stavby, všechno v zeleném, inspirativní životní prostředí pro práci i zábavu. Idyla. Sociální a ekonomické klíma, kde všechno je nemateriální.
Pár aspektu tohoto idylického stylu života, který je absolutním “must” pro všechny ostatní a společenskou vizí vnucovanou velkými médii. V této vizi se překonala tradiční rodina, ideálem jsou fluidní sexuální vztahy a otevřená nestabilní rodina. Obětování rodičů pro děti nahradilo hledání nových požitků a seberealizace. Fyzické zdraví transcendovalo do náboženské polohy. Personální zdraví má absolutní prioritu, dokonce skupiny vyznavačů totálního zdraví jsou současně i politickými sektami. Pokud se propojí Trubeckého mapa s mapou Trumpových volebních úspěchů 2020, je vidět, že obě mapy korespondují, obzvlášť v ostrovech zbytků průmyslové produkce. V malých bohatých oblastech má monopol demokratická strana. Země je rozdělena mezi oblasti staré ekonomiky (zemědělství, průmysl, oblasti extrakce surovin) a oblasti nové ekonomiky (software, finance, entertainment.)
Zbytek světa je považován obyvateli bohatých amerických oblastí za producenty CO2. Čína je dnes největší světovou manufakturou, produkuje tolik zboží co USA, Japonsko a Německo dohromady. Pokud se k tomu přidají suroviny, pak Čína a Rusko jsou daleko před USA a Evropa prakticky neexistuje.
Průmyslová výroba USA, Německa a Itálie jde dolů nebo se delokalizuje, jenom pomocí financí udržují USA kontrolu nad výrobou. V střednědobém horizontu Západ nevyhnutně ztratí kompetence, které souvisí s produkcí většiny druhů zboží. Evropa slepě následuje americký model, přitom jde o země tradičních výrobních oborů, které nemají kapacitu vést vrcholné sektory jako software, entertainment a kosmické technologie. Delokalizace, dekarbonizace atd. pomalu úplně zničí evropská výrobní odvětví, aniž se nahradí něčím skutečně inovativním. V krizi se dnes nachází i německý merkantilistický model, který byl stavěn na efektivitě, kompetitivních cenách a exportu do celého světa, dnes je německá obchodní bilance záporná.
Dík planetární roli dolaru jsou USA poslední instancí finančních toků, s obchodní bilancí, která je permanentně pasívní. USA jsou jedinou zemí na světě, která je schopna udržet gigantickou bilanční nerovnováhu, protože ostatní akceptují dolarové platby. Jinými slovy všichni souhlasí, že místo zboží si budou brát americké potištěné papíry. Západ zablokoval ruské reservy a Rusové přinutili ostatní, aby se jejich suroviny platily v rublech, ukazuje se, že existuje reálná možnost zbavit se dolarové nadvlády nad světovým obchodem a financemi. Znamenalo by to pro USA větší katastrofu než jejich případná porážka v ukrajinské válce.
Be the first to comment