Ze všeho jako sláma z bot čouhá neschopnost |

Sdílet článek:

PZ/VIDLÁK

EVROPSKÉ HODNOTY VS. FICO, IZRAEL A ZAPOMENUTÁ UKRAJINA. Ficova strana SMER-SD zvítězila na konci září ve slovenských parlamentních volbách a před několika dny se šéfové SMER-SD, HLAS-SD a SNS dohodli na vytvoření nové koaliční vlády.

Frakce Evropského parlamentu nazvaná Strana evropských socialistů (PES) v reakci na novou vznikající Slovenskou vládu pozastavila členství slovenským stranám SMER- SD Roberta Fica a HLAS-SD Petera Pellegriniho. Předsednictví PES své rozhodnutí odůvodnilo Ficovým „jasným odklonem od hodnot“ evropských socialistů. Fico, který má nakročeno stát se po čtvrté slovenským premiérem, se nenechal zastrašit a pro euro-socialisty má jasnou odpověď.

„Pokud daní za to, že se na Slovensku věnujeme skutečné levicové agendě a vyslovujeme suverénní názory, má být naše vyloučení z mezinárodní strany, tak takovou daň jsme připraveni zaplatit,“ uvedl před časem Fico ve svém prohlášení.

Není to opět ukázka toho, jak se elity z Bruselu snaží permanentně eliminovat a zastrašovat kohokoli s odlišným názorem?

Já bych spíš řekl, že je to ukázka toho, jak málo toto strašení funguje. Budoucí premiér malého pětimilionového státu, který vyhrál volby s “pouhými” třiadvaceti procenty hlasů, klidně odsekne bruselským elitám a má z jejich prohlášení spíš bžundu, než strach.

Pamatujete, jak kdysi v Rakousku vyhrál volby Jorg Haider a vypadalo to, že EU na Rakousko uvalí sankce? Tehdy ještě bruselské elity měly skutečně sílu a byly schopny zastrašovat i eliminovat. Tato doba už dávno skončila. Nejprve se před Bruselí nesklonil Orbán, nesklonili se Poláci, nesklonil se Fico… Všechny sankce už totiž byly vystříleny, všechny hrozby už byly dávno použity, všechna moc a síla shořela ve víru neschopné hodnotové politiky a to tak moc, že se bruselských elit už nebojí ani Slováci.

Odpovídala tomu i poslední tiskovka s naším premiérem. Seděl tam omotaný vlastníma rukama. Zdá se, že panu politologovi začalo docházet, v jaké Bruseli vlastně je.

Jak hodnotíte nově ohlášenou vládní koalici na Slovensku a co od ní očekáváte?

Je to koalice národovecká, protiliberální, protiválečná, upřednostňující slovenské zájmy. Takhle nějak vypadají jejich ideje. Takhle vypadá jejich teorie. Teď přijde praxe. A protože všechno je o lidech, teď se uvidí, koho mají lídři koaličních stran okolo sebe. Teď se ukáže, jak moc to budou umět “manažerovat.” Fico už premiérem byl, Pellegrini také, takže vědí, jak to na jejich úřadě vlády chodí.

A také vědí, že jejich největším nepřítelem jsou zaprodaná média. Proto bych se vůbec nedivil, kdyby jejich práce začala právě tady.

Může být výsledek voleb na Slovensku motivací či inspirací pro české občany i s ohledem na obrovskou míru nespokojenosti se současnou vládou, kterou drtivá většina lidí nazývá vládou národní katastrofy?

Podívejte se, jak jednoduché to bylo – Fico vyhrál volby, ani to nemuselo být nijak drtivé vítězství a prezidentka Čaputová stopla vojenskou pomoc Ukrajině. Ještě nebylo jasné, jestli Fico vůbec tím premiérem bude. Nebylo jasné, jestli vůbec složí koalici. Nikde nevyskočili žádní američtí loutkovodiči, ani temné síly z Brusele. Prostě hotovo. Vzmohli se jen na vyloučení z frakce evropských socialistů… což má asi tak stejnou váhu, jako když mezinárodní federace vystavovatelů koček zakáže účast na mezinárodních akcích ruským kočkám.

Orbán přivítal Fica ve svém táboře. Všimněte si, že Maďaři nijak nepodpořili svoje maďarské strany na Slovensku… Pro Orbána je lepší, mít po boku Fica než nebinární Šimečko…

Prostě… stačí vyhrát volby. Tak jednoduché to je. Stačí dát hlas pronárodním stranám, které si berou vzor z Maďarska (a teď už i ze Slovenska). Stačí nevěřit České televizi, stačí prohlédnout jejich mediální manipulace, stačí pochopit, kdo je náš skutečný nepřítel a Petr Pavel (i se svým Kolářem) bude stejně v háji, jako Čaputová.

Militantní skupina Hamás napadla před týdnem Izrael. Způsob i rozsah útoku zaskočil nejen Izrael a jeho zpravodajské služby, ale doslova šokoval celý svět. Netrvalo dlouho, a modrožluté vlajky nahradily u nás ty bílé s modrou hvězdou. Jaký podle Vás bude mít palestinsko-izraelský konflikt dopad na vnímání válečného konfliktu na Ukrajině?

Podívejte se na naší budovu opery. Tam ty vlajky jasnozřivě vyvěsili správně. Modrobílá s hvězdou je nahoře a modrožlutá je až pod ní. Ano, přesně takto budou uspořádány priority. Vojenské, politické… i mediální. Svým způsobem je mi Zelenského líto. Uvěřil Západu to, co mu před rokem říkali… že jejich podpora je neomezená a trvalá. Přátelství Ukrajiny a USA je nerozdělitelné. Západ bude Ukrajinu podporovat, jak dlouho bude třeba.

Ale už mu neřekli, že stačí, aby se do existenčního ohrožení dostal Izrael, tak bude po žížalkách. Izrael je pro kredibilitu USA asi tak stokrát důležitější než celá Ukrajina. Pokud si Biden bude muset vybrat mezi Ukrajinou a Izraelem, tak je předem jasné, co si vybere.

Na Ukrajině válčí kolektivní Západ pomocí ukrajinské krve proti sto padesáti milionům Rusů. S nevalnými výsledky. Teď to vypadá na konflikt Západu proti skoro dvěma miliardám muslimů. Navíc mají ti muslimové klíče od naší energetické bezpečnosti. Před rokem jsme jim je předali, protože Putin se zdál nespolehlivý, ačkoliv kohoutky nezastavil.

Asi nebude náhoda, že na Ukrajině Rusko okamžitě přešlo do ofenzívy…

Prezident České republiky Petr Pavel se po vypuknutí palestinsko-izraelského konfliktu vyjádřil k tomu, jaké by mělo být řešení. Konkrétní prohlásil, že “cesta k urovnání jakéhokoliv problému nevede přes agresivní ozbrojené akce, ale je třeba ji hledat u jednacího stolu s velkou dávkou dobré vůle.” Proč ten „dvojí metr“? V čem je jiný konflikt na Ukrajině od toho v Izraeli? V případě válečného konfliktu na Ukrajině je přeci podle našich vrcholných politiků naprosto nezbytné bojovat proti Rusku do „posledního Ukrajince“ a jakákoli zmínka o hledání způsobu a možnosti řešit situaci u mírového stolu dělá z lidí okamžitě „mírové štváče“, zatímco v případě palestinsko-izraelského konfliktu se od první chvíle hovoří o nutnosti mírových jednání…

To je jednoduché – na konflikt s Ruskem jsme se dlouhodobě připravovali a i Petr Pavel uvěřil, že bude možné zvítězit, pak si Rusko pěkně rozparcelovat a vydělat na tom neskutečné peníze. Nedej Bože, aby vám tento bezvadný projekt sabotovali nějací míroví štváči. Navíc, Rusové přece nejsou lidé, to jsou jen mongoloidní teroristické hordy, jsou neschopní a zítra jim dojde munice.

V případě konfliktu mezi Izraelci a Palestinci je to poněkud horší. Tam ani Petr Pavel nevěří, že by bylo možné porazit miliardy muslimů. Obzvlášť když se to nepodařilo ani v Iráku ani v Afghanistánu. A tak mluví o míru.

Není jediný. Když se podíváme na události posledních dní v Izraeli, tak vidíme silný americký tlak na Izrael, aby svojí reakci nepřehnal. Západ už není tak silný, aby bojoval na dvou frontách, nemluvě o tom, že Čína je teď v pokušení otevřít na Taiwanu třetí frontu. Proti samotnému Rusku, to si Petr Pavel ještě dovoloval. Proti Rusku a muslimům, to už raději mává bílou vlajkou.

Tenhle prezident své volební období nedokončí…

Může současný palestinsko-izraelský konflikt otevřít oči našim i evropským politikům ve vztahu k nové migrační politice? Přehodnotí své postoje, nebo budou stále prosazovat svou politiku vítačů… politiku „otevřené náruče“?

Zeptejte se Rakušana, jestli ještě pořád platí, že musíme každý rok přijmout třicet tisíc muslimských migrantů v rámci povinné solidarity. Česká televize se ho zatím ještě nezeptala. Jejich reportéři sedí v kancelářích a přemýšlejí, jestli není nejvyšší čas, převléknout kabáty.

Zeptejte se Zdechovského a Šojdrové, jestli se ještě hlásí ke své snaze o import osmnáctiletých syrských sirotků. Tenkrát byl Babiš za hrozného xenofoba, když se proti tomu postavil.

Samozřejmě, že tohle všechno skončilo. Celá Pětikoalice skončila. Až první izraelský tank vjede do Gazy, tak začne jejich preferenční sešup, který nezachrání ani tři korespondenční volby dohromady. Čekají nás zajímavé časy.