78 let poté

LIBOR ČÍHAL

Málokdo by před třiceti čtyřiceti lety očekával, že tak odbytá záležitost jako je poslední světová válka se stane permanentně přítomným politickým tématem, o níž se budou vehementně otírat čeští političtí kašpárci. Dozvěděli jsme se, že vlast nám osvobodily ukrajinské armádní sbory a Rusko nemá právo zneužívat mrtvých. Churavějícího lva nahradila tyč v plotě. S podobnou logikou pracoval v devadesátých letech jeden neetnický Francouz, který přijel do země o níž se domníval, že je vlastí jeho prarodičů šířit osvětu: Bohemia je přece logicky už podle Dictionnaire Robert pravlastí bohemiens (Romů) a ti chudáci jsou ve své původní vlasti tak utlačováni. Velký intelektuál Reich-Ranicki v pamětech píše, a byl jedním z mála, který naštěstí nebyl osvobozen, že ukrajinské sbory pod vedením salzburgského gestapáka osvobozovaly varšavské ghetto, doufejme, že šlo o jiné sbory než zmiňoval Pavel na Vítkově. Před pomníkem padlých ve svatyni smrti by člověk neměl žvanit, nejlepším pochodem padlých je ticho.

Pochopit proč Rusové tak vehementně komemorují výročí vítězství není tak těžké. Jejich biologická existence je možná jen dík porážce hitlerovského Německa, v opačném případě by Rusové neexistovali stejně jako židé. Pokud by nacismus zvítězil, tato dvě etnika by byla spálena, anihilována, ostatní etnika by možná trpěla, ale tento osud by jim nehrozil. V nesčíslných románech největších spisovatelů, když se líčí realita koncentráků, peklem německé brutality procházeli židé a hned za nimi to byli Rusové, nezmiňují se Francouzi, Ukrajinci, Češi atd., kteří samozřejmě též trpěli. Když už židé byli zabiti, stejná hrůza čekala Rusy, v koncentrácích je věznili ve speciálních odděleních mimo ostatní národy, a zažívali něco, kvůli čemu jejich potomci devátého vzpomínají vítězství. Zcela pochopitelné. Málo znalý český prezident, když už se rozhodne mluvit, měl by si předtím něco přečíst, o koncentrácích a reáliích války se dost doví třeba od Leopolda Laholy nebo Kertésze, dobře realitu koncentráku popisuje i řecký spisovatel Kambanellis.

Mnoho Čechů využilo včerejšího volna a navštívilo Kaufland v Marktredwitz, zdá se, že česká národní revoluce nezačne na Václaváku, kde se protestuje víceméně mírumilovně, ale v supermarketech v pohraničních městech. Stačí malá provokativní rozbuška a market mluví česky, u regálu s těstovinami naznačoval mladší český pár, že “toho brýlatého” by měl potkat osud guvernéra Bastilly, a co teprv oleje a masné polotovary, tam přítomné české matky to dovádělo do vrcholně bojové nálady, připomínalo to srpen osmašedesátého.

Od Němců nikdo nebude očekávat, že by dnes nebo včera něco slavili. Novinář Manfred Rouhs v pi-news komentuje vzpomínkové akce. Píše, že pro Rusy je 9. květen pozitivním referenčním bodem jejich historického a politického vědomí. Rouhs se diví, že podobně to chápe i kancléř Scholz, ten prohlásil, že Němci jsou zodpovědní za 60 milionů mrtvých. Jsou Němci zodpovědní za mrtvé při anglo-americkém bombardování Drážďan, Hamburku a dalších měst. Nebyli to spíš Američané a Britové, ptá se Rauhs. Byli Němci zodpovědní za masová znásilňování německých žen rudoarmejci v 1944 a 1945? Ostatně během války i američtí vojáci znásilnili spoustu žen a při obsazování evropských měst bezdůvodně zabili spoustu civilistů. Při obsazování italského, francouzského a německého území kladli němečtí vojáci odpor až do hořkého posledního dechu. Odpor, jehož motivy dnes nechápeme, který se nedá bezpodmínečně přičíst na vrub nacistické ideologii.

Byli Němci zodpovědní za svržení atomové pumy na Hirošimu a Nagasaki? Statisíce civilních obětí americké atomové bomby jsou zahrnuty v těch šedesáti milionech. Mainstreamová propaganda a politika zneužívají tehdejší padlé a zavražděné, píše Rouhs, např. vedoucího buchenwaldského památníku Christiana Wagnera nenapadne nic jiného než zakázat zástupci AfD připojit se k tryzně za mrtvé. Spousta národů trpěla válkou, ale mezi těmito národy byl i německý národ. Rouhs píše, že všechny oběti vyžadují náš respekt a pokoru.

(5 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...