Joe Kennedy byl trenérem amerického fotbalu na střední škole v Bremertonu ve státě Washington. Škola jej propustila za to, že se několik let po každém zápase pomodlil na veřejnosti – na hřišti.
Trenér se pustil do právní bitvy také proto, aby dal svým studentům příklad, že postavit se a bojovat za to, co je správné, je potřeba až do konce. „Dokud budu dýchat, budu bojovat. To od nich očekávám,“ řekl Kennedy v pořadu Crossroads televize EpochTV.
Kennedy se stal školním trenérem v roce 2006 poté, co po 20 letech služby odešel od námořní pěchoty.
Být mariňákem pro Kennedyho znamenalo, že je součástí něčeho většího, než je on sám. „Byl jsem v podstatě strážcem ústavy a zajišťoval jsem, že všichni v Americe … jsou chráněni stejně ve všech oblastech.“
„Jako mariňáci neradi prohráváme, bojujeme až do konce,“ dodal. Jeho odhodlání navíc umocňuje jeho víra: „Nikdy jsem se k Bohu neobrátil zády a nikdy se k němu neobrátím.“
Soudní maraton dovedl Kennedyho až k poslední štaci – jeho případ bude projednávat Nejvyšší soud.
Modlitba po každém zápase
Když měl Kennedy nastoupit na školu, snažil se najít inspiraci, jak se má trénování ujmout, a narazil na film „Vzepřít se obrům“. Film vypráví příběh křesťanského středoškolského trenéra, který pomocí své nezlomné víry bojuje s „obry strachu a neúspěchu“.
„Prostě si kleknu a děkuji Bohu za příležitost být tam venku a za to, co ti mladí muži právě zvládli. A to se dělo roky, než někdo řekl proti jediné slovo.“
Modlitba mu trvala asi 22 až 27 vteřin, řekl Kennedy. Později se k němu přidávali i někteří studenti a v posledním roce na jeho trenérském postu (2015) se připojily i týmy soupeřů.
Těžká volba
Problémy začaly poté, co se jeden pedagog z jiného školního obvodu zúčastnil fotbalového zápasu, v němž hrál Kennedyho tým. Později školní obvod Kennedymu řekl, aby si vybral mezi svou vírou a prací, řekl trenér.
„Je to tak těžké, když si musíte vybrat mezi těmi dvěma možnostmi, tím, co vás baví, mezi vášní a tím, co v životě naprosto milujete – být s těmi kluky tam venku,“ řekl trenér.
Vyhovět požadavkům školního obvodu by ale pro něj znamenalo „otočit se zády k Bohu“.
Škola „po zbytek sezóny ještě více měnila své požadavky“, řekl právník Jeremy Dys z First Liberty Institute, právní organizace zabývající se náboženskou svobodou, která Kennedyho zastupuje.
Nejprve škola požádala trenéra, aby se přestal modlit spolu s ostatními hráči, a on s tím souhlasil, řekl Dys v Crossroads. Modlil se jen on sám.
Při jednom zápase, kdy se Kennedy sám modlil, ho škola vyloučila a poté mu do složky vložila poznámku „Nepřijímat znovu do zaměstnání“. „Takže byl vyhozen z pozice trenéra jen proto, že si po zápase klekl v tiché modlitbě,“ což škola označila za „činnost demonstrující náboženství“, vysvětlil advokát.
„První dodatek [Ústavy USA] jasně říká, že Kongres nesmí vydávat žádné zákony týkající se svobodného praktikování náboženství, a také chrání svobodu projevu,“ uvedl Dys a dodal, že školní obvod však řekl, že „tento projev můžete provozovat, ale tento projev ne“.
„Zákony a ústava chrání práva amerických občanů, aby měli možnost mluvit o své víře, a dokonce být lidmi víry, i když jsou v zaměstnání. A tak když je to lidem, jako je trenér Kennedy, odepřeno, ztrácíme velmi významnou část naší svobody,“ vysvětlil Dys.
Kennedy uvedl, že hráči jeho týmu chtěli, aby pokračoval v trénování, a ptali se ho, proč se nepodřídil požadavkům školy. Trenér přiznal, že i on procházel vnitřním bojem o to, zda tlaku ustoupit.
Nechtěl přijít o svůj fotbalový tým, kterému zasvětil podstatnou část svého života. „Byl to zápas, který mě zasáhl ze všech stran,“ řekl Kennedy
Nechtěl dát svému týmu najevo, že boj vzdává, když se situace stala nepříjemnou, a tak se rozhodl bojovat až do samého konce, vysvětlil Kennedy. Chtěl jít svému fotbalovému týmu příkladem. „Nedokážu si představit silnější příklad pro tyto mladé muže, aby se dokázali postavit a bojovat za to, co je správné.“
(6 votes, average: 4,33 out of 5)
Loading... 
Buďte první kdo přidá komentář