A invalidovi odtáhneme auto taky

Pravděpodobně přijdete na ty stejné tři věci, na které jsem přišel já.

Za prvé, policisté a zejména strážníci totálně pohrdají zákony této země, ještě více než běžný zločinec, protože ví, že „se to nějak udělá“ a „ti nahoře“ je ve jménu sboru podrží. Za druhé, jsou systematicky vedeni k tomu, že běžný občan je jejich nepřítel. Za třetí, mají velmi širokou škálu různých oprávnění vykonatelných na místě a ještě širší škálu oprávnění si je vynutit, a to všechno používají v maximální míře nebo ještě přes ni.

Sem tam natrefím na romantika, který popisuje, co by všechno udělal, co by jim řekl a tak dále. To je všechno zbytečné. Jediné co na ně funguje, je nemluvit, nedopřát jim záminku ta jejich enormní oprávnění uplatnit, demotivovat je arogancí a nic neřešit na místě. Protože na místě mají všechny trumfy v rukou oni.

A tak si minulou sobotu kráčím na poštu. Minulou sobotu se v Budějovicích konala jedna z nejvýznamnějších kolektivních onanií, jakou lze v tomto městě spatřit, totiž nějaký maraton. Někteří jedinci mají potřebu si zaběhat a dospěli k názoru, že nejlepší to je provádět po silnicích. Je to každý rok jako přes kopírák, každý rok to vyhraje nějaký jihočech z Keni, stejně jako loni, předloni a tak furt, jako loni, vyhrál Umumbu Mbebe, to je ale překvapení, tak zase za rok.

V podstatě je to jiný název pro dopravní paralýzu na půl dne. Mněská policie České Budějovice ve spolupráci s městskými orgány vytvoří při této příležitosti matrix různých nesrozumitelných rozporných zákazů, příkazů a omezení, které místy doplňují, místy nahrazují ta nesrozumitelná rozporná nelogická omezení, co tam byla už předtím, aby dala nám občanům města nejevo, že tohle město je nám ukradený. Samozřejmě je to taky skvělá příležitost vybírat pokuty a odtahovat auta a jejich vydání následně podmiňovat zaplacením poplatků. Kdyby to dělal soukromník, hovořilo by se o mafii a výběru výpalného, když to dělá město, je to pro všechny OK.

A jak si tak kráčím, vidím před sebou zvláštní výjev. Dva pracovníci městské policie a nějaká úřednice jeví zájem o auto s označením invalidy, které stojí na Senovážném náměstí na vyhrazeném parkovišti před bývalým Domem služeb. Zaujalo mě to, protože vozidlo stálo ve smyslu místní úpravy provozu na komunikaci legálně. Kolem jsem prošel právě v okamžiku, kdy úřednice vykřikovala do telefonu, že „nějaká kráva invalidní nám tu parkuje“.

Byl jsem udiven a znechucen takovou měrou despektu k občanovi, který ze svých daní financuje opulentní životní styl těchto úřednických pijavic. Výpověď mladé paní úřednice také naznačovala, že existují nějací „my“, kterým město patří. Já myslel, že město patří občanům a úředníci ho pro nás jen spravují s veškerou myslitelnou úctou a pokorou.

Zastavil jsem a vyhodnotil jsem situaci z hmotněprávního hlediska. Ukázalo se, že vozidlo VW Polo sice parkuje na místě vyhrazeném pro invalidy, ale současně je instalována přechodná úprava silničního provozu pomocí dočasných dopravních značek „zákaz zastavení“. Jak známo, přechodná úprava provozu na PK nahrazuje tu místní i obecnou, a to v celém rozsahu. Tzn. je-li přechodným dopravními značkami stanovena přechodná úprava silničního provozu, zanikají také místa pro invalidy, modré zóny a další tyhle věci, a platí to, co je na přechodných značkách. Tohle je dobré vědět.

Úřednice byla nervózní a agresivní. Město se rozhodlo pořádat podnik pro běhny, silnice musejí být vyčištěny od toho automobilního odpadu a invalida si klidně parkuje.

Z komunikace těch individuí jsem vyrozuměl, že se pokoušeli držitelku průkazu kontaktovat telefonicky, přičemž jsem si kladl otázku, kde vzali její telefonní číslo. Nicméně se jim to nepovedlo a ta nebrala telefon.

„Já ho nechám vodtáhnout!“, zaječela úřednice na oba strážníky. Ti byli až dotud víceméně pasivní a byli tam jen proto, aby zajistili řádění té úřednické fuchtle zdání legality. Podívali se po době. Zjevně vnímali tuto informaci jako určitou formu rozkazu. Koho chleba jíš, toho odtahovku volej.

Byly to už starší kousky, chyběl jim fanatismus a právní nevědomí mladší generace obecních poskoků, kteří se do šikanování občanů vrhají s nenávistným nadšením nováčka SS zapalujících židovskou zastavárnu. Odtah auta invalidy byl asi i na ně silný kafe. Starší obecní poskokyně usoudila, že nebude nic říkat a začala přešlapovat na místě, jako by měla na botách žvýkačku. O něco mladší poskok uskutečnil mozkové myšlení.

„No jsou tu přenosný značky, takže se ty trvalý ruší“, judikoval na závěr.

Nicméně nebylo mi jasné, jak to chtějí provést. Sice se nějak dobrali k tomu, že vozidlo parkuje nelegálně, ale pořád nebyl právní důvod k odtahu auta. Takové auto je možné odtáhnout jen tehdy, když tvoří překážku silničního provozu, a to tady nebylo naplněno, protože objektivně vzato překážkou nebylo. Zvláštní užívání pozemní komunikace běžci nelze pokládat za silniční provoz, protože neprobíhá v režimu zákona č. 361/2000 Sb., a tím pádem se nelze dovolávat definice obsažené v § 2 pís. ee) téhož zákona, a i kdyby, tak vozidlo invalidy běžcům nijak nemohlo překážet ani je ohrožovat. Vypadalo však nepěkně, nezapadalo do scénáře a nelíbilo se arogantní úřednici, což ale zase není dostatečným důvodem k odtahu. Bylo jedenáct a závod běhen začínal v sedm večer, takže k naplnění zákonné definice překážky v silničním provozu bylo skutečně na míle daleko. Pokud by natrefili na obezřetného řidiče a ne nějakou vovci, rozmetal by v následném řízení celý tento crew na prvočástice a ještě by je stáhnul o prachy za nezákonný úkon veřejné moci. Musím říci, že jsem si v hloubi duše něco takového velmi přál a byl jsem k tomu připraven napomoci svým svědectvím.

Také se opakovaně soudně řešilo, že ilegální může být odtah i za situace, kdy auto invalidy překážkou je, s tím výsledkem, že se to musí zkoumat v každém případě zvlášť a za aplikace principu proporcionality. Jenže právě při takových situacích je vidět, jak daleko má realita v terénu od právních teorií vykonstruovaných v klidu soudní síně.

„Já jí zkusím ještě zavolat“, začal hrát o čas strážník a jal se někam telefonovat. Dělal to velmi pomalu. Bylo čím dál více poznat, že některé věcí jsou nestravitelné i pro strážníky, kteří bývají velmi často zcela bezskrupulózní.

Úřednice pochopila, že si bude muset nějak pomoci, jinak nesplní plán ve vymítání vozidel z trasy běhu a začala shánět odtahovku sama. Myslel jsem, že odtah může nařídit pouze strážník nebo policista, nikoli nějaká pomocnice stráže veřejných opic. Chvíli s někým telefonovala, ale nerozuměl jsem tomu jejímu mrckování. Slyšel jsem jen „to je pěkný“. Přemýšlel jsem, co se asi musí stát, aby to takový public servant vnímal jako pěkné. Nejspíš se někde podařil nějaký mimořádně pěkný odtah.

„Tak teď prej nemůžou. Vodtahujou někde jinde!“, vyštěkla na strážníky. Znělo to v podtextu jako „vidíte, nakonec jsem to musela zjistit sama“.

Jak se jim asi pracuje pod takovým velením.

Říkal jsem si, co asi budu dělat, až to vozidlo skutečně začnou odtahovat. Nakonec jsem dospěl k závěru, že udělám to, co má dělat každý uvědomělý občan. Nemyslím tím práskat dezinformační weby nezávislým neziskovkám řízeným z ministerstva vnitra. Totiž zavolat Polici ČR a oznámit, že dochází k nezákonnému jednání.

Nakonec tohoto opatření zapotřebí nebylo. Kde se vzala, tu se vzala majitelka vozidla. Poučila obecní poskoky, že za účelem vyřízení nezbytných záležitostí může jako držitelka průkazu ZTP parkovat i v zákazu. Na výtku, že nezvedala telefon odpověděla, že jí každou chvíli telefonem někdo obtěžuje a na takové hovory nemá čas. Úřednice jakmile zjistila, že paní asi ví, tak se stáhla do pozadí a oba městapáky v tom nechala.

Pořád se různě řeší, že policie má podstav, že je potřeba víc strážníků, víc policistů, vyšší náborové příspěvky z našich daní, padesát tisíc, sto tisíc, třista tisíc! Je tu však něco, co musíte zvážit. Jidášových třicet stříbrných před zdaněním. Za tyto peníze budete dělat užitečnou smysluplnou práci. Odtahovat invalidům auta pod vedením bezcharakterních arogantních úředníků. To je skutečně dream job.