Jak mileniálové ničí levici I. |

Sdílet článek:

Guttmacherův institut je hlavní výzkumná organizace hnutí za práva na potrat. Má rozpočet třicet milionů dolarů, pobočky po celých USA a černošskou ředitelku. Těžko si lze představit více progresivistickou organizaci. Její příběh je ale zároveň modelovým příkladem toho, jak jsou díky hysterickým záchvatům woke mileniálů ohroženy dokonce i ty nejvíc progresivistické instituce. Popisuje to Ryan Grym v článku na webu The Intercept.

Všichni uznali, že Zoom nebyla ideální platforma pro upřímný rozhovor o systémovém rasismu a policejní brutalitě. Ale schůzka byla naléhavá a po o něco více než dvou měsících od vypuknutí Covidu-19 musela stačit. Během prvního týdne června 2020 se po celé zemi sešly týmy zaměstnanců a jejich manažerů, aby se podělily o to, jak reagují na vraždu George Floyda policií v Minneapolisu, a aby se rozhodly čím – pokud vůbec něčím – může jejich vlastní firma nebo nezisková organizace přispět k rychle se formujícímu boji s rasovou nespravedlností.

Chceme chodit pozdě do práce!

Jedno z takových setkání uspořádala 2. června washingtonská pobočka Guttmacherova institutu. Heather Boonstraová, viceprezidentka pro veřejnou politiku, začala otázkou, jak lidé „prosazují rovnost“. Víme to, protože o detaily ze schůzky se později podělili pracovníci institutu s redakcí časopisu Prism, který se zaměřuje na prosazování sociální spravedlnosti.

Boonstraová hovořila o roli, kterou ve společnosti hraje systémový rasismus, a o způsobech, jakými mu může Guttmacherův institut čelit. Návrhy zaměstnanců se však obracely dovnitř institutu, uvedl Prism. Zaznívaly návrhy jako „posunutí lhůt a zavedení pro-aktivních pravidel pro opuštění pracoviště bez dovolení“. Zaměstnanci navrhli další školení o rasové rovnosti s tím, že předchozí školitel uvedl, že v posledním kole nebylo dost času „na to, aby se vše probralo“. Vzhledem k tomu, že v oddělení ve Washingtonu nepracuje žádný černošský zaměstnanec, bylo navrženo, aby institut udělal něco hmatatelného pro černošské zaměstnance v jiných odděleních“.

Za reakcemi Boonstry a zaměstnanců na smrt Floyda stálo zásadně odlišné chápání okamžiku. Pro Boonstrovou a další příslušníky její generace se měli nyní soustředit na práci neziskové organizace: Co může instituce s ročním rozpočtem téměř 30 milionů dolarů právě teď udělat pro to, aby se svět stal lepším místem? Jenže pro její zaměstnance stála otázka jinak: Co by se mělo udělat pro to, aby se Guttmacherův institut stal lepším místem? Příliš často se podle nich stávalo, že manažeři zneužívali morální závazek, který zaměstnanci vůči svému poslání cítili, a nechávali tak bez povšimnutí zneužívání zaměstnanců na pracovišti.

V očích vedoucích ale zaměstnanci prostě ignorovali poslání a soustředili se jen na sebe, přičemž využívali okamžiku veřejného probuzení k propašování standardních stížností, které maskovali jazykem sociální spravedlnosti. Často, jako tomu bylo v případě Guttmacheru, nahrávali právě té dynamice, proti níž bojovali, a své stížnosti směřovali na barevné vedoucí. Guttmacher v té době vedla – a dodnes vede – afroamerická žena, Dr. Herminia Palacio. „Nejhorlivější v mé organizaci, pokud jde o rasu, jsou běloši,“ řekl jeden černošský výkonný ředitel jiné organizace, který požádal o zachování anonymity, aby nevyprovokoval reakci svých zaměstnanců.

Jsou jen líní…

Boonstraová na rozdíl od mnoha tehdejších manažerů nezastírala, co si myslí o reakci zaměstnanců na smrt George Floyda. „Jsem tu proto, abych mluvila o Georgi Floydovi a dalších Afroameričanech, kteří byli společností biti,“ řekla svým zaměstnancům, nikoli o „problémech na pracovišti“. Boonstraová jim řekla, že je „zklamaná“ a že se chovají „sebestředně“. Zaměstnanci byli touto výměnou názorů natolik zděšeni, že ji předali redakce časopisu Prism.

Oddělení lidských zdrojů a představenstvo institutu po konzultaci s externím právníkem prošetřilo stížností, které ze schůzky vyplynuly, včetně obvinění, že někteří zaměstnanci byli povyšováni a následně degradováni na základě rasy. Výsledná zpráva mnoho zaměstnanců neuspokojila.

„Zjistili jsme, že existuje skupina lidí se silnými názory na konkrétního nadřízeného, nové vedení a změnu strategických priorit,“ uvádí se v prohlášení Guttmacheru. „Tito zaměstnanci mají svůj názor. Stížnosti byly řádně prošetřeny a nikde nebylo zjištěno zneužívání nebo diskriminace. Spíše jsme viděli nedůvěru, nesouhlas a nespokojenost s rozhodnutími vedení.“

Reportérka časopisu Prism oslovila liberály všeobecně uznávanou členku správní rady Guttmacheru Pamelu Merrittovou, černošku a přední aktivistku za právo na potrat. Nabídla nejdelikátnější možné vyvrácení stížností zaměstnanců: „V tomto hnutí se pohybuji dostatečně dlouho na to, abych respektovala, jak se lidé rozhodnou popsat svou osobní zkušenost. Tuto zkušenost chápu, i když s ní nutně nesouhlasím.“ řekla Merrittová. „Zdá se, že dochází k záměně mezi tím, že institu nedošel k závěru, který lidé chtěli slyšet, a tím, že by se neprovedlo řádné prošetření obvinění, což prostě není pravda.“

Bílá nadřazenost v podpatcích

Šest měsíců od té doby se napětí jen stupňovalo. Další a další interní spory se přelévaly na veřejnost a byly zesilovány dobře financovanou anonymní operací nazvanou ReproJobs, která na Twitteru a Instagramu bušila do vedení organizace. „Pokud vaše organizace pro reprodukční spravedlnost není černošská a hnědá, je to bílá nadřazenost v podpatcích, která pouze zahrnuje nějaké černé ženy,“ zněl typický vzkaz na instagramu. Zuřící bitvu kupodivu nijak nezmírnila ani zpráva z května 2022, že klíčový rozsudek Roe v. Wade, (který donutil všechny státy unive povolit potraty) bude téměř jistě zrušen.

To, že institut strávil nástup Bidenovy administrativy paralyzován, z něj činí typický příklad. I další organizace bojující za práva na potrat – Planned Parenthood, NARAL Pro-Choice America a další… se p ocitly v přetahované mezi soupeřícími frakcemi, která se nejčastěji rozpadala na linii zaměstnanci versus vedení. Platí to i o celém prostoru progresivní advokacie, který víceméně přestal fungovat. Sierra Club, Demos, American Civil Liberties Union, Color of Change, Movement for Black Lives, Human Rights Campaign, Time’s Up, Sunrise Movement a mnoho dalších organizací zažilo v posledních několika letech těžké vnitřní boje.

Ve skutečnosti je těžké najít progresivní organizaci se sídlem ve Washingtonu, která by se nepotýkala s otřesy nebo se jimi právě nepotýká. Dostalo se dokonce i na Národní Audubonovu společnost, největší organizaci na ochranu ptactva v USA. V srpnu 2021 o tom informoval server Politico:

Po zpackané schůzi o rozmanitosti, velmi kritickém průzkumu mezi zaměstnanci a rezignaci dvou vrcholných představitelů pro rozmanitost a začlenění čelí Národní Audubonova společnost, která má 600 000 členů, obviněním, že pěstuje kulturu msty, strachu a nepřátelství vůči ženám a lidem jiné barvy pleti, jak vyplývá z rozhovorů s 13 současnými a bývalými zaměstnanci.

Slon v místnosti

Jak se říká, Twitter sice není skutečný život, ale ve světě práce na dálku jím aplikace Slack do značné míry je. A Twitter, Slack, Zoom a kancelářské prostory se podle rozhovorů s více než desítkou současných i bývalých výkonných ředitelů liberálních organizací nyní mísí způsobem, který už progresivní hnutí, jež chce, aby organizace mohly fungovat, nemůže ignorovat. Výkonní ředitelé hovořili převážně pod podmínkou anonymity, protože se obávali, že si rozhněvají zaměstnance nebo dárce.

„Abych byl upřímný, je to největší problém levice za posledních šest let,“ uzavřel jeden z nich. „Je to vážně velké. A je to jako zneužívání v rodině – je to slon v místnosti, o kterém nikdo nechce mluvit. A je třeba být super citlivý…“