Americká stáž exposlance Farského zřejmě začíná přinášet první plody

O kauze prvního místopředsedy hnutí STAN Jana Farského v souvislosti s jeho zahraniční stáží již zřejmě v médiích slyšeli či četli všichni. V dnešním blogu proto nebudu znovu rozebírat jeho charakterní vzdání se poslaneckého mandátu (které nepochybně bylo projevem nové politické kultury) poté, co se jeho úmysl odjet na půlroční zahraniční stáž stal terčem kritiky z mnoha stran. Spíše se zamyslím nad tím, nakolik užitečný jeho půlroční pobyt na univerzitě v USA, o kterém před loňskými sněmovními volbami zapomněl své voliče informovat, vlastně bude.

Jan Farský zhruba v polovině ledna oznámil, že půlroční stáž (původně měla být osmiměsíční) na prestižní Oregonské univerzitě získal díky tomu, že u Fulbrightovy komise uspěl s projektem, který se zabývá možností transformace 250 let amerického federalismu do plánu pro příští čtvrtstoletí Evropské unie (viz odkaz zde). Přičemž dodal, že toto studium pomůže nejenom jeho profesní dráze, ale i celé České republice. Přiznám se, že tehdy mi nebylo příliš jasné, jak konkrétně pan Farský coby poslanec českého parlamentu či čelní politik hnutí Starostové a nezávislí zrovna takové téma ve svém profesním životě využije. Nicméně Jan Farský mě ještě před skončením své stáže přesvědčil, že jsem se tehdy mýlil…

V tomto týdnu jsem si totiž přečetl jeho blog, publikovaný na Aktuálně.cz, s názvem Evropa jako úkol aneb Havel, nebo Orbán? V jeho úvodu pan Farský píše o tom, že Evropská unie odešla ze všech krizí v posledních období, ať už šlo o problémy eurozóny, uprchlickou krizi, Covid či agresi Ruska na Ukrajině, jako silnější, provázanější a více spolupracující. Příliš se mu však nelíbí stále platící princip jednomyslnosti při hlasování v některých evropských orgánech (tedy že s předloženými návrhy musí souhlasit všechny členské státy EU a kterýkoliv stát tak může jeho přijetí svým vetem zablokovat).

Panu dnes už bývalému poslanci, který je však stále prvním místopředsedou hnutí STAN, se proto ani nelíbí, že Česká republika patří mezi 16 zemí, které se proti možné debatě o změnách v procesu rozhodování na půdě evropských orgánů dopředu vymezily. Přičemž takový postoj České republiky nekoresponduje například s odkazem jejího prvního porevolučního prezidenta Václava Havla, který byl podle Jana Farského federalistou a ohledně Evropy doporučoval stále hlubší parlamentarizaci a federalizaci. V závěru svého blogu pan Farský dokonce píše: „Pokud jsme se přihlásili k odkazu Václava Havla, neměli bychom se schovávat jen za jeho jméno, ale přijmout i jeho myšlenky. A pracovat na Evropě silnější, více spolupracující, méně zranitelné vydíráním jednotlivců.“

Jak tedy vidno, dle prvního dojmu neužitečné téma transformace amerického federalismu do plánů Evropské unie v blízké budoucnosti bylo pro stážistu Farského naopak velmi inspirující a své progresivní názory zcela jistě využije v zájmu ještě lepší funkčnosti Evropské unie, a tím i České republiky jakožto jednoho z jejích členských států. Je sice škoda, že kvůli této užitečné stáži nakonec musel složit poslanecký mandát, ale jak se říká, není všem dnům konec. Hned za dva roky totiž budou volby do Evropského parlamentu a tam by voliči případně mohli erudovanost Jana Farského v otázkách federalizace EU co největším počtem hlasů ocenit!