Jak se vydělávají prachy? |

Sdílet článek:

Velmi obtížně prací, zajímavější v ČR je to z dotačního nebo korupčního napojení na režimní struktury a politické partaje dnešní vládní koalice, nejlepší jsou minipartaje s málo voliči a mnoha ministry, jako topka nebo starostové. Zárukou dobrých peněz je i příslušnost k širšímu klanu ČT, tento byznys odolává politickým změnám a sype pořád. V poslední době má i skromný asketa pocit, že peněz je všude plno, ale právě jemu se nedostávají. Inflace bobtná a stejně expanzívně bobtná režimní propaganda, nabádání k totální askezi v letošní zimě je program ordinovaným souručenstvím Adamová-Fiala. Lid by měl volit jiný program, ani jeden hlas v podzimních volbách pro vládnoucí partaje. V dnešním podivném kapitalismu peníze neplodí výroba, jak by se mohl někdo mylně domnívat.

V předchozím režimu existovala nepřekonatelná bariéra mezi investičními prostředky a mzdovými prostředky, kdo ji překročil, dopustil se trestného činu závažné hospodářské kriminality, obvykle to byl vyšší státní funkcionář, průměrný občan stál mimo tuto hru. Dnes naopak, stát např. investuje obrovské prostředky do stavby silnic, a většina těchto prostředků padne do černé díry finančních požitků účastníků této hry, obsluha stavebních mechanismů a fachčící Romové jsou vyloučeni. Ministerstva dnes nedokáží organizovat úklid vlastních WC a kanclů, musí být výběrovou soutěží osloven prostředník, který to zařídí, oslovení prostředníci jsou bez výjimky napojeni na partajní centrály. Korupce státu, kterou se aktérům hry distribuují veřejné prostředky, které by měly jít do investic, akcelerovala do takového stupně, že se netýká jenom vyšších státních struktur, ale pohltila vše, zdravotní systém, školství, místní samosprávu, až do malé, ale stejně vadné korupce např. v rovině bytových sdružení. Bývalá epocha vycházela z teze, že mimo odměnu za vykonanou práci jsou finance navíc kriminalizovatelné, tato představa vyvolá i po letech mrazivé chvění ve vládnoucím klanu a zvedne počet hodin o výhodách demokracie na základních školách.

Postúvěrový kapitalismus dnešní doby se vyznačuje neadekvátně nafouklým finančním sektorem, legálně existuje sektor spekulantů rozhazující veřejné bohatství. Dnešní stát se podílí na generování finančních bublin, liberální agenda idealizuje volný trh, stát je povinen šetřit na úkor občana, aby se zachránila kasta bohatých. Dnešní ekonomická krize Západu je důsledek podvodů velkých finančníků a zkorumpovaných úředníků. Jak se ukazuje v Německu, manažeři výroby vystupují proti sankcím, je jim jasné, co potřebuje výroba, bez které společnost zkolabuje, politici, finančníci a zbrojní průmysl volí sankce. Tvrdí se, že kapitalismus je dobrý, stačí odstranit excesy, chybují jen lidé, které je nutné identifikovat a potrestat. Koho potrestat v Česku? Celý systém je po třiceti letech na konci možností, vládu tohoto typu predikoval Spengler, psal, že po ní následuje diktatura, která se už velmi silně též rýsuje. Společnost už nedokáže racionálním způsobem vést diskuzi o sebemenším problému, zbytky demokracie se pomalu odpařují. Nelze dál kráčet touto cestou a je nutné hledat jiné geopolitické orientace než jsou západní.

Dánský politolog Ole Bjerg v Marginem Press. Někteří přičítají krizi lidským chybám, došlo k odklonu od normy, který je možné zvrátit. Ekonomický systém je mimo normu, ale v Čechách ještě víc politický systém, který jediný by mohl vést k nápravě. Systém, který vybral Adamovou, starosty, piráty už nelze vylepšit. Bjerg píše, že nesmíme zaměňovat industriální romantismus 18. století s dnešním kapitalismem finančních bublin. V roce 1980 hodnota finančních derivátů činila 100 milionů dolarů, v roce 2012 něco mezi 600 biliony a 1,2 triliony, růst planetárního HDP zdaleka neodpovídal nárůstu peněz. Jak je možné, že se každý rok objevují stále nové peníze, které nikdo nedokáže ocenit a nikdo neví kam se propadnou. Proč má stát zachraňovat sektor bohatých? Jak je možné, že tento absurdní systém pořád funguje? Bjerg chápe finanční trh a peníze jako ideologii, která má velmi problematickou vazbu na realitu. Protože se předpokládá, že veškerá ekonomická informace je trhem, cenová kolísání se chápou jako projevy náhodného charakteru, na které je možné aplikovat stejné matematické modely jako na náhodné přírodní procesy. Finanční sektor se tímto způsobem separuje od reálné ekonomiky a koncentruje se na odhady čistě abstraktních, matematických rizik. Negativní zkušenost vede k ještě složitějším metodám a modelům rizikové kompenzace. Má platit – čím víc indikátorů, finančních instrumentů atd., tím méně rizika. Deriváty, původně chápané jako pojistka cenových výkyvů, se staly gigantickým trhem s velkým vlivem na původní aktiva. Dnes se růst cen derivátů chápe jako signál v jakém stavu se firma nachází.

Státní peníze klade Bjerg do souvislostí se snahou o výběr daní a kontrolou obchodu. Stát má důležitou roli v případě úvěrových financí, poskytuje vnější garanci, že uzná dluhy nejen v rovině dlužník věřitel, ale dluhy lze prodat třetí osobě. Zde platí jemný bod, ne všechny dluhy jsou stejné, slib chudáka, že zaplatí 50 000, se nerovná stejnému slibu podnikatele. Oblíbená fikce banky, že je místem prostého setkání těch, kteří si chtějí vyměnit dluhy, není správná. Stát je ale garantem této fikce. Je otevřeným tajemstvím, že banka vydá víc půjček než má rezerv. Iluzi úvěrové jistoty garantuje stát. Koncem 20. století komerční banky dostaly svobodu vytvářet peníze, začaly fúzovat s investičními bankami a spekulativními fondy. Absurdní situace, jeden účastník může tvořit peníze a současně s nimi neomezeně spekulovat, Bjerg to nazývá kasino kapitalismem. Finanční konglomeráty a jejich spekulace mohou převážit celé státy, v 1992 Sorosovy spekulace vedly k devalvaci britské libry. Financializace již ovlivnila i veřejný dluh a ceny skutečných podniků, státy jsou dnes už z pragmatických důvodů nuceny chránit stávající systém. Paradigma klasického kapitalismu zaměstnavatel versus dělník bylo nahrazeno schematem věřitel-dlužník. Odpovídá to obratu kapitalismu od výroby k přerozdělování. Bjerg se domnívá, že dlužníci v boji proti stáru a finančnímu kapitálu musí vrátit lidu kontrolu nad tvorbou peněz. Absurdně dnešní kapitalistická hra se dá zlomit tím, že se bankám a státu vezme role, kterou plní: vytváření peněz a organizovat společenské hodnoty.