Údajně dnes žijeme v demokracii, kdysi se termín vylepšoval atributem socialistický, dnes stejně mizerný podvod v atributu liberální. Politický kýč typu Fiala-Černochová-Rakušan atd., nesvědčí o žádné liberální velkorysosti občana státu ve smyslu liberálního nadhledu členů gentlemanského klubu v Londýně před stopadesáti lety. Pravdivý atribut pro současnou českou demokracii se těžko hledá, může to být třeba budhistická demokracie, podle tohoto učení život na tomto světě je utrpením, obzvlášť trýznivé při pohledu např. na Adamovou a Lipavce. Někdy čtenářská poznámka vystihne podstatu problému adekvátněji než dlouhé úvahy placených hledačů pravdy, jeden francouzský čtenář v komentu k článku ve Figaru: “V našich natovských demokraciích politický diskurs nemá racionální rozměr, žádná adekvátní reálná konstrukce, jde jen o komunikační perverzi. Svoboda a demokracie nejsou v natovském světě než slova úplně vyprázdněného obsahu.” Dobrý postřeh! Sen o natovském světě, který jsme snili v socialistické epoše, byl projevem velké národní stagnace, třicet čtyřicet let nemusel národ pracovat na vizích politické a ekonomické evoluce, na odkrývání adekvátních vývojových možností, opíjeli jsme se perverzním snem, který byl skrz naskrz prolhaný a falešný. Např. odmítnutí Marshallova plánu vysvětlovaly učebnice dějepisu pro osmé třídy nezištnou velkorysostí SSSR, komunističtí propagandisté se mohli držet pravdy a všichni by jí na rozdíl od propagandy věřili. Američané darovali Evropě finance Marshallova plánu, aby financovali vývoz amerického obilí a masa do Evropy, úplně tím zničili ekonomiku několika prosperujících latinskoamerických zemí jako Argentina a Kolumbie. Kolumbie musela konvertovat na koku, aby se vůbec dalo žít. Minulý týden měl na Valném shromáždění OSN projev nový kolumbijský prezident Gustavo Petro, velmi přesvědčivě odhalil zločinnou roli USA ve světové politice a jejich podílu na destrukci planety. Kolumbijský prezident není jediný, ovšem český národ bude dál pokračovat v letargii natovského snění.
Přicházím z jedné z nejkrásnějších zemí na planetě, u nás exploduje život, tisíce biologických druhů všech barev, v moři, na nebi, na zemi. Přicházím ze země žlutých motýlů a kouzel. Hory a údolí mají odstíny všech barev, tečou tam hojné vody, ale taky potoky krve. Krása země je nasáklá krví. Jak mohou vedle sebe koexistovat krása a násilí? Kdo je vinen, kdo znečistil kouzelnou přírodní krásu a nastolil vládu teroru? Kdo nese zodpovědnost za to, že utopil život ve schematu bohatství a zájmů, což nás dovedlo do takové míry národní destrukce? Země je krásná, skrývá amazonskou džungli, les Choco, Andy, oceán, tropický prales, který vydechuje kyslík a pohlcuje CO2, je nejohroženějším druhem na zemi. Všude, kde začíná prales pučet, je snaha ho zničit. Amazonská koka, posvátná rostlina Inků, na rostlinu stříkají jedy, do vod proudí obrovské množství glyfosátů, pěstitelé jsou vězněni. Aby se mohly zničit nebo vlastnit listy koky, je zavražděn milion Latinoameričanů a dva miliony Afroameričanů jsou v USA uvězněny. Na severu se křičí: “Zničte rostlinu, která zabijí.” Ale tato rostlina je jednou z milionů, které se zabijí, když se v tropickém pralese rozpoutá oheň. “Zničte deštný prales”, “Zničte Amazonku” je heslo, kterým se řídí státy a společnosti. Pro mocné lidi tohoto světa je deštný prales vinen za mor, který je postihuje. Lidé u moci jsou sužováni závislostí na penězích, na vlastním přežití, na ropě, na kokainu a nejtvrdších drogách, aby se lépe anesteziovali.
Nic není víc pokrytečtějšího než diskurs o záchraně tropického pralesa. Klimatický pilíř planety hoří právě ve chvílích, kdy vy válčíte a hrajete si své hry. Koka se musí eradikovat, lidé, kteří ji pěstují jsou satanizováni, ale co jiného mají pěstovat? Moje země vás zajímá jen do té míry, do jaké nasype jed do tropického pralesa a uvězní pěstitele. Živobytí jejich žen a vzdělávání jejich dětí vás nezajímá, preferujete anihilaci tropického pralesa, abyste vytěžili uhlí a ropu z jeho útrob. My jsme omluvou pro váš prázdný život a existenciální peklo vaší společnosti, které vás nutí, aby jste žili na drogách. Necháváte hořet tropický prales a jedy eradikujete koku, abyste maskovali hrůzu vašich společností, požadujete po nás stále víc ropy a uhlí, aby saturovaly vaší druhou závislost: na konzumu, na moci, na penězích. Co je pro humanitu jedovatější? Koka, uhlí nebo ropa? Diktát mocných rozhodl, že kokain je největším jedem, i když podíl důvodů smrti, které se přičítají předávkování je minimální, je to většinou z dalších substancích, které vaši dealeři ke kokainu přidávají. Vaše moc, která diktuje planetě, se vyznačuje nespravedlností, protože má iracionální charakter. V bujnosti deštného pralesa a v jeho vitalitě vidíte chtíč a hřích – původ smutku vašich společností, který je vepsán v hlubokém, nezměrném nutkání vlastnit a konzumovat. Jak skrýt osamělost srdce a jeho vyprahlost ve společnosti bez citů, založené na konkurenceschopnosti až k uvěznění duše, než obviňováním rostliny a jejího pěstitele, obviňováním osvobozujícího tajemství deštného pralesa.
Podle světových mocných, ponížením lidské existence není vinen neomezený trh, ale deštný prales a jeho obyvatelé. Vaše bankovní konta nemají limity. Existenciální smutek je způsoben vašimi apely ke konkurenceschopnosti a efektivitě, je spojen s drogami. Závislost na penězích má dvě tváře, promění se v závislost na drogách u těch, kteří nejsou konkurenceschopni. To jsou ti, kteří neuspěli v soutěži, do které jste transformovali vaši společnost. Rakovinu samoty nevyléčíte glyfosáty, které nasypete do tropického pralesa. Vaše společnost je vinna, nastolila teror nekonečného konzumu a stupidní představu o štěstí. Vaše toxikomanie je vinna, ne tropický prales. Pokud by nebylo kokainu, USA budou mít o 2 800 000 víc mladých mrtvých z fentanylu, který nemá původ v jižní Americe. Sen o demokracii v anglosaské Americe vám umírá, demokracie končí tam, kde se narodila, ve velkých Aténách západní Evropy. I když zastíráte realitu, tropický prales umírá stejně jako demokracie. Vaše politika je absurdní, zvedli jste spotřebu nejnebezpečnějších drog, od měkkých drog jste přešli k tvrdým. Chcete méně drog? Přemýšlejte o menším profitu a víc o lásce, přemýšlejte o intenzitě života a o racionální politice.
LIBOR ČÍHAL
Buďte první kdo přidá komentář