Bruselští inženýři opovrhují lidmi, psali před 200 lety

Frédéric Bastiat se narodil v roce 1801 a celý život obhajoval svobodu jednotlivce jako ekonom, novinář a po dobu dvou let také jako poslanec francouzského parlamentu. Napsal řadu esejů, z nichž nejvíce pozornosti získal ten o paradoxu rozbitého okna. Jeho nejznámější knihou je relativně krátký „Zákon“.

Ve svých esejích nenechal na socialistických idejích nit suchou:

Výběr, překlad, zkrácení, mezititulky autor. Socialisté v původním textu nahrazeni výrazem sociální inženýři, protože tomu nešlo odolat.

Současní intelektuálové, zejména ti, kteří prezentují socialistickou školu, mají své teorie postavené na jednom společném předpokladu. Rozdělují lidi na dvě skupiny. Obyčejní lidé s výjimkou pisatele tvoří první skupinu. Autor sám o sobě tvoří druhou a nejdůležitější skupinu.

Lidé jako intertní hmota

Tito intelektuálové předpokládají, že lidé jsou inertní hmota, pasivní částice, v lepším případě nějaká vegetace, které nezáleží na její formě existence. Předpokládají, že lidé mohou být formováni vůlí a rukou druhého člověka do nekonečně mnoha podob, které jsou dotaženy k dokonalosti.

Tito sociální inženýři se dívají na lidi stejným způsobem, jakým se zahradník dívá na stromy. Stejně jako zahradník modeluje koruny stromů dle svého rozmaru do různých tvarů, sociální inženýr modeluje lidské bytosti do různých skupin a podskupin. A stejně jako zahradník potřebuje nůžky, pilku a křovinořez, potřebuje sociální inženýr regulace a nařízení.

I když by souhlasili s tvrzením, že každý člověk má schopnost konat a jeho intelekt mu dává schopnost rozlišovat, považují tyto dary za fatální. Domnívají se, že lidé hnáni těmito dvěma dary by měli tendenci sami sebe zničit. Předpokládají, že kdyby zákonodárce nechal lidi, aby se svobodně rozhodovali, došli by spíše ke nevědomosti než k poznání a k chudobě spíše než k výrobě a obchodu.

Šťastná náhoda

Podle sociálních inženýrů je opravdu šťastná náhoda, že Vyšší moc nadělila některým osobám, guvernérům a zákonodárcům, zcela opačné vlastnosti. Nejen pro jejich vlastní dobro, ale i pro dobro zbytku světa. Zatímco lidé inklinují ke zlu, zákonodárci usilují o dobro. Zatímco lidé jsou fascinováni neřestí, zákonodárce přitahuje ctnost.

Protože se rozhodli, že toto je pravdivý obraz stavu světa, požadují použití síly, aby mohli vnutit svoje představy zbytku lidské rasy.

Socialistické myšlenky nerozlišují mezi státem a společností. Proto pokaždé, když protestujeme proti tomu, aby něco dělal stát, myslí si sociální inženýři, že protestujeme proti činnosti samotné. Ale my odmítáme pouze různé formy uspořádání, které jsou nám vnucovány silou. Odmítáme nucené bratření se, ale ne dobrovolné sdružování. Odmítáme umělou jednotu, která nedělá nic jiného, než že zbavuje člověka osobní odpovědnosti. Neodmítáme přirozenou pospolitost lidí.

Inženýr lepší lidu

Cesta ke svobodě je mařena z jednoho důvodu, který mají sociální inženýři společný. Jejich touha postavit se nad prostý lid, aby jej mohli organizovat, uspořádávat a regulovat podle vlastních představ.

Ó, velební inženýři. Pamatujte někdy prosím, že tato hlína, tento písek a tato mrva, se kterou tak uměle disponujete, jsou lidé! Jsou vám rovni. Jsou to inteligentní a svobodné lidské bytosti jako vy. Stejně jako vy dostali od Boha schopnost pozorovat a plánovat, myslet a rozhodovat se podle sebe!