Když Halík prosí Boha o podporu Petra Pavla




Sdílet článek:

JOSEF NOŽIČKA

Je otázkou, jestli by se představitelé křesťanské církve neměli místo toho, aby svým jednáním ještě více přilévali olej do ohně, raději neměli snažit usmiřovat na dvě poloviny rozdělený národ.

Jak jsem se dočetl včera v článku zde na iDnes, známý kněz a prezident České křesťanské akademie Tomáš Halík se přidal k řadě veřejně známých osobností, které před druhým kolem prezidentských voleb podpořily Petra Pavla. Vítězství generála ve výslužbě mu zřejmě leží na srdci tolik, že se s žádostí o jeho podporu obrátil směrem k nebesům, když na adresu jeho protivníka Andreje Babiše doslovně prohlásil: „Milý Ježíšku, prosím tě o pomoc poslat Andreje Babiše tam, kam patří. Pražský hrad to určitě není, to by se naši svatí a naši králové, kteří jsou tam pohřbeni, museli obracet v hrobech!“

Ve svém proslovu navíc poděkoval Bosým karmelitánům za to, že se v úterý dopoledne v tomto týdnu rozhodli zavřít kostel Pražského Jezulátka na Malé Straně poté, co prezidentský kandidát Andrej Babiš oznámil svůj úmysl ho navštívit. Dle Halíka tak zabránili dalšímu zneužití Jezulátka v politické kampani, která je dle jeho mínění plná lží, podvodů, demagogie a nenávisti.

Že je prezidentská kampaň před druhým kolem plná lží, demagogie a především nenávisti, v tom má bohužel monsignore Tomáš Halík pravdu. Otázkou ovšem je, jestli by se představitelé křesťanské církve neměli místo toho, aby svým jednáním ještě více přilévali olej do ohně, raději neměli snažit usmiřovat na dvě poloviny rozdělený národ.

Už počin pražských karmelitánů mi přišel trochu trapný. Někdo sice může oprávněně kroutit hlavou nad tím, že zrovna Andrej Babiš jakožto předlistopadový člen KSČ chtěl návštěvou kostela Pražského Jezulátka získat přízeň věřících voličů, ovšem na druhou v kostele se neměl odehrávat žádný politický mítink či setkání s voliči. A dle křesťanského učení by ve vstupu do církevního svatostánku nemělo být zabraňováno nikomu, ani kdyby například šlo o vraha nebo mnohokrát trestaného recidivistu. Ještě mnohem trapnější pak byl proslov jednoho kněze na nedělní bohoslužbě v Rokytnici nad Rokytnou (viz odkaz zde), který svým farníkům sdělil, že doufá, že nikdo z nich nevolil v prvním kole Andreje Babiše, a vyzval je, aby se k tomu případně nehlásili, neboť by jim v takovém případě ublížil. Rokytnický farář později tvrdil, že šlo jen o vtip – pokud ano, pak tedy byl hodně nepovedený, neboť to, co se v první polovině kampaně před druhým kolem odehrává, opravdu často k smíchu není.

Andrej Babiš byl ve většině médií ostře kritizován za svůj proslov na tiskové konferenci, která proběhla v den skončení prvního kola, v němž ho Petr Pavel těsně porazil. Je pravdou, že na ní byl směrem k svému protikandidátovi zbytečně moc agresivní a zejména přirovnání někdejšího předsedy vojenského výboru NATO k Vladimíru Putinovi (s tím, že oba dva byli školeni na vojenské rozvědčíky) bylo dost nevkusné. Ovšem olej do ohně přilil některými svými výroky i Petr Pavel nebo poražená kandidátka Danuše Nerudová, když při komentáři svého volebního výsledku označila Andreje Babiše za „velké zlo“.

A především pak i ne zrovna povedená Babišova tiskovka či některé jeho billboardy neopravňují příznivce Petra Pavla k tomu, aby bývalému premiérovi a předsedovi hnutí ANO například zabraňovali ke vstupu na náměstí v Jablonci, hlasitým pískotem se mu snažili znemožnit promluvit ke svým příznivcům, jeho voliče označovali na sociálních sítích za spodinu či hloupé venkovany apod. Děje se snad něco takového z opačného tábora?

Dle dnešních zpráv došla vzájemná nevraživost dokonce již tak daleko, že dle tvrzení Andreje Babiše přišel jeho manželce Monice v dopisní obálce ostrý náboj. O důvod víc k tomu, aby se nejenom monsignore Halík, ale i další představitelé církve a jiné veřejně známé osobnosti s morální autoritou místo na pošpiňování „nenáviděného kandidáta“ (ať už je jím pro někoho Andrej Babiš a pro jiného zase Petr Pavel) spíše soustředili na odsuzování jakýchkoliv nenávistných projevů a usmiřování obou znepřátelených táborů.

 

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (6 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

4 Comments

  1. Pávek i Bureš jsou mně ukradení, ale co mne nenechává v klidu jsou reakce lidí. Jeden tábor příznivců je víceméně klidný, nenazývá stoupence druhého kandidáta dezoláty, existencemi a pdobně (jako Rudé právo v roce 19xx) druhý tábor očerňuje a je velmi sprostý v komunikacích na všech možných platformách. A to mne utvrdilo, komu to hodit.
    Řekl jsem jméno? Ne, ale asi víme, kdo je kdo, dle svých ukřičených stoupenců.

    • Ano,Denny,to je mi taky nápadné,ta přehnaná horlivost,agresivita,nekompromisnost zastánců dobra.O to smutnější je,když k útočným zastáncům toho správného patří i někteří duchovní.Jejich konání je podle mě neklamnou známkou toho,že toho o dobru a toleranci moc neví.

  2. Nenávistnou, zlovolnou, fanatickou, světsky politickou kampaň kněze Halíka považuji za jeho kněžské selhání, pohybující se v rovině naplnění hříchů pýchy a zloby.

  3. Ad počínání Bosých karmelitánů: Nikdy bych nevěřil, že se někdy dočkám bolševizace (ve smyslu v podstatě násilného prosazování světských politických názorů) katolického duchovenstva.

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*